biskup sako

Biskup a jiný biskup

V italské televizi mají ve zvyku dennodenně interviewovat nějakého biskupa nebo faráře. Tento týden na televizní obrazovce vybuchl nevídaný zuřivý amok vatikánských papeženců a italských biskupů, Salvini si dovolil ukázat růženec a dovolávat se evropských svatých patronů. Vatikánští úchylní mají monopol na svaté, jeden biskup předevčírem vztekle tvrdil v televizní čtyřiadvacítce, že ti kdo volí Salviniho a Legu, nejsou křesťané. Vatikánští propagandisté říkají, že „Otčenáš“ je všech a Salvini si ho nemůže nárokovat, poněkud absurdní tvrzení, ani oni si ho nemohou nárokovat, ale logika a nenávist papeženců k těm, kterým ještě něco křesťanského zbylo, nejdou moc dohromady.
      Zuřivost farářů vyvolá někdo, kdo se dovolává Krista, nejen v Itálii, ale i v Německu a Česku, Kristus musí být zabalen do jejich proimigrační a promuslimské lásky. Otevřít dokořán náruč milionům z Afriky a ze zemí islámu a navíc je živit. To má být Ježíš Kristus dnešního Vatikánu.
     Vtipný Vittorio Feltri, vydavatel a komentátor v Il LiberoQuotidiano napsal: Drazí faráři a církevní hodnostáři, nepošlu vás k ďáblu jenom proto, že by to bylo zbytečné, je to už dávno váš kamarád“.      
     Za diktatury Saddama Husseina  jsme žili v bezpečí, i když bez svobody, dnes může do domu křesťana kdokoliv vstoupit, ohrožovat ho na životě nebo přímo zabít a nikdo nic neřekne, říká jiný biskup, Loius Raphael I. Sako, patriarcha Babylonie.
      Jiné poselství a pravděpodobně pravdivé, neboť jeho slova jsou podložena krví a utrpením, ne perverzí a antikristem jako v případě Vatikánu a evropských biskupů. Tamní křesťané jsou vystaveni neuvěřitelné diskriminaci ze strany Evropské unie a irácké administrativy. V oblasti Ninive, kdysi asyrského hlavního města, jsou křesťané většinoví. Jejich volání a pravděpodobně by to zachránilo jejich existenci v Iráku, po vytvoření křesťanské autonomní oblasti, Bush a EU nikdy nepodpořili, komisaři EU dokonce tím nejpodlejším způsobem naznačují, že vytvoření oblasti cíleně s křesťanským etnikem, by bylo rasistické.
      Situace v oblasti se částečně normalizuje, křesťané jsou však vystaveni nehorázné diskriminaci, kterou Evropská unie záměrně ignoruje, podle patriarchy Sako EU nepochopila, že křesťanská přítomnost v Iráku je též v evropském zájmu. Křesťané v Babylonii jsou fascinujícím etnikem, žijí v této části světa od nepaměti, to samo o sobě by bylo dostatečně silným argumentem pro jejich podporu, pokud by v Evropské unii vládla aspoň minimální historická racionalita a ne politická antinárodní perverze. Babylonský patriarcha navštívil v těchto dnech Brusel, naivně se domnívá, že zde najde podporu pro křesťanskou komunitu v Ninive. Křesťané jsou občany Iráku, ale v osobních dokladech je povinně uvedeno, že jde o křesťana, v islámské společnosti tato informace může být nebezpečná, podle patriarchy by EU měla vyvíjet tlak na Irák ve smyslu zrovnoprávnění ženy ve společnosti, civilizované typy sňatků, ne s nezletilými, školní systém je zaplevelen diskriminací vůči nemuslimským menšinám, školní učebnice zaplněny duchem sedmého století, atd.
     Dvě evropské země výrazně pomáhají iráckým křesťanům, Maďarsko a od nedávna Rakousko. Podle patriarchy jsou evropské instituce hluché ke křesťanským problémům, evropská pomoc je pouze formální a vedena přes OSN, kde ji tam silně přítomní muslimové vyfiltrují.
      Evropa propadla relativismu, patriarcha říká, že pochopil, že na školách se lekce křesťanského náboženství netolerují, v Belgii tolerují maximálně pouze lekce islámu. Evropanům se zamlouvá, když se mluví o islamofobii, ale dnes je akutnější fobie proti křesťanům, Evropanům musí vyrazit dech: babylonští křesťané jsou ochotni umřít za svoji víru, než se ji vzdát. V Evropě jsou mnozí muslimové ochotni dřív umřít, než by akceptovali, aby nevěřící psali zákony.