SA včerejší dnešní
V 1934 na uni v Hamburku měla mít přednášku profesorka Agathe Lasch na téma „dolnoněmecký jazyk“, aula zaplněna do posledního místa. Studentský svaz NSDAP měl o přednášku velký zájem. Ovšem když profesorka řekla první větu, spustilo se skandování „žádné právo na židovskou propagandu“, křičeli stále tutéž větu a posléze vytáhli hnědé prapory a profesorce začali vyhrožovat. Profesorka nakonec souhlasila s návrhem přivolané policie, že ji bezpečně vyvedou z univerzitní půdy. Po několika měsících profesorku Lasch z univerzity definitivně propustili, dnes nese její jméno přednášková síň a dokonce náměstí v Hamburku.
Varující historie? Tak to všechno začalo a opět začíná. Fašismus nebo eu-ismus, co na tom záleží. V tom samém sále měl profesor Bernd Lucke mít ve středu přednášku o makroekonomii. Co se tam odehrávalo popisují mnohé německé noviny, vůbec si to nezadalo s událostí roku 1934. Lucke patří k zakladatelům AfD a byl jejím prvním předsedou, když se neprosadily jeho názory a prohrál s Petry boj o předsednictví, stranu opustil. Vstoupil do přednáškové síně a na rozdíl od události 1934, kdy část studentů vyjadřovala profesorce Lasch sympatii, dnes unisono celý dav tam sedící mládeže: „Bú, bú“, „nacistické svině z univerzity“, házeli po něm papírové koule atd. Lucke se po politické kariéře chtěl vrátit na univerzitní půdu, půl hodiny bezradně stál u katedry, pak mu musela zajistit policie bezpečný eskort z budovy.
Luckemu se nezamlouval národně konzervativní kurs AfD, chtěl zůstat u liberálně kritických postojů. Po vystoupení ze strany, patřil ke kritikům politického kursu AfD, dokonce žádal, aby byla sledována úřadem pro ochranu ústavy, kritizoval její antiimigrantské postoje. Nepomohlo mu to, levičáci, socani, křesťani a celý mainstream mu neodpustili. Žádná solidarita od univerzitních lektorů. Svoboda na německých univerzitách je zhruba na stejné úrovni jako v HitlerNěmecku v 1934 a dál. Událost dokazuje, že čím víc se distancuje od svých dřívějších názorů, od svých bývalých přátel v AfD, a snaží si usmířit režimní komisaře, tím větší kalibr střeliva jim nabízí. Nepomohou slzy ani vtírání se do přízně póvlu. Omlouvat se za názor nikdy nedovede k vítězství, slovinsko-španělský spisovatel Alex Kurtagic o tom napsal celou knihu „Proč konzervativci vždycky prohrají“.
Minulý týden pozvala studentská organizace politicky blízká středu a umírněné levici na sociologickou katedru do Trenta vynikajícího novináře a válečného zpravodaje Fausta Biloslava, aby hovořil o krizi v Libyi. Studenti extrémní levice mu zabránili vstoupit do budovy sociologie, řadu dní před přednáškou na půdě univerzity plakáty a kampaň ve sloganech typu „fašisté pryč z univerzity“. Jeho zločin? Před čtyřiceti lety byl členem pravicové mládežnické organizace, publikuje knihy v pravicovém nakladatelství Altaforte, a největší zločin - píše v Il Giornale kritické články o neziskovkách ong. Novinář v Il Giornale napsal, že činovníci sociologické katedry se chovali velmi podivně, bez vysvětlení mu sdělili, že jeho přednáška je anulována. Reputaci univerzity snad zachránil rektor, který když se o incidentu dozvěděl, okamžitě novináře pozval na univerzitní konferenci a zaručil se, že uni zůstane otevřená všem názorovým směrům. Nejspíš by měli být levičáci pokud nezůstanou jen v rovině názorové argumentace, z univerzity vyloučeni - jasný závěr, který čtenář z informace v italském tisku vyvodí. Ve srovnání s Německem zde ještě platí logické vyvozování, rozpoznatelná mediální pravda bez ideologických pověr a emocí a odvaha nechybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat