japan neliberalni

Neliberální demokracie

Je čím dál víc jasnější, že západní Evropa si na demokracii jenom hraje, jako zaklínadlo se k této mantře používá termín liberální v jakémsi intuitivním pojetí. Žijeme v liberálním režimu protože neexistuje trest smrti, protože se gayové čím dál víc politicky osvobozují, jsme liberální protože hodláme živit všechny Araby a černochy, kteří k nám přijdou, liberálně může proudit kapitál odkud a kam chce atd. K tomu demokracie v evropskounijním pojetí, právo vybrat jednu partaj, na kterou osvícené bruselské centrum ukáže. Existují i demokracie, které nenesou atribut liberální a záviděníhodně dobře.
      1. května nastoupil na japonský trůn císař Naruhito a císařovna Masako. Začala éra Reiwa, nová harmonie. Tedy v Japonsku, v Evropě nová harmonie až v okamžiku, kdy se moloch Evropská unie rozpadne. Fascinující národ, který nesdílí se západním světem moc hodnot. Japonsko definuje politolog Zakaria jako největší neliberální demokracii na světě. A zdá se, že demokracie v japonském neliberálním modelu funguje podstatně lépe než v evropskounijním liberálním modelu. Podle Zakarii spočívá rozdíl v tom, že neliberální demokracie separuje demokracii od principů (liberálních) právního státu.
      Překonejme úlek – právní stát v Německu, ve Francii a konečně částečně i u nás, je do té míry politicky zkorumpován a ideologicky ovlivněn, že de facto fundamentální svobodu jednotlivce oklešťuje a čím dál víc zužuje demokracii samotnou. V Německu nemají volby  korektní průběh, viz., mediální štvaní a společenská likvidace přívrženců jediné opoziční strany hodné toho jména, seškrtání kandidátky AfD volební komisí v Sasku nemá na světě obdoby apod.
       Antidemokratické metody byly použity k politickému převratu před pár dny v Itálii s intrikou bruselské Komise, možnost lidu vyjádřit se k dané situaci, popř. zvolit nový parlament, se vylučuje předem, nikdy nic podobného nenastalo v Japonsku, volby každé dva roky, lid je jediným politickým suverénem. Volby hrají v japonském politickém systému zcela centrální roli, jakási podoba přímého dialogu lidu s ministerským předsedou. V Evropské unii je politický systém, kombinace evropskounijních a národních mocenských struktur, dnes postaven takovým způsobem, aby ke změně, k alternativě, nikdy nemohlo dojít. V Japonsku pokud to okolnosti vyžadují, dojde k zrušení liberálních principů (ústavních norem, separace mocí, individuální svobody).
      Společnost stojí nad individuem, Japonci odmítají rétoriku lidských práv, jak dnes stojí v Evropě. Japonské právo nevychází z římského práva, znalost angličtiny na ulicích není moc dobrá, kalendář se počítá od počátku éry panujícího císaře. Nezaměstnanost neexistuje, neuvěřitelných pouhých 296 krádeží na sto tisíc obyvatel, bída neexistuje, s bídou napočítali 5000 žebráků v celé zemi. Společnost se vyznačuje tvrdým konzervativismem, který je chápán jako pozitivní adjektivum. 
      Imigrace neexistuje, bezpečnost v zemi je udivující, policie může zadržet osobu na 23 dní než případ předloží soudci, bez advokátů a bez existujících důkazů. Hrozné? Přesto se před policií průměrný Japonec cítí svobodněji než průměrný Evropan. Trest smrti – 15 případů v roce 2018, nikdo neprotestoval. Rodina je považována za základ společnosti. Jenom 2% dětí se narodí mimo manželský svazek (v Evropě 40% - 60%). Rovnost pohlaví v politickém smyslu, čímž je Evropská unie přímo posedlá, v Japonsku neexistuje, existuje něco jako „danjo kyoko sankaku“, společná participace pohlaví. Interrupce je možná, ale společnost ji chápe jako zločin. Manželství mezi osobami téhož pohlaví zákon nezná, ale nikdo po něčem takovém ani netouží a nevede v tomto smyslu politický boj, včetně těch pod obojí. Tato fakta uvádí Régis Arnaud ve Figaro magazínu. Japonská společnost je velkorysá a lidská, dobře fungující a tvořivá, v každém případě založená na vlastním národě se všemi problémy z toho plynoucími, tím největším je dnes malá porodnost. Není něco podobného inspirující pro evropskou budoucnost? Viktor Orbán se otevřeně hlásí k tomuto modelu.