milorad dodik srbsko

Milorad Dodik: malí, slabí, ale máme vůli

Západní vládní agentury nemají Srby odjakživa v lásce. Občas jejich neláska vycení zuby do hyení podoby, bylo tomu tak v momentě rozbití Jugoslávie. Viktor Orbán prohlásil před dvěma týdny, že to byla země, kterou Maďaři obdivovali a návštěvy této země byla pro ně svátkem. Jako by mluvil ze srdce Čechům. Proč západní státy rozbily a následně rozbombardovali zemi, která byla evropským „rájem“ podstatně víc než současná Evropská unie, nikdo neví, samozřejmě záminky si našly. Dnes vydírají Srbsko vidinou spolupatřičnosti k Evropské unii, obyvatelstvu je pomalu mediálně vsugerováváno, že EU a NATO jsou velkými civilizačními cíli.
    V Srbsku se západ zmocnil velké části médií, např. generál Petraeus, vedl řadu let neúspěšně natovské armády v Afghánistánu a Iráku, úspěšnější byl při plánování odvážného bombardování Jugoslávie, víc mrtvých a žádné ztráty. Kartaginci tento typ generálů házeli na rozžhavený oltář státnímu božstvu, zde byl dotyčný generál odměněn místem prezidenta důležité rozhlasové a televizní sítě v Srbsku. Mizerný generál, ale fanatický agitproper.
      Bosna a Herzegovina je výplodem amerického ducha, zde Bill Clinton v Daytonu 1995. Konfederace Bosna a Herzegovina (BaH) sestává z Federace Bosna a Herzegovina, Republiky Srbska a federálního distriktu Brcko.  Už nesmysl v pojmenování těchto entit zcela odpovídá nesmyslům na mapě. Proč Chorvati a Bosňáci ve federaci? Rozpůlit Republiku Srpska a oddělit ji od vlastního Srbska, lze vymyslet větší podlost? Možná mnichovská dohoda. Už staří Řekové věděli, že na prvním místě je správné jméno, podobně Bible, Ježíš Kristus byl v některých výkladech Logos, Slovo trvající od věčnosti. Američané a žehnající Evropská unie vyplodili pojmovou hrůzu, která zakládá na těžké problémy tam žijících lidí a v tomto případě opět Srbů.
    V Republice Srpska (RS) popularita NATO ani Evropské unie nejen nestoupá, ale naopak, nejpopulárnější je tu dlouhodobě Vladimír Putin. Ergo musí se s tím něco udělat, a v tomto případě nejlépe přímo RS zrušit. Daytonské dohody, které stojí na počátku konfederace a definují velmi detailně poměry mezi jednotlivými etniky, i vztah RS a federace BH k sarajevskému centru. V této situaci RS vetuje vstup země do NATO. V ústavním zakládajícím aktu konfederace je toto právo zakotveno.
     Politický playmate v BaH trvá už 10 měsíců, od voleb se nedaří sestavit centrální radu ministrů, dohoda o ní ztroskotává na odmítání Srbů souhlasit se vstupem do NATO. Členem tříčlenného prezidia konfederace za srbskou stranu je bývalý prezident Republiky Srpska a politik s největší autoritou v RS, Milorad Dodik. Vystupuje za neutralitu republiky. Z hovoru Milorada Dodika s ruskými novinami Vzglad.
Co se změnilo v posledním období v Republice Srpska?
    RS je rozhodnuta bránit svůj ústavní pořádek, své postavení v konfederaci. Obyvatelům země se vrátila sebedůvěra – navzdory mezinárodní komunitě (EU) a Bosňáků (muslimové ve federaci BH) zlikvidovat autonomii a nakonec celou Republiku Srbska. Nejsme avanturisté, budeme bojovat ze všech sil politickými prostředky. Situace v celé konfederaci Bosna a Herzegovina se zhoršila, vnitřní vztahy jsou složitější. Ale Republika Srbska je vnitřně pevná, ekonomická situace se stabilizovala i když potřebujeme víc investic. Pohyb v pozitivním směru.
Situace kolem rady ministrů?
    V Bosně a Herzegovině podle ústavy neexistuje vláda. Existuje rada ministrů – pomocný orgán kolektivního prezidia země. Západní činitelé se pomocí Vysokého komisaře (kontroluje dodržování daytonských dohod) pokoušeli změnit radu ministrů v nějakou kvazivládu, odporuje to ústavě a daytonským dohodám. Tak jak je to běžné ve vícenárodních státech, politické procesy v zemi se neřeší jedním hlasováním na celém teritoriu země. Srbové vybírají své představitele, Bosňáci a Chorvati své. Vedle cíle změnit formát rady ministrů, nám též podsouvají proceduru volby předsedy prezidia, měla by se změnit ústavně stanovená procedura rotace v kolektivním prezidiu. V konečném projektu – jeden člověk, jeden hlas, tedy Bosňáci vždy zvítězí nad Srby a Charvaty a budou pouze oni formovat radu ministrů, je jich 50.1% (Srbů 30.78%, Charvatů 15.43%).
     Vede se těžký strategický boj kolem základních politických principů. Již po Novém roce nám předložili podmínku pro utvoření rady ministrů – oficiální souhlas se vstupem do NATO. My Srbové jsme to odmítli, a nikdy ničeho podobného nedopustíme, nikdy se přece formování institucí nezakládalo na podobných podmínkách. Republika Srpska deklarovala vojenskou neutrálnost a nechce být členem NATO. Máme proto řadu politických, vojenských, ekonomických a jiných důvodů. Např. z ekonomického aspektu, permanentně nám říkají, vstupte do NATO a ekonomická situace se zlepší. Nic takového nenastalo v Chorvatsku, Černé Hoře ani jiných zemích regionu.
     Vojenský důvod – NATO dvakrát bombardovalo bez rozhodnutí OSN srbský národ, to je fakt. Byla to jednostranná kriminální akce NATO proti srbskému národu, způsobila řadu obětí, lidských i materiálních. Srbové nemají žádný důvod, aby tento zločin amnestovali tím, že vstoupí do NATO. Jasně, naši protivníci jsou silní a vlivní, jsme malí a slabí, ale co se týče vůle, nechceme se k nim přidat. 
      Oceňujeme roli Ruska v regionu, ale nedomníváme se, že je vhodné vstupovat do vojenských aliancí. Dáváme přednost neutralitě. Rusko chápe naši pozici a akceptuje ji, ale západní země nám kladou ultimáta, dnes využívají bosenských struktur, aby nám vnutily NATO.
     Třetí, politický důvod, spočívá v tom, že od NATO nic nezískáme, ale ztratíme přátele. Nechceme něco takového. Usilujeme o neutralitu, rozdělení sil v dnešním světě je už jiné než bylo před dvaceti nebo deseti lety. Jsme malý národ, samozřejmě nemáme ambice řešit velké otázky – je to prerogativa velkých států. Situace na globální úrovni se stává složitější, a již dnes se dá odhadnout v jakém směru se bude vyvíjet. Dnes nesmíme ztratit nikoho z našich partnerů.
Řekl jste  tisku, že vašim spolupracovníkům telefonovali z americké ambasády a žádali, abyste změnil názor na vstup do NATO, potom Bosňáci budou souhlasit s radou ministrů.
      Ano, skrze Matthew Palmera, který odpovídá ve státním departmentu za tuto část Evropy, nám bylo sděleno, že nejdřív musíme přijmou plán vstupu do NATO. Ale od podobného vměšování zde nikdy nic dobrého nevykvetlo.
     Domnívám se, že samotná Bosna a Herzegovina, jak byla v dnešní formě v Daytonu ustavena, byla chybou. V tom čase bylo nutné rozdělit strany a zabezpečit určitou úroveň spolupráce, která by umožnila svobodný pohyb lidí a zboží atd. Kdosi rozhodl, že se půjde dál a ustavil dnešní konfederaci – iluzorní stát, který úporně dokazuje svoji nezpůsobilost existovat. Např. s představiteli jiných národů podepíšete dohodu, která již druhý den není platná.
Vámi zmíněný Palmer ze státního departmentu po návštěvě Sarajeva a Banja Luky prohlásil, že USA budou trvat na další integraci BaH do NATO a EU. Nakolik můžete odporovat této pozici jedné z nejvlivnějších zemí světa? 
      Je to možné. Aby BaH vstoupila do NATO, musel bych pro to hlasovat. Neudělám to. Samozřejmě to přinese řadu problémů. USA mě vnesly do registru nežádoucích osob. Ale nebyl jsem zvolen z toho důvodu, abych se staral o vlastní blahobyt. V tento pro Srby těžký historický okamžik, jsem byl národem na nějž jsem hrdý, vybrán, abych realizoval politiku, která skoncuje s diskriminací Srbů. Jsem přívržencem myšlenky obrany srbských národních zájmů. Ať se to v Bruselu komu líbí nebo nelíbí – je to jejich problém, ne můj.
Neexistuje nebezpečí, že by Bosnu vtáhli do NATO, aniž budou respektovat  mínění srbského národa? Stalo se tak v Černé Hoře navzdory názoru velké části obyvatelstva.
     Bez Srbů to není možné. V Černé Hoře to bylo jiné, Srbové tam nejsou ústavním národem, nejsou ústavně implikováni v procesu přijímání řešení. Zde je dána ústavní procedura – vnější politická rozhodnutí  přijímá prezidium cestou konsensu. Nevěřím v Bosnu a Herzegovinu. Nevěřím konceptu jejího formování ani v její budoucnost. Nikdo zde nemá revoluční koncept na její likvidaci, ale v jistý moment klíčového rozhodování, jako třeba nyní o vstupu do NATO nebo něco podobného, sama se rozpadne. Má odpověď: ti, kteří nás obejdou a pokusí se vtáhnout Bosnu do NATO, sami podepíší ortel smrti. Bez účasti Srbů země nebude existovat.
     Je pravděpodobné, že se mě a názorově příbuzné pokusí zlikvidovat, aby měli co do činění s někým jiným. Ale jsem absolutně přesvědčen, že má pozice je totožná s pozicí celé Republiky Srpska. Kdyby nás mohli obejít, už by se to stalo.
Jaká je reálná perspektiva RS?
   Rozejít se po linii, jak jí definují daytonské dohody. Chorvati a Bosňáci se rozejdou měkkým způsobem, nemohou spolu normálně koexistovat. Zůstane Republika Srpska, (chorvatská) Herzegovina a (muslimská) Bosna. Mezi nimi se může organizovat forma spolupráce, lze garantovat všechny civilizační cíle – svobodný pohyb osob a zboží, bez excesů a my budeme dobrými sousedy. Každý bude řídit sám své zdroje, nebudeme se vzájemně blokovat. Je mnoho příkladů, kdy Bosňáci brzdí vývojové programy v RS. Nyní to musíme trpět, velké země, které se utápí ve svých hrách velkých projektů, jednoduše to nevidí nebo nechtějí vidět. Ale to neznamená, že se zřekneme své národní subjektivity, své Republiky Srpska.
Hovoříte o možném rozpadu Bosny, v dokumentu amerického institutu vnější politiky „Bosna v ruských plánech“ se líčí možnosti krveprolití, jakoby Rusko živilo srbský separatismus v Bosně a chystá se zde ukrajinský scénář?
     Bosna a Herzegovina neměla nikdy vzniknout jako stát. Když ji sestavovali, Rusko nemělo na nic sílu. Neovlivnilo její vznik. Vytvořil jí americký státní department a tehdejší americké elity v čele s Clintonem. Všechny pohádky o tom, že Rusové něco zamýšlí nebo dělají, mají jeden důvod - dát Američanům motiv. Nyní ho nemají. Dřív měli nepřítele ve Varšavské smlouvě, ta byla motivem pro existenci NATO. Nyní žádný nemají, ale o to víc živí negativní obraz o Rusech, formovalo se to lety a nyní se toho lehce použije. Ruská strana nikdy nezpochybnila ústavní pořádek BaH. To co dnes slyšíme, je obyčejný stereotyp lží, použije se k mobilizaci západního publika proti zlým Rusům.
      Jestli se zde někdo vměšuje, tak jsou to Američané a Evropská unie, nikoliv Rusové. Velmi bych si přál, aby sem Rusko vstoupilo a stálo proti západním zemím, ale nikdy k tomu nedojde. Ale to západním zemím nevadí, aby permanentně nenapadaly a neosočovaly Rusko za všechno, co v regionu dělá. Přitom západní země se otevřeně a aktivně vměšují do našich vnitřních záležitostí, formují bosenskou armádu jako armádu pro NATO, nikoliv k obrazu našich národů. Američané se vměšují do bezpečnostních systémů naší země, Rusové nikoliv. Jednoduše západní rétorika je lží.
     Jako člen prezidia jsem se setkal s velitelem vosk NATO v Evropě, charvatský člen prezidia Komšič prohlásil, že Rusko všemožně podrývá BaH. Zeptal jsem se velitele, zda-li to může potvrdit, má-li taková fakta? Mlčel, nic neřekl. Komšič a jemu podobní konstantně pomlouvají a špiní Rusko. Rusové zde nejsou, ale jak vám říkám, velmi bych si to přál. 
Oficiálně je BaH na cestě do EU, Brusel bude chtít, abyste respektovali sankce proti Rusku?
    Otázka sankcí má do reality daleko. Pokud by řekli, zítra vstoupíte do EU pokud zavedete sankce. Nevstoupil bych tam. Buďte realisty, Dánsko, Holandsko, Francie se vyjádřily, že rozšiřování EU se nebude konat. Evropská perspektiva BaH teoreticky může existovat, ale v reálném životě se neuskuteční. Žádný podstatnější problém, který se v EU za posledních deset let otevřel, se nevyřešil. Brexit se stále řeší, euro destabilizovalo ekonomiku, migrační krize atd. Lid RS je unaven Evropskou unií, asociace nepřináší žádná blaha,.. a navíc regule její oficiální struktury.
Vy se setkáváte s Putinem ze všech politiků regionu nejčastěji, možná víc než Vučič, jak on chápe situaci v Bosně?
     Myslím si, že dobře situaci rozumí, i v detailech. Jsme mu za to velmi vděční. Ruská pozice je principiální: mezinárodní právo se musí respektovat, plyne to z každého našeho hovoru. Je nám jistou zárukou, zde se ze strany západu pravidelně právo porušuje, snaha o jeho respektování  – ohromná pomoc ze strany Ruska. Jsem Rusku velmi zavázán za tuto podporu, v OSN a Radě bezpečnosti, dík Rusku je náš hlas slyšen. Dřív to nebylo možné. Jsem zavázán i ministru Lavrovovi, který od počátku sleduje vývoj krize na Balkáně, je to jeden z nejzkušenějších znalců naší situace. Pro mě je velkou ctí potkat se s prezidentem Putinem, příští setkání se brzo uskuteční. 
Čína povyšuje svoji balkánskou přítomnost, jak si toho ceníte?
      Čínu jsme přijímali vždy přátelsky. Nevměšují se do vnitřních záležitostí. Žijeme v podmínkách, kdy západ se silně vměšuje do vnitřních záležitostí, obzvlášť prostřednictvím Vysokého představitele, který stojí nad legitimně zvolenými orgány. Číňané se snaží prohloubit spolupráci, zvedají investice, rozvíjí infrastrukturu a všude, co se nazývá reálný ekonomický sektor. Donedávna nás nutila Evropská unie, abychom s Čínou nespolupracovali. Potom, co Xi Jingping navštívil EU a dohovořil s nimi několikamiliardovou spolupráci, EU mlčí. Tedy oni s Čínou mohou, my nesmíme! Dohovořili jsme s nimi několik dobrých projektů.
Řekl jste, že se přičiníte, aby Bosna uznala ruskou suverenitu nad Krymem, že ho plánujete navštívit. Stalo se něco v tomto smyslu?
      Mám otázku: a Krym není ruský? podle mě je to Rusko, a co se týká druhých... Aby Bosna přiznala ruskou suverenitu nad Krymem, nestačí jenom můj hlas. Musí se to udělat, ale za dnešní situace v prezidiu, kde dva zbývající členové zastávají výlučně prozápadní postoje, toho nedosáhnu. Krym chci navštívit – najdu termín pro návštěvu a nevidím důvod, aby se to neuskutečnilo.