driss ghali zemmour

Tam to všechno je.

Kdysi Werich, čtěte Bibli, tam to všechno je. V dnešní evropskounijní zploštělé realitě by to bylo zbytečné. Jsou rychlejší cesty k pochopení a uchopení evropskounijní bigotnosti. Všechno podstatné k hlavnímu dnešnímu evropskounijnímu problému v článku muslima  Driss Ghaliho ve francouzském Causeur.
     Eric Zemmour má pravdu, islám a francouzské hodnoty nejsou kompatibilní. Smečka cenzorů mu neodpustí jeho odvahu, erudici a přehled. Ale existují i francouzští muslimové připraveni k nejvyšší oběti pro Francii. Patrioti Francie. Má solidarita bez výhrady se Zemmourem. Bezvýhradně ho podporuji, neboť svoboda projevu je esenciální pro demokracii. Podporuji ho, protože kultivuje živou erudici a subtilnost.
Jeho pronásledovatelé četli někdy Korán?
       Podporuji ho, protože četl Korán a jeho pronásledovatelé se spokojili s  jazykem smsek, podobné jako si je podvodníci vyměňují když prodávají pajcovanou kořalku nebo ukradené zboží. Má moji podporu, neboť inkarnuje francouzskou tradici literárního pamfletu. Podporuji ho, protože pochopil, že násilí je první surovinou na níž staví politika, moc se nedá uchovat praktikováním jógy nebo čtením Gándiho. Podporuji ho, protože nenávidím lynč, což je záležitost zbabělců a těch, kteří nebojují férově. Podporuji Zemmoura, protože nepřítel mých nepřátel je mým přítelem: nechovám žádnou citlivost pro islámisty, pro příští pány arabského světa a spoluvlastníky ztraceného území ve Francii. Nechci patřit ke generaci, která kapituluje před islámskými feministy a napravenými džihádisty.
     Podporuji Zemmoura (rodiče alžírští židé), protože stejně jako já pochází z Maghrebu. On z Alžírska, já z Maroka. V mé rodině nás učili milovat sefardské židy, sultánovi věrní poddaní stejně jako mí předkové. Rodina mě naučila chovat respekt před jejich utrpením, byli vystaveni úderům a šikanování s každým nepokojem nebo revolucí. Naučil jsem se je milovat navzdory izraelsko-palestinskému konfliktu, nikdy se neotočili k Maroku zády.
    Náboženství úžasných egyptských mameluků a perských králů nemá nic společného s totalitarismem, který sterilizoval umění a kulturu a učinil lidi nešťastnými. Islám destruoval komunismus všude kam přišel, v Turecku a násirovském Egyptě a v Maghrebu. Zničil by i nacismus pokud by s ním měl kohabitovat. Téměř zázrak, jak se dá vysvětlit, že arabští beduíni rozšířili doktrínu, která se nastolila u 1.5 miliardy lidí. Jak nahlížet na fakt, že páteční modlitba v arabštině se dává od Dakaru po Jakartu, 80 až 90% muslimů nemluví arabsky. Nikdy se Korán nepřeložil do jazyka wolof nebo swahili, aby někoho konvertoval. Člověk musí věřit zázraku před radikální transformací, která se snaží zahladit stopy své identity, aby přijala islám.
Francie je akt víry.
    Ale islám nemá nic společného s Francií. Jsou to dvě antagonistické síly a jsou nekompatibilní. Dvě civilizace, které se nemohou smíchat. Co dáte jedné, to musíte ubrat u druhé. Islám nezná rovnost (mezi mužem a ženou, ani mezi muslimy a nemuslimy), nikdy nepřijme svobodu a bratrství limituje na členy islámské víry. Já, jako věřící muslim, jsem povinen se vzdát některých pravidel mého náboženství kvůli loajalitě k Francii. Pravá Francie, hodnot a životních fines, ne ovšem ty hotely a letištní haly, které progresívní elita frekventuje. Skutečná Francie jim už dlouho uniká, vepsala se jim do podvědomí jako špatná výčitka, která se musí potlačit. Já si Francii kultivuji ve svých snech a v momentech probuzení jako příslib od Boha rezervovaný pro požehnané. Je to tak, Francie je akt víry a nějaká náboženství nějakého věřícího zde nemají smysl. 
Smečka lynčujících.
      To je přesně ten smrtelný hřích, který spáchal Zemmour, dovolil si zesměšnit progresívní, nové náboženství buržoazie. Tato doktrína, vzata na míru manažerům, nemá nic aristokratického: nobilita dob minulých sahala po meči, aby bránila Boha a své léno, naši dnešní páni se skryjí v bunkru na Elysejských polích a čekají, že CRS (policie) to udělá. Delegují represe GAFA a cenzurují pravicové myšlení všude, kde se vyskytne. 
    Kteří lynčují Zemmoura, mu neodpustí jasnozřivost s jakou pojmenoval jejich přitroublou doktrínu. Budou ho pronásledovat, je to snadný terč, nekouše a nedává údery nožem. Zemmour se nepodobá římskému gladiátorovi ani parašutistovi speciální jednotky. Ale na druhé straně islámisty z něho jímá strach. A naši mediální prokurátoři jsou terorizovaní myšlenkou, že se jim děje příkoří. Efekt Charlie tím prošel a nikdo nechce novou trestnou výpravu.
     Jak to dešifrovat? Francie nemůže nic získat velkou expozicí islámu, než napětí a svár? Nebo národy aspirují na civilní mír, aby čelily vnější hrozbě a pokračovaly např. v prosperitě? Tváří tvář vnějším výzvám Francie musí věnovat veškeré své úsilí islámskému problému, jinak se zevnitř rozpadne a nepřipraví se na vnější výzvy.
      Jaké jsou to otázky? Jsou jednoduché a pochopitelné všem: jak dlouho ještě islám bude akceptovat limity na francouzském území? Podle mého soudu pět, deset let. Islám je živý organismus v kontaktu s božským, nemá vokaci akceptovat laicismus a klima všeobecné shovívavosti, která protiřečí tomu s čímž se narodil. Posláním islámu je osvobodit člověka od zákonů, které napsal jiný člověk, aby mohl vše podřídit jedinému božímu zákonu. Islám samotný na sebe nahlíží jako na osvobození, ne útlak. To je pravděpodobný důvod jeho úspěšnosti u utlačovaných národů. Osobně vidím v islámu nezcizitelnou část své identity, ale dávám stranou jeho mesianismus a politické poselství. Má loajalita směřuje k francouzské civilizaci, která inspiruje můj hodnotový svět, samozřejmě loajalita i směrem k Maroku, které má místo v mém srdci. Ale kdo jsem, já obyčejný smrtelník, aby se stavěl proti božímu plánu?
    Tato obava trápí i Zemmoura. Tušená tragedie, které je nutno se vyvarovat. Zemmour, syn imigrantů, podstupuje nebezpečí, aby bojoval za objekt své vášně: francouzský národ. Naneštěstí elity nemají žádný vztah k Francii. Preferují Kalifornii (start-up nation) nebo Katar. Přišel čas, aby Francouzi vstoupili do služeb Francie. Ustavuje se nový Hitler-Stalin pakt: islámisté na jedné straně a progresívní na druhé, potlačí to možnost jakékoliv obrany Francie. Povstaňme Francouzi. Anakonda má dvě barvy: zelenou a růžovou. Je to monstrum.