konzervativismus

Marcel Goldhammer, konzervativismus

Marcel Goldhammer z Braniborska, 2006 konvertoval k židovství, doputoval přes Berlín, Tokio, Peking až do Izraele. Má německé a izraelské občanství, před časem splnil povinnost oproti izraelské armádě. Dnes žije v Berlíně. Zajímavá, symptomatická a silná výpověď o době v Philosophia Perennis. Když dnes přemýšlím, proč mě tenkrát ve svém prvním volebním boji Angela Merkelová  motivovala ke vstupu do mladé unie (mladí CDU), pochybuji o své tehdejší duševní soudnosti. Její suché věty o ponechání dopravních paušálů a o dani z přidané hodnoty bezprostředně nemohly 17letého studenta uvést do pohybu. Pohnula mě závěrem své řeči – rozumnou křesťanskodemokratickou podstatou a rozumnou imigrační politikou, kterou dodnes Erika Steinbachová (bývalá televizní hlasatelka, vystupuje velmi kriticky k současnému režimu) cituje z tehdejšího programu CDU.

       Navzdory proletářsky zbarvené domácnosti mých rodičů, poprvé jsem cítil, že mé srdce nebije levým směrem. Slova Angely Merkelové rytmizovala mé nervové synapse napravo. Z mého dnešního pohledu, po 13letech jejího kancléřství, šlo o hřích mládí nebo pozdní pubertu, letní fatu morgánu levě socializovaného dělnického dítěte s Oidipovým komplexem.

    „Jako člověk, který zde již delší dobu žije“, tak by mě dnes Merkelová popsala, tedy v Německu narozený syn ve fabrice na směny pracujících rodičů, kteří si na mé privátní školy museli utrhnout od úst, těžce nalézám pochopení pro živení ilegálních imigrantů, kteří k nám propluli skrz bezpečné třetí země, némlich, aby se napojili na sociální systém, který moji rodiče financují a prarodiče, kteří po 2. světové válce tuto zemi vystavěli z ruin.

      Jako Němec židovského původu, který sloužil v izraelské armádě, pociťuji mrazení v zádech nad důsledkem chybných diagnóz Dr. Merkelové, den ze dne se zhoršující bezpečnostní situace židovských obcí v Německu a hnus z prázdných  v krvi narůžovělé  vatě zabalených frází vlády k islámskému a levicově radikálnímu antisemitismu v Německu. A k vrcholu všeho toho, placebo - omílaná kamufláž v Bundestagu -  “Staatsräson”  a „no negotiability“ s právem Izraele na existenci.

      Dík, paní Merkelová a paní von der Leyenová – a nyní též paní AKK. V případě válečné události by neměl voják (vojáci) x IDF (Izrael Defencse Forces) vůbec čas ještě chránit zruinovaný Bundeswehr před útoky Hisbollahu a Hamasu. Totiž opatření k diverzitě se bohužel nesnesou se schopností obrany.

    Apropos. Duhově pestrá diverzita – genderová monstrance německé, převážně heterosexuální politické elity, kterou já, jako homosexuální občan, bych měl jako poslušný ministrant následovat, je pro mě jako pro bezprostředně postiženého spíš trapná ostuda. Mám plné pochopení pro ty odmítající a udivené hlavy velké části obyvatelstva. Obzvlášť když každé léto na “Christopher Street Days”  a „Gay Prides“ se v německých městech valí nikdy nekončící LGBTIQ, tu v laku, tu v kůži, tu a tam jsou demonstrovány vulgární sexuální obscenity. 

        Roky a desetiletí úspěšní homo a lesby, jako Westerwelle, Lagerfeld, Emmerich, Biolek, Anne Will, Hella von Sinnen, udělali velkou kariéru nikoliv překročením společenských norem. Já, část mlčící, diskrétní většiny teplých (Schwulen) a leseb se cítím znevýhodněn, nevidím, kam levicoví ekoaktivisté chtějí nikdy nekončícími nároky dovést tento status quo, než ke společenskému zavržení a odmítnutí.

      Pro mě konzervativní, znamená konformnost a boj za udržení naší evropské, křesťansko-židovsky formované a sekulární civilizované společnosti. A to ne pomocí „Compact for migration“ zbastlené na bazaru v Marrakeši islámskými despoty a levicovými chaoty dominované OSN.

     Abba Eban, kdysi izraelský ministr zahraničí a první velvyslanec Izraele u OSN, před lety prohlásil: „Když Alžírsko navrhne rezoluci, že země je disk a může za to Izrael, pak se rezoluce schválí 164 hlasy a 26 se zdrží hlasování.

      Tento výrok je bohužel platný v celém rozsahu počínání OSN, globální migrační pakt nevyplývá z žádné parlamentní legitimity. Svoboda, demokracie a racionalita nejsou žádné samozřejmosti, každá generace je musí znovu promyslet, obhajovat a uchovávat. Abychom poznali, že ilegálními i legálními imigranty importovaný islám sebou nese archaickou mentalitu, která je z velké části problematická v naší svobodné společnosti, stačí pohled na Blízký východ a Berlin-Neukölln apod.

       47% německých Turků nadřazuje šarii nad ústavu. Oproti levicovému duchu doby „one world“ utopie a politickému laissez-faire, které vládne v institucích a médiích západu, nefavorizuje konzervativismus omezování a zpátečnictví, ale je pro posílení individua a veřejných záležitostí ve svobodné společnosti,  jejíž  podstatu může garantovat pouze uchování svobodné tvorby, hodnota rodiny a uchování právního státu.

     Nezbytnou bází pro uchování svobodné společnosti je teritoriální integrita, bezpečné hranice a vědomí vlastní identity. Pro mě znamená konzervativismus spolehlivost politiky a nezbytné pole, které jako občan potřebuji, abych měl ke státu důvěru. Radikalizování „dobrých“ a jejich propagovaná bezalternativnost, jsou ve skutečnosti nepřátelské člověku a zničující ke státu. Konzervativismus jde proti utopiím a fatalismu, které mě jako individuum obkličují a dusí. Znamená generační smlouvu mezi suverénem a státem. Neboť veškerá moc pochází z lidu.