dugin liberalismus

O liberalismus jde

Variant tohoto termínu jsou přehršle. Lotyšský ekonom Dmitrij Smirnov  o liberálních reformách: trpte, pracujte za málo a pak rychle odejděte z tohoto světa. Jiné současné pojetí liberální ideje - nechte je sem proudit v milionech, v hodnotách se sice nestřetneme, o svobodě je zbytečné se s nimi přít, ale můžeme akceptovat modus vivendi. Liberální pojetí ekonomické organizace Německa a jeho satelitů, přes mediální clony české televize o průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, právě tato odvětví se fyzicky velmi rychle přesunou do Německa. V Německu ve jménu jakýchsi liberálních hodnot mordovali na interrupčních klinikách ve velkém, za posledních 40 let deset milionů nenarozených dětí, dnes se jim nedostává pracovní síly, nebude na důchody a opět ve jménu liberálních hodnot miliony mladých muslimů údajných uprchlíků z válek tahají do Evropy se všemi negativními důsledky pro všechny kolem.

    Zdá se, že liberalismus nemá normotvorný charakter, smysl má pouze v psychologické rovině. V Breiz-info interviewovali ruského filozofa Dugina. Jeho postřehy o liberalismu je dobré si občas zopakovat. Málokdo si všimne, že filozofovy náhledy na západní demokracie se moc neliší od náhledů spisovatele Solženicina.
       Dugin v hovoru s francouzským listem říká, že liberalismus je nejhorší ze všech zel dnešní doby. Být liberálem je totéž co být podčlověkem. Degenerace, kdy se anuluje lidská podstata. Stavět veškerý hodnotový svět na chtíčích individua je totéž, co destrukce všech hodnot. Dugin je velkým přívržencem prezidenta Putina a je ruský politický systém tak antiliberální?
       V ekonomické rovině ruský prezident vyvíjí maximální snahu po akcentování podnikatelské struktury a tržních mechanismů, podnikatelům se podařilo pozvednou poprvé v historii ruské zemědělství do té míry, že stát je soběstačný a exportérem agroprodukce. Politická podpora podnikatelům v málo které zemi může být větší. Ovšem problém je asi jinde, aby se tato vrstva rekrutovala, musí existovat dostatečně silná demografická obnova a časově dlouhodobý proces, kdy se lidé vůbec podnikat naučí. V Česku je patrný též deficit tohoto druhu, jinak by např. celé Karlovarsko nemohlo přenechat malé markety Vietnamcům a podobně např. Štěpánská ulice v Praze. V tomto případě handle jsou víc než mandle.
       Ruský prezident kombinuje podnikatelskou strukturu s tzv. velkými projekty financovanými státem, které mají podstatně vylepšit infrastrukturu, povýšit kvalitu života v necentrálních regionech a hlavně otevřít možnosti a aktivovat privátní podnikatelskou aktivitu. Liberálové v Rusku se k prezidentově ekonomické politice staví skepticky, operují tím, čím jejich západní souputníci. Reformy, reformy. Naštěstí liberální nesmysly nemají velkou společenskou odezvu. Liberální ortodoxie vládla v Rusku celá devadesátá léta a dovedla zemi na pokraj zkázy a rozkladu.
       V politické rovině platí v Rusku tytéž principy jako všude jinde na západě v prezidentském systému. Pro tak obrovskou zemi mnoha etnik není jiná forma vládnutí možná. I když dnes v některých ruských liberálních médiích se začíná diskutovat možný přechod k parlamentní formě vlády, argumentují tím, že by to byl pro stát krok směrem dopředu, k prohloubení demokracie. Systém vlády partají, který selhal v Evropě na celé čáře, vydávají ruští liberálové za krok vpřed. V Rusku platí tři principy, kterými se demokracie (i liberální) zaštiťují – svobodné volby, svoboda názoru, svoboda shromažďování. V Rusku existují svobodná média ve větší názorové variabilitě i kvalitě než v západním světě, tento fakt západ zpochybňuje, ale důkaz je celkem triviální, stačí číst noviny na západě (a v Česku) a v Rusku. Západ v důkazové rovině má tendenci vycházet ze zmatených dojmů a sentimentálních pocitů, česká televize je v těchto emočních typech důkazů přeborníkem. Dnešní Rusko se vyznačuje liberálním duchem, tak jak se chápal po staletí všude jinde.
       Jak vybřednout s terminologického zmatku, co tedy má Dugin vůbec na mysli, to na co útočí je nejspíš neoliberalismus. Antiteze původní liberální podstaty. Neoliberalismus, rozbití světa na atomizovaná individua, která mají stejná práva, ale jsou vlastně bezbranná a slabá, svět „svobodných“ otroků bez vlasti a osudu, pod vládou ušlechtilých a znajících kontinentálních a planetárních organizací. Fungující kapitalismus a demokracii pojem dnešního liberalismu nebo neoliberalismu nezahrnuje.