pondělí 15. dubna 2019

ratzinger

Úder pěstí

Ratzinger připomíná starozákonního proroka někde v jeskyni na hoře Karmel, už se musí jít nejdál, až k starozákonní podstatě všeho. V časech, kdy dobrý skutek v protestant nebo katolík katechismech, má vybudit dobrý pocit a to všechno umocní zážitek z vytržených a deformovaných vět z logiky Písma s kulisou bigbítu na podvečerní sociální oslavě, kterou nazývají mše. Pak Ratziger udeřil pěstí, tak charakterizují italská média 18ti stránkový text emeritního papeže Benedikta XVI., publikovaného v německém měsíčníku Klerusblatt.
     Ratzigerův minimalistický text může sloužit k duchovní orientací v dnešní chátrající době. Kde jsou kořeny zla a kde možné cesty? V otázce pedofilie, která církev tak tíží, papež Ratzinger píše, že v osmdesátých letech obvinění z pedofilie měli široké možnosti obhajoby (v církvi i mimo ni), mělo jim být garantováno jenom jedno právo – bránit se u soudu.
       Ratzinger v textu zpochybňuje cestu, kterou západ kráčí posledních padesát let. Kultura relativizování hodnot. Nešetří kritikou ani církevní nomenklaturu. V šedesátém osmém začal morální kolaps západní civilizace. Fyziognomie revoluce 1968 zrelativizovala postoje k pedofilii. „Často jsem si kladl otázku, jak mohou tito mladí vstoupit do kněžského stavu a akceptovat všechny jeho důsledky.“  Kolaps kněžské vokace je důsledkem těchto procesů. Ve stejném období nastoupil kolaps katolické morální  teologie, který odzbrojil církev před společenskými procesy.
       Ratzinger se v textu koncentruje především na Německo, které se stalo laboratoří všeho perverzního. Jeho pesimistická analýza jde dál - apokalyptická vize celého západního světa. V západním světě usurpovala duchovní prostor myšlenka, že neexistuje dobro, ale pouze to, co v daném čase a podle okolností je lepší. V tomto momentu se krize stala dramatickou.
      Ratzinger píše o homosexuálních klubech v mnohých seminářích, mnozí biskupové odmítali katolické tradice ve jménu katolické modernity. Píše, že v některých seminářích, studenti překvapeni učiteli při četbě jeho knih, nebyli považováni za vhodné ke kněžské dráze. Píše o úsilí, které vyvinul Jan Pavel II., aby čelil nebezpečné situaci. V encyklice z 1993 „La Veritas Splendor“ jsou uvedeny činy a akce, které nelze považovat za správné. Existují hodnoty, které nikdy nelze odvrhnout a obětovat na oltáři ještě lepších hodnot, tyto hodnoty stojí výš než zachování života samotného. Bůh je nade vším, i nad fyzickým přežitím. Dnes někteří pastýři církve neakceptují hodnoty, které charakterizovaly pontifikáty před papežem Františkem.
      Bůh není přítomen ve veřejném životě západní společnosti. V některých bodech je okamžitě jasné, co znamená zlo a co vede k destrukci člověka. Např. pedofilie. Benedikt XVI. píše, že před krátkým časem se teoretizovalo o tom, že pedofilie může být oprávněná a že se stále rozšiřuje. Vidíme, že na našich dětech se děje něco, co vede k velkému riziku jejich destrukce. Že se šíří i v církvi? Pak nás to musí skandalizovat ještě víc. Jak je možné, že to dostoupilo takové úrovně. Důvodem je absence Boha.
       Ratziger píše o dramatickém poklesu počtu věřících při nedělní mši. Této oslavy a ceremoniálního gesta. Nedoporučuje jinou církev, ale obnovu víry. Ratziger jde ve své kritice až k nejzazší mezi. Poslední roky se církev proměnila v politický aparát. Biskupové přistupují k církvi výhradně v politických termínech. Z krize, kterou vyvolalo počínání některých pedofilních kněží, podle nich vyplývá, že církev musíme vzít my do rukou. Podle Ratzingera se jedná o nebezpečnou iluzi a ďáblův nápad. Neexistuje lepší církev námi vytvořená. Ano, v církvi existuje hřích a zlo, ale i dnes jde o svatou církev, která je nezničitelná. Církev dnes je jako nikdy předtím církví mučedníků..  

Žádné komentáře: