Pokrokový progres dějin
Liberální globalismus, minimálně termín, se v důsledku úspěšné rafinované propagandy rozhlasu, televize, eu-quislingů, škol atd., tak vtiskl do mozku i lidí, kterým jsou tyto záležitosti celkem lhostejné, operují slovními obraty jako „globalismu neutečeme“ apod., asi stejně jako v osmdesátých letech hospodští pobudové brali za bernou minci neodvratné vítězství socialismu, i když třeba u nás se to dělá zrovna špatně. Tato rétorika má teoretický fundament, např. na německých a nejspíš i na našich univerzitách. V příslušném teoretickém obalu se tam hlásá, že vítězství pokrokového globalismu, to má být přirozený vývoj lidstva, nemělo často lineární průběh i když to v EU řadu desetiletí vypadalo velmi optimisticky, trochu to začalo skřípat.
Rytmus nevyhnutelné globalizace podle těchto teoretiků osciluje mezi expanzí a kontrakcí, podobně už Lenin kdysi rafinované napsal, dva kroky dopředu, pak (můžeme) jeden zpátky. Např. obchodní expanze se v této rétorice měla nezadržitelným tempem rozšiřovat od 15. století, malé politické jednotky se spojovaly a rostly až do velkých bloků. Tato argumentace může být působivá v Německu, kde se tisíc let malé německé státečky celkem neškodným způsobem vzájemně rvaly až se nakonec prusky zglobalizovaly. Dál se už neučí, že právě tato globalizace způsobila dvě světové katastrofy. Německý typ globalizace je totéž, co tisícileté uvědomování se německého nacionálního ducha, koncové vítězství mu pak vyrazila z rukou Rudá armáda.
V tomto případě mají opravdu pravdu univerzitní teoretici, došlo ke kontrakci globalizace německého typu, avšak pouze krátkodobé, po pár letech se pokračuje v podobě Evropské unie. Ve skutečnosti se zde dá mluvit o nastolování nejhrubší formy nacionalismu, která kdy lidstvo potkala, německé, maskující se za EU. V osmnáctém století jímala Sasy hrůza z pruské dominance a uzurpace národního principu. Tak expanzívní a nepřirozená forma nacionalismu obvykle netrvá věčně a zbortí se. V jednom srbském válečném románu gestapák vyslýchající bojovníka hnutí odporu, ke kterému má sympatii, říká, musím tě zabít i když nechci, zabíjet se nebude až se všichni budete podobat nám Němcům. Až se všichni budeme podobat evropskounijním nulám. Ale to možná ani příroda nedovolí, tento progres dějin se rozsype. Státy založené na přirozeném národní principu mají obvykle tisíciletou perspektivu. Japonsko, Británie, Francie, Rusko, Perzie, čínské říše, Portugalsko atd., - úspěšné národní státy nedávají teoretickou oporu evropskounijním univerzitním flistrům.
Příkladem velmi pokročilého pokusu o planetátní globalizaci, který se definitivně zbortil, je pokus o realizaci komunistické ideje v SSSR a satelitních zemích. V tomto globalistickém progresu se obtížně dá mluvit o dějinné kontrakci. Čína se transformovala do své tradiční dějinné polohy národního státu. Komunistický pokus o globalizaci ve svých úspěšnějších fázích měl silnou sankci v teorii na jedná straně a v téměř metafyzické víře na druhé straně, nehavaroval v důsledku ztráty teoretické opory, ale ztráty víry. Globalistické pokusy, i ty nejúspěšnější, končí v troskách, na nichž opět vykvete národní stát nebo propad do ahistorické tribální podoby. Římský univerzalismus, o jehož síle se nedá pochybovat, narazil na historickou limitu a okamžitě se objevily původní národní celky. Globalistický pokus, aby byl úspěšný, potřebuje metafyzickou sankci, latinské křesťanství globalizovalo západní svět, byzantské principy východní svět. A beze sporu silnou metafyzickou sankci nabízí islám. Evropská unie v této souvislosti nabízí plné regály margarínu v marketech a všeobecnou ideologickou debilizaci. Kdo asi může zvítězit? Ruský historik Gumiljev se domníval, že vývoj národů a říší sleduje jistou podobnou vývojovou křivku. O islámu se domníval, že je teprve v první, ve vzestupné fázi této křivky. Samozřejmě neexistuje žádný striktní dějinný determinismus, síla evropských národů spočívala na síle s kterou dokázaly čelit osudovým determinismům. Evropská unie je v této souvislosti zlé fatum, které ohrožuje budoucnost kontinentu víc než jakékoliv náboženství i když je na vzestupu.
Žádné komentáře:
Okomentovat