neděle 29. září 2019

evropsky parlament rusko


Centrálně řízená paměť

19. září instituce, která sice nemá s parlamentem nic společného, ale podivíni ji nazývají Evropským parlamentem a která z neznámých důvodů schvaluje rezoluce, které kromě toho, že urazí země a národy, nemají žádný jiný smysl, přijala rezoluci k výročí zahájení světové války. Vzpomenout na tragickou minulost, aby se zachránila budoucnost - říká evropskounijní mašinerie, která deformuje a neguje evropskou historii ve velkém, třeba tu křesťanskou, denigruje evropské objevování světů a velkou evropskou minulost. 
     Vzpomenout na tragickou minulost, kdy národ, který dnes diktuje své zájmy Evropské unii, stavěl ve velkém pece pro nejkvalitnější část evropské populace? Ne, zrovna tuto část historie neměla instituce EP na mysli, ale vzpomenout na nacisticko-sovětský pakt (Molotov-Ribbentrop), jak to nazývají. EP vzdalo hold obětem stalinismu na prvním místě, pak nacismu a obětem jiných totalitárních režimů. Podivná formulace, na prvním místě měli vzdát hold obětem Němců, Adolf Hitler byl v Reichstagu po volbách 1933 zvolen kancléřem, byla by tedy na místě větší adresnost. Němci si zvolili totalitní zvrhlý režim. 
      EP volá po „společná kultura paměti“, podivná formulace, která neskrývá nic jiného než Bruselem centrálně řízenou paměť. Evropská integrace je prý odpovědí na utrpení, které přinesly dvě evropské války, dnes se evropské národy dobrovolně sklonily pod knutou německého diktátu, kdyby to učinily i tenkrát, žádné války nemusely být. Nehorázné frázování je typické pro totalitní režimy, EU v tom přímo vyniká, v prohlášení EP se dál praví, že EU je zárukou demokracie a právního státu. Myslí si to dobře placená skvadra v EP, většina Italů, Sasů atd. si to nemyslí. EP požaduje ještě větší intoxikaci mládeže, výuka evropské historie v barvách evropskounijní ideologie. Je něco takového ještě možné? Není evropská mládež už fatálním a nevratným způsobem poznamenaná evropskounijní ideologií, která je nadřazena i přírodním vědám. Ani nejortodoxnějším stalinistům se nesnilo o něčem takovém.
       V rezoluci EP, a pravděpodobně z tohoto důvodu také vznikla, poslanci vyjádřili znepokojení nad údajným úsilím současného ruského vedení zapomenout na zločiny sovětského totalitního režimu. Otázka je jasná: co je jim do toho. Spíš ať připomínají Němcům jejich zločiny až metafyzické dimense a narůstající judenhass v současném Německu. Židé se tam přestávají cítit bezpečně. Mládeži by měla být ordinovaná povinná četba - kniha geniálního znalce německé literatury Reich-Ranického „Můj život“, dočteme se o zločinech metafyzického rozměru i o poválečné denacifikaci Německa. A konečně v tomto ohledu něco i o Polsku, dá se totiž předpokládat, že Poláci byli první, kteří zmínku o současném Rusku v perverzním schematu EP rezoluce hystericky podpořili, pokud je přímo nenavrhli. Rusko má vést informační válku proti demokratické Evropě. Členské státy mají efektivně zakázat neonacistické skupiny. Proč nejsou adresnější a neosloví rovnou baltické země a Ukrajinu, tam mají kompaňoni SS volné pole působnosti.
     Českého čtenáře musí napadnout, že se jedná o podivnou rezoluci chabé paměti. Pakt Molotov-Ribbentrop a víc už nic? Polsko podepsalo s Hitlerem již v 1934 pakt, na němž stavělo svoji politiku k sousedům. A mnichovská dohoda? Bez ní by Molotov-Ribbentrop nevznikl. Dohoda Británie, Francie, Itálie a Adolfa Hitlera, máloco může být podlejší. Jedním dechem s dobovými fakty mluví o současném Rusku, v podlosti si to nezadá s mnichovskou dohodou. Nemluvě již o tom, že tito nýmandi tak deformují historii, že osvobození Evropy, které je důsledkem nesmírného úsilí a utrpení ruského národa, desítky milionů sovětských občanů zaplatily německou zvrhlost životy, jim nestojí za zmínku. 
      Rusko se podle EP nýmandů má sklonit, činit pokání a bůhvíco ještě. Ale za co? Revoluce byla do Ruska importováná ze západní Evropy, Rusové byli de facto největší obětí západoevropských ideových nesmyslů a materiální korupce. Rusové mají odvrhnout všechno, co je činí národem - historickou paměť, hrdost, důstojnost, hodnoty, které jsou hlavní komponentou národní duše. Naštěstí (a hlavně naštěstí pro Evropu) to Rusko nikdy neudělá.

Žádné komentáře: