krym rusko

Krym po pěti letech

Krym se rozvíjí gigantickým tempem, ať se to komu líbí nebo nelíbí. Žádná nostalgie po Ukrajině. V jedné reportáži internetovské ukrajinské televize, kdy reportéři interviewovali obyvatele Simferopolu, jeden z reportérů říká, musíme někoho najít, kdo nesouhlasí s ruským Krymem, jinak nám reportáž nebude nikdo věřit. Ukrajinská novinářka Olesa Medvedeva sestavila zajímavý dokument o krymské pětiletce.
    Impozantní rozvoj, ruské federální centrum vložilo do rozvoje krymské infrastruktury obrovské prostředky, a za pět let se spousta projektů realizovala, tempem, které nemá až tak moc paralely někde jinde. Podle Medvědevy pár negativních jevů přetrvává, a jsou spojené s Ukrajinou, zděděný administrativní aparát, který v ukrajinské genetické stopě si sebou nese korupci a slabou výkonnost. Odtud taky velmi časté střídání a výměna, často s doručeným soudním obviněním z korupce, krymských ministrů a funkcionářů.
       Krym je významný pro Rusko i ostatní svět z mnoha dalších důvodů. Rusko připomnělo světu, že existuje historie, nezačíná se rokem 1991, jak by si mnozí v ruském případě představovali. V historii byl Krym staletí ruským, je spřažen hlubokými historickými vazbami s ruským národem. Referendum před pěti lety  historickou vazbu pouze obnovilo. Návrat Krymu připomněl světu, že Rusko existuje déle než 25let od 1991, ale tisíce let. A tento fakt je v hlavách západních ideologů tím největším zločinem. Rusko zbavené své podstaty a rozdírané neefektivními liberálními koncepty a partajní pseudodemokracií a la západní Evropa, byl žádaný partner. Otázka, kdy se takové Rusko rozpadne na malé bezvýznamné státečky a stane se snadnou kořistí pro liberální lidumily, byla téměř vyřešena. Ideologická slepota západní Evropy, která by lehce východní evropský val obětovala na oltáři vlastní dekadentní sebestřednoti a průměru.
      Putin, když před pěti lety akceptoval výsledky krymského referenda, chtíc nechtíc otevřel Rusku a světu jinou cestu. Zpátky do historie. Ahistorický unipolární svět liberální hegemonie Spojených států není smysluplný a jak se začalo ukazovat, tento diktát je přímo škodlivý. Liberální ideologie přestala být světovládná. Rusko otevřelo brány multipolarismu a podle všeho je zcela na výši této ambice. Antiruská měkká síla, která se maskovala liberálními idejemi a jakýmsi strachem o demokracii, kterou na prvním místě znásilňují ve svých zemích, odhodila masku a stala se antirusky brutální. Rusko možná před pěti lety nebylo ještě dostatečně silné, aby čelilo protiruským sankcím a organizované nenávisti takového rozsahu. Rusko se dopustilo velkého zločinu, SSSR se rozpadl, ale světový hegemon USA a západoevropští političtí trpaslíci nezískali vše, Rusko se nerozpadlo. Krym byl bodem obratu a už se to nedá zastavit. Přes obrovské minusy a problémy, které Krym Rusku přinesl, fakt zrození historického Ruska, jeho návrat tam kam patří, do role, kterou mu přisoudily dějiny, převáží všechna ostatní fakta. Dostojevský v Deníku napsal, budou nás nenávidět všichni kolem, ale až to přijde, chtíc nechtíc jim musíme opět pomoci, je to naše poslání.
     V devadesátých letech aplikovali v Rusku liberálové instrukce mezinárodního měnového fondu a recepty liberálního kapitalismu a Rusko se propadalo do propasti materiální ubohosti a státní nevýznamnosti, Putinovi recepty je odtud vyvedly, ukazuje se, že jsou nosnější než recepty MMF, světové banky a bruselského ekonomického komisariátu.