narod imperium hazony

Národ a impérium

Berlínská zeď spadla před třiceti lety, příkladem falzifikace a instrumentalizace této události je článek od ministra zahraničí Haiko Masse v Le Mondu, stěna měla spadnout z toho důvodu, aby evropským národům už nic nebránilo ve velké radosti z budoucí Evropské unie,  davy v ulicích tenkrát měly velký sen unifikované Evropy, a řekněme rovnou v podvědomí se jim rýsovala von Leyenová a Juncker s miliony imigrantů. Groteskní výklad německého levičáka není v mainstreamové evropskounijní propagandě nic mimořádného, ještě originálnější je jeho pojetí práva, jak dokazoval v postu ministra spravedlnosti.
       Východoevropské národy se vzbouřily proti sovětské dominanci, tato teze se všeobecně považuje za platnou, minimálně v Rumunsku organizovala převrat Securitas, ve středu v extra dobrém dokumentu na ČT2, který adekvátně mapuje nedávnou historii, se dovídáme, že generál Lorenz a spol. organizoval listopadové záležitosti v Praze, ušlechtilými studenty bylo manipulováno a nejen to, disidenta Havla viděli v nejvyšším postu už Gorbačevovi poradci dva roky před tím. Po třiceti letech snad poprvé v takovém formátu promluvili aktéři doby, ne ti na okraji a bezvýznamní, kteří fakta deformují podle ideologického klišé. Před listopadem v mocenském centru státu zuřil boj mezi národně a reformně orientovanou skupinou Husáka a Štrougala a komunistickými dogmatiky nejhoršího ražení, kteří naneštěstí zvítězili, podle fakt prezentovaných v dokumentu k jejich vítězství v 1987 jim pomohl právě Gorbačov.
       Až rozměr antické tragedie má Husákova otázka položená Gorbačevovi, co s 600 tisíci vyloučenými ze strany a odpověď nectí architekta perestrojky. Další odhalující fakta o snaze Husákových lidí odsunout sovětskou armádu z naší země se z neznámých důvodů třicet let zatajovala. Režizér Svoboda velmi trefně charakterizoval polohu celé dogmatické skupiny Jakeše, Bilaka, Hagenbarta – slabá inteligence a málo schopní, Hagenbart a Jakeš to v dokumentu dosvědčovali.
       Skupina kolem Husáka a Štrougala musela být poražena, totiž v opačném případě by proces změn musel mít úplně jiný charakter, a výsledek by byl též jiný. Horší? Jistá paralela s dnešní dobou, dogmatická Bilakova skupina se zaštiťovala internacionalismem, dnes antinárodní duchovně vyprázdněné partaje a politici se dennodenně ohánějí  evropskounijním internacionalismem v podobných klíšé jako tehdejší dogmatici. Artikulace národní podstaty východoevropských národů nastolovala demokratické principy, které odpovídaly historické podstatě národa, často jim neodpovídala struktura politické moci. Tyto principy přirozené demokracie nebyly odnikud importovány a uměle naroubovány, v Čechách 19. století se konstituovalo silné demokratické povědomí a pocit národní zodpovědnosti, principy, které se velmi rychle zhmotnily v první republice, a které neeliminovalo ani komunistické vládnutí, potlačení a bagatelizace národních prvků  evropskounijní ideologií v posledních dekádách nese sebou i vymizení těchto principů.
       Demokratické nemůže existovat bez demokratické podstaty národa a už vůbec ne bez národa jako takového. Nacionalismus je v tomto smyslu ctnostný a noblesní. Transnacionální demokracie do níž nás polistopadové změny dovedly, nemá evoluční rozměr, je to jednostranný imputovaný politický mechanismus, antinárodní i antidemokratické podstaty, a v důsledku výrazně neoptimální z hlediska společenského vývoje. V které době dějiny znaly něco takového?
       Rektor Herzlovy univerzity Hazony píše, že národ není fenoménem posledních dob, ale jde v celé historii světa. Židovský lid byl vždycky organizován jako národ, jeho nepřítelem bylo impérium. Podle Hazonyho impérium likviduje vztah mezi lidem a národem, je nutně multietnické. V tomto smyslu nikdy nikdo nemohl očekávat něco takového od nacionalisty Husáka, který věděl jaké meze musí impérium mít, aby národ přežil. Impérium pohlcuje a zaplňuje základní životní prostory národů včetně sebekontroly. Z toho důvodu impérium nemůže být demokratické. Páky moci má v rukou malá elitní skupina v centru, periferie má jistou velmi omezenou autonomii. Ve východní Evropě po válce dominovalo sovětské impérium a svým způsobem americké v západní Evropě. Hazony říká, že do první světové války se nedá mluvit o Evropě národů, ale impérií - rakouské, ruské německé, turecké, britské i francouzské, válka vypukla mezi impérii, nikoliv mezi národy, jak falešně tvrdí evropskounijní ideologové.
       Hitlerovské Německo se též nedá pojímat jako národní stát, šlo o vytvoření světového impéria dominovaného malou skupinou kolem vůdce.  To že se německý národ ztotožnil s idejí impéria a s elitou v hlavním stanu, je v historii výjimečné stejně jako důsledky. Hazony ukazuje, že nacionalismus je mnohem méně agresívní než impéria a mnohem méně inklinuje k válce. Nacionalismus v symbióze s demokracií, jako je to v Izraeli, je příkladem optimální formy politické a kulturní existence etnicky homogenní společnosti. Izrael je příkladem, že nacionalismus není žádným peklem, ale předpokladem civilizované formy moderní existence.