neděle 10. listopadu 2019

liberalni hayek putin

Liberální..

Jedna z liberálních maxim byla v osmašedesátém velmi populární, měl to napsat Voltaire: „Nesdílím váš názor, ale jsem ochoten umřít za vaše právo to říkat“. Pravděpodobně šlo o fake-news, frázi vymyslela na počátku 20. století Angličanka Evelyn Beatrice Hall, která to Voltairovi vložila do úst. Nebude to jediná fake-news o liberalismu, liberální bojovníci za klima bez CO2 nebo za fluidně pohlavní monstra či pokrokovou měnu euro spíš oponentům vyříznou jazyk, než aby je nechali promlouvat. Výuka liberalismu v EU dnes probíhá frontálním způsobem – má mnoho variant, otevřeně razantní jako jsou mainstream média, česká televize a rozhlas, kde tento směr ovládl pole, finance od Sorose a spol., z Kataru a Saúdské Arábie do kulturních zařízení a institucí (muzea v Andaluzii, na Sicílii atd.), a pak to mohou být i veřejné prostředky magistrátu Prahy 10, jak se dá dedukovat z programu sponzorovaného divadla Neklid, které má i hereckou školu. 16.11. odpoledne má divadlo na programu monitoring demonstrace Milion chvilek a dál určitě velmi liberální ve smyslu výše uvedené definice termínu kulatý stůl o svobodě. Společnost si platí politické sebevzdělávání i v divadle.
     Prezident Putin v červnu v interview ve FinancialTimes prohlásil, že liberalismus je v krizi, liberálně-globalistický establishment se cítil napaden a jeho hlásné trouby, jejichž koncovou trubkou je i ČT, dva dny vysvětlovaly publiku, jak velké nebezpečí pro světovou demokracii Putin znamená. Téměř jako by to všechno řídilo jedno vlivné liberálně demokratické komando. Prezident ovšem vysvětlil, že nebere tomuto modelu právo na existenci, ale faktem je, že přivedl svět do několika vážných krizí.
      Liberální propaganda řadu problémů přičítá temnému řádění Kremlu, velmi to připomíná rudoprávní propagandu let padesátých, propaganda byla velmi inovativní a komu zrovna nehrozila basa nebo něco horšího se mohla zdát i zábavná – nájemní vrazi  imperialismu, krvavý šakal Tito, paliči světového (ne klimatu jako dnes), ale míru. Doba dnes postrádá inovativnosti, slogany Milionu chvilek pro demokracii jsou všechno možné, jen ne zábavné, jsou smrtelně nudné. Nuda i ve fyzis, Zoja Kosmoděmjanská a Pavel Korčagin byly zajímavější a podstatně víc sexy než dnešní klimaGréty a aktivisté Milionu chvilek. Naznačuje to vadnou evoluci mainstreamu od padesátých let, milionové chvilky pro socialistickou demokracii v dobové fazóně Chvilek pro demokracii vyčerpaly sloganové variace a propagandistický materiál. V kulturním servisu magistrátu Prahy 10 se nepíše za kolik vstupenka na sobotní nudu do divadla Neklid.
       Intelektuálně morální dobový filtr na společenské procesy a navíc v jedné variantě, vychází z několika mála od reality odtržených obecných idejí. Psychologicky je známé, že síla představ o dobru a zlu roste úměrně jejich obecnosti a vágnosti.  Móda, slogany a v podstatě i podvědomý strach vymykat se ovládají veřejný prostor. Von Hayek píše o nebezpečí intelektuálního síta, kterým musí všechno projít. Noviny, televize, rozhlas, dnes dokonce i divadla i výtvarná kulisa, jednoduše totální glajchšalt. Tyto instituce místo objektivního posouzení významně ovlivní veřejné mínění jednoduše proto, že je to náhled jejich placeného personálu. V některých málo případech se může jednat i o čestné přesvědčení a dobré úmysly. V této situaci ideál svobody v podstatě nemá moc přitažlivosti.
      Kdo se vymyká, nepřitakává režimní liberální ideologii a dnes víc než kdy jindy se vyžaduje aktivní přitakání, je fašistou placený Kremlem, rasistou nebo nacionalistou atd. Celosvětová partaj pokroku směrem k pokrokovému glajchšalt lidstvu. Liberální média na západě úplně zablokovala diskuzi kolem skutečných společenských problémů, jako je demografie, stárnutí společnosti, funkce rodiny a náboženství, deindustrializace atd. Absurdně se některým zcela marginálním jevům přikládá až metafyzická závažnost, např. zrušení přirozených hranic, kontroly na letišti samozřejmě fungují, ale ta opojná radost z toho, že patříme do kontroly pro EU, přitom Angličané už rádi odtud vypadnou.
      V 21. století liberalismus modifikoval do neliberálního a nenávistného liberalismu. Pokud liberálové bojovali s autoritativními režimy, nedalo se nic namítat, nikdo nebyl proti svobodě názoru, rozšíření lidských práv ve smyslu omezení represívních sil za strany státního aparátu nebo i církevních vlivů, každá moc by měla mít své limity, hlásali liberální proroci. S limitami se liberální náhled pomalu dostal do protikladu s fundamenty společenské morálky a národní tradicí. Abstraktní lidská práva a práva menšin na úkor většinového zájmu. A dnes dokonce aparát většinové společnosti (média, státní aparát, školy) byl vmanipulován do servisní polohy zájmům uměle konstruovaných menšin a politických idejí (sex orientace, uprchlíci, státní hranice, euro). Jako amorální jsou deklasováni všichni, kteří pochybují o proklamované morálce – o antropogenním ovlivnění klimatu, preferující klasický model rodiny, akcentující národní aspekt. Svobodná západní média skandalizují „amorální“ lidi i politické strany, hrozí jim přímý nebo nepřímý vyhazov ze zaměstnání, blokován přístup k pozicím na VŠ, amorální politici nemají přístup do médií nebo je režie znemožní, jak je vidět v Německu. Neliberální liberalismus zahrnul i tradiční totalitární segmenty, zelený a rudý, např. v Bavorsku bez problémů vládne údajně pravicová CSU se zelenými, v Itálii pohrobci rudých v PD se proměnili v nejliberálnější společenský segment.         


Žádné komentáře: