bukovskij disident

Disident legendární

Vladimír Bukovskij. Je pro mě záhadou, že když jsme pochovali monstrum SSSR, proč hned konstruujeme druhé podobné, Evropskou unii, v hojných nekrolozích mainstream subkultury tuto jeho podstatnou ideu zapomněli zmínit. Před měsícem zemřel v Cambridge Vladimír Bukovskij, velký disident v SSSR, NewYorkTimes píše o hrdinovi legendárních rozměrů. Z jeho biografie je pozoruhodné už první vystoupení, jako 18letý v roce 1960 organizoval v Moskvě u slavného Majakovského pomníku veřejná čtení Pasternakových a Mandelštamových básní, v té době se básně četly a oslovovaly lidi, patřily mezi hlavní kulturní pilíř doby a něco takového tenkrát v Moskvě, bylo stejně úderné jako kdyby se Ladinovi podařilo srovnat se zemí leteckým útokem polovinu New Yorku. 
     Bukovkij znal dobře rozměr totality v SSSR, znal všeobjímající totalitní propagandu, mělo by být pro nás varováním, že v jeho očích evropskounijní totalita splývá se sovětskou.  Bukovskij byl aktivním a významným členem Farageovy protievropskounijní strany UKIP. Srovnával SSSR s Evropskou unii, v Moskvě vládlo 15 sebe-vybraných členů politbyra, v Bruselu totéž, nemusí se nikomu zodpovídat a nikdo s nimi nepohne, jsou neodvolatelní. Evropskounijní parlament je stejně směšný jako byl ten sovětský. Bukovskij často mluvil o vysokých platech eurobyrokratů, rotují z jedné pozice do druhé, nezáleží na tom, že jsou úplně nekompetentní. Není to úplně totéž jako v SSSR? SSSR měl vojenský potenciál vynutit si poslušnost ve Varšavském paktu, Evropská unie nepotřebuje tanky, vynutí si poslušnost snáz ekonomickým tlakem.
      Sovětská moc chtěla vytvořit nový sovětský lid, měli jsme zapomenout na naši národnost a tradice, napsal Bukovskij, úplně totožné jako v dnešní Evropské unii. Všichni máme patřit k novému historickému typu a zapomenout na národní podstatu, máme žít multinacionálně. Po 73 letech existence SSSR to vedlo k tvrdým etnickým konfliktům, které nemají obdobu jinde ve světě. Cílem SSSR bylo zničit národy a totéž pozoruji v Evropské unii. Brusel chce národy rozpustit, jako by nikdy neexistovaly.
      Je evidentní, že Evropská unie není tím, co se původně zamýšlelo - svobodnou unií států spolupracujících v dohodnutých oblastech, aniž by kdokoliv abdikoval na nezávislost a suverenitu. Enormní problémy Británie s opuštěním EU jsou srovnatelné s možností opustit Varšavský pakt.  EU není svobodná unie států, ale něčím, co svobodu limituje, unie kterou nemůžete opustit se nazývá vězením.
    Silným bodem Bukovského srovnání obou systémů je fundamentální svoboda člověka, tento bod nemohou bývalí disidenti a dnes režimní svatí nechat bez povšimnutí, nemohou fingovat, že o nic nejde, mluví disidentský hrdina jehož dimenze nedosáhli. V SSSR byla negována svoboda myšlení a názoru, v Evropské unii panuje intelektuální gulag nazývaný politická korektnost. Kdokoliv se vyjádří o tabuizovaných věcech nebo jehož názor není totožný s předepsaným, je ostrakizovám se všemi důsledky. To je gulag, ztráta svobody.
      Další analogie. Bukovskij vysvětluje, že v SSSR tvrdili, že federální stát je nezbytnou bariérou válkám, úplně stejné argumenty v Evropské unii. Podle Bukovského Evropská unie zkolabuje stejně jako SSSR, tyto systémy nemají reformní kapacitu, rozpad za sebou zanechá obrovské ruiny a budeme čelit velkým etnickým a ekonomickým problémům. Bukovskij apeluje na evropské národy, aby si vzaly zpět suverenitu a svobodu dokud je čas. Nejste povinni se podvolit jejich plánům, buďte svobodní. Zažil jsem vaši budoucnost!