Na světové šachovnici
Alexej Puškov není není leckdo, od 1988 psal Gorbačovi jeho proslovy, ředitel televizního programu Postscriptum, v roce 2011 zvolen poslancem Dumy za prezidentovu stranu, v 2011-16 v strategické pozici předsedy zahraničního výboru Dumy, od října 2016 senátorem za permskou oblast, je považovaný v Moskvě za jednoho z největších znalců zahraniční politiky. Francouzský ekonom Jacques Sapir recenzuje na serveru Les-Crises jeho knihu „Rusko na světové šachovnici“.V knize Puškov popisuje období od perestrojky až do současnosti, analyzuje důvody přeměny světové velmoci v rozložený a západu se podřizující stát Jelcinova období. Puškov vidí bod zvratu v jugoslávské válce 1999, analyzuje Putinovy pokusy o sblížení Ruska se západem, líčí jak neúspěch těchto snah vedl Putina k mnichovskému projevu na konferenci o bezpečnosti 2007.
Základní teze knihy: Nekompetentní Gorbačova politika vedla k rozložení země a podřízení Ruska Spojeným státům. Jmenováním Primakova ministrem zahraničí a posléze ministerským předsedou si Jelcin uvědomil, že vitální zájmy Ruska jsou ohroženy. Do roku 1998 ovlivňovaly banky a oligarchové podstatným způsobem politické dění a zahraniční politiku země. Zásluhou ministrů Čubajse a Němcova, kteří oponovali jakékoliv neliberální kontrole, banky měly přímo gesci státních financí. Tato evoluce byla tolerována a podporována západními zeměmi a mezinárodními organizacemi ve jménu obrany tržních mechanismů a demokracie. David Satter ve výpovědi před americkým kongresem prohlásil, že tím bylo dosaženo opaku, liberální reformátoři ztratili popularitu a kredit v Rusku ne proto, že by bránili demokracii, ale proto, že otevřeli dveře kriminalizaci země. Puškov v knize popsal marginalizaci liberálů v Rusku.
Po 1998 se v Rusku obnovily podmínky nezbytné k ekonomickému růstu, k nezávislé zahraniční politice a rekonstrukci státu. Krize devadesátých let byla víc než ekonomickou krizí, byla to existenční krize celého státu. Podle Puškova je Putin nejrealističtější ze všech ruských politiků a je nejlépe disponován vést dialog se západem, navzdor obrazu, který o něm sugerují západní mainstreamová média.
Putin se snažil o sblížení se západem, ale když pochopil pozici Spojených států, jasně vymezil ruské zájmy, což bylo považováno za agresi, postupně rusko-západní vztahy degradovaly. Putinova řeč na konferenci v Mnichově je považována za jeden z nejlepších textů ruské diplomacie, vykládala se jako známka návratu k mentalitě studené války, ve skutečnosti se jednalo o něco úplně jiného než poselství o konfrontaci. Pragmatické konstatování, že unipolární chápání světa se neosvědčilo a šlo o kritiku pokusů podřídit mezinárodní právo anglo-americkému. Mezinárodní právo je nutně právem koordinace a ne právem subordinace, plyne z Putinovy řeči na konferenci. Ještě fundamentálněji – protiklad suverenity právních norem mezinárodních dohod a demokratické suverenity států vede k popření konceptu suverenity vůbec. Bezpochyby to zahrne i neúspěch pokusů postmoderní politiky, která se nastoluje v Evropě po roce 1990, obzvlášť s projektem Evropské ústavy. Puškov analyzuje Brexit jako umíráček federální Evropě. Ukazuje na strukturální nedostatečnost Evropské unie jednat jako velká mocnost, předvídá kolaps idejí podle kterých svět může být řízen normami, návrat států je charakteristikou 21. století.
Po 1998 se v Rusku obnovily podmínky nezbytné k ekonomickému růstu, k nezávislé zahraniční politice a rekonstrukci státu. Krize devadesátých let byla víc než ekonomickou krizí, byla to existenční krize celého státu. Podle Puškova je Putin nejrealističtější ze všech ruských politiků a je nejlépe disponován vést dialog se západem, navzdor obrazu, který o něm sugerují západní mainstreamová média.
Putin se snažil o sblížení se západem, ale když pochopil pozici Spojených států, jasně vymezil ruské zájmy, což bylo považováno za agresi, postupně rusko-západní vztahy degradovaly. Putinova řeč na konferenci v Mnichově je považována za jeden z nejlepších textů ruské diplomacie, vykládala se jako známka návratu k mentalitě studené války, ve skutečnosti se jednalo o něco úplně jiného než poselství o konfrontaci. Pragmatické konstatování, že unipolární chápání světa se neosvědčilo a šlo o kritiku pokusů podřídit mezinárodní právo anglo-americkému. Mezinárodní právo je nutně právem koordinace a ne právem subordinace, plyne z Putinovy řeči na konferenci. Ještě fundamentálněji – protiklad suverenity právních norem mezinárodních dohod a demokratické suverenity států vede k popření konceptu suverenity vůbec. Bezpochyby to zahrne i neúspěch pokusů postmoderní politiky, která se nastoluje v Evropě po roce 1990, obzvlášť s projektem Evropské ústavy. Puškov analyzuje Brexit jako umíráček federální Evropě. Ukazuje na strukturální nedostatečnost Evropské unie jednat jako velká mocnost, předvídá kolaps idejí podle kterých svět může být řízen normami, návrat států je charakteristikou 21. století.
Žádné komentáře:
Okomentovat