neděle 20. října 2019

molotov ribbentrop clemencau

Historická fakta nebo válečná propaganda?

V hybridní válce, kterou vede politickokorektní západní idiocie s Ruskem, jsou její české odnože jako je ČT a ústav(y?) na výzkum totality víc než aktivní. Výběrový přístup k historii a deformace historických fakt, zpochybňování principiálních skutečností, kdo vůbec zahájil světovou válku atd. Rezoluce Evropského parlamentu 2819 z 19. září, pravděpodobně na popud Polska a Baltských zemí, vyzývá Rusko, aby revidovalo postoj ke své minulosti, rezoluce vytrhává z historických okolností pakt Ribbentrop-Molotov a zneužívá k propagandě proti současnému Rusku.
      Italský historik Roberto Motta Sosa na serveru Geopolitica analyzuje relevantní historická fakta, která zaměstnanci českých ústavů totality nejspíš neznají a nekompetentním ignorantstvím debilizují národ. Rezoluce EP opominula řadu fakt. Francie a Anglií vyhlásily po otálení Německu válku 3. září, otálení těchto velmocí dokazuje též skutečnost, že devět měsíců se na západní frontě nic nedělo, Francouzi to nazývali drôle de guerre, komická válka. Během těchto měsíců Německo mohlo okupovat svobodné město Gdaňsk a Polsko, aniž by se muselo zabývat západní stranou. V dubnu 1940 (operace Weserübung) Němci mohli bez problémů se západními velmocemi okupovat Dánsko a Norsko. La drôle de guerre  skončila až v květnu, kdy Wehrmacht pronikl Holandskem, Lucemburskem a Belgií a byla evidentní snaha neutralizovat Francii. Výpadky historické paměti v Evropské unii nebo záměrné opominutí podstatných fakt.
        Rezoluce EP uvádí (v bodě B), že pakt Ribbentrop-Molotov „připravil cestu vypuknutí druhé světové války“. Toto tvrzení je z mnoha důvodů sporné, např. Alan J.P. Taylor, který v „The Origins of the Second World War (1961)“, zdokumentoval zodpovědnost západních mocností při sekundování Hitlerových požadavků. Privilegovaný pozorovatel jako byl William L. Shirer, korespondent CBS v letech 1937 až 1941, člen Peace Aims Group CFR v letech 1943-45, v knize „The Rise and Fall of the Third Reich (1960)“ se neodchyluje od Taylorových tezí o zodpovědnosti Londýna a Paříže, umožnily Hitlerovi, aby rozbil Versailleské dohody. Edward H. Carr komplexně popsal období 1919-39, charakterizoval je jako dvacetiletí krize. Jeho práce zpochybňuje historické teze Evropské unie.
       Sovětská diplomacie se v třicátých letech usilovně snažila vytvořit s Francií a Anglií systém kolektivní bezpečnosti, který by čelil hitlerovskému revizionismu. Komisař zahraničních věcí (1930-1939) Maksim Litvinov vždy čelil dvěma překážkám „conventio ad excludendum“ západních mocností (něco podobného jako sanitární kordón proti SSSR prosazovaný George Clemencau) a pověrami Poláků. I když Polsko podepsalo s SSSR v roce 1932 pakt o neútočení, který obnovilo v 1934 a 1945, nicméně v lednu 1934 podepsalo Polsko analogický pakt s Třetí říší. Andreas Hillgruber popsal v „Hitlers Strategie: Politik und Kriegsführung, 1940-1941“, že Churchill žádal v roce 1940 po SSSR neutralitu, výměnou za uznání sovětské kontroly nad Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Bessarabií, Bukovinou a východním polským územím. V podstatě britské stanovisko implikuje uznání územních zisků z 1939, které SSSR získal dohodou s Německem.
       V roce 1938 americký TIME honoroval Adolfa Hitlera titulem muž roku. Vybrali ho se zdůvodněním, jak hladce a s úspěchem řešil sudetskou krizi, Československo obětováno na oltář principu sebeurčení.
      Taylor psal, že v roce 1944 československý prezident Beneš mu odhalil, že v jeho rozhodování o německých požadavcích, hrálo roli polské vyhrožování vojenským zásahem, pokud Československo neodstoupí Polsku oblasti nad Olzou a Těšínsko. Podle některých historiografických interpretací, polské ultimátum byl úder dýkou do zad Československa. K tomu přistupuje další úder pod pás. 30. září 1938 americký velvyslanec ve Varšavě sdělil Washingtonu, že Polsko vydá Československu ultimátum. Telegram dostal americký státní tajemník Cordell Hull v 7.20 odpoledne. 1. října československý velvyslanec v USA Vladimír Hurban informoval Hulla, že z Prahy dostal instrukce, aby okamžitě informoval americkou vládu o obsahu ultimáta. Československo je považovalo za porušení dohod Briand-Kellog, stejně jako mnichovskou dohodu. Hull, který znal obsah ultimáta, odpověděl lakonicky, sdělte své vládě, že bez zavinění vaší legace nebo státního departmentu jste byli ve svém úsilí neúspěšní.  
      Jde tedy v rezoluci Evropského parlamentu o historická fakta nebo válečnou propagandu? V bodě M (§§. 16 e 22) rezoluce EP se vyjevuje eristický duch (jakákoliv lež dobrá) v konfrontaci s Ruskou federací. Tvrdí se, že EU je hluboce znepokojena úsilím současného ruského vedení deformovat historická fakta, a že toto úsilí je nebezpečnou komponentou informační války vedené proti demokratické Evropě. V posledních řádcích rezoluce se praví, že bude doručena ruskému parlamentu a parlamentům partnerských zemí. Je evidentní, že rezoluce je propagandistickým nástrojem v současné geopolitice - v 2007 zrušení dohod o konvenčních zbraních v Evropě, ukončení dohod o raketách středního doletu (INF), o antibalistickém štítu, požadavek zastavení budování Nord Stream 2, ekonomické požadavky Baltských zemí oproti Rusku, jak plyne z memoranda v Rize 2015 atd. K tomu přistupuje existence dvou přístupů k mezinárodnímu pořádku, ruský, který akcentuje poválečnou rovnováhu, oproti americkému unipolárnímu přístupu americké dominance.
    Dnešní diplomatický zkrat, jak se zdá, dává za pravdu tezi George F. Kennana z roku 1998 o nové studené válce jako reakci na politiku východní expanze NATO (Kennan v 1996: a strategic blunder of potentially epic proportions).


Žádné komentáře: