Cesty k Evropě
Pio Moa, historiador a politický analytik, autor velmi úspěšných knih o Evropě (a kořenech), v týdeníku Gaceta je hlavním politickým komentátorem, má v sobě něco unikátního, působí dojmem komtura u evropských bran. V hovoru sama se sebou.
Čemu přičítat paradox, že všichni se tváří tak evropeisticky, přitom o Evropě téměř nic neví a ani nemají zájem se něco dovědět?
Jednoduše není zájem, průměrný evropský intelektuál, to intelektuální chápané ve vágním smyslu, je kosmo-paleta, řekl bych velmi okresní formát s kosmopolitními nároky. To platí už řadu let a nebude to tak rychle vymýceno. Mainstreamové bulváry (El País, Le Monde, FAZ) jsou velkými orgány tohoto kosmopaletismu.
Popíráte vliv ekonomie?
Nikoliv, ale nesituuji ji do středobodu lidské aktivity. Ekonomie vyžaduje také nějaké ideje, není to nic automatického, jako ve zvířecí říši. Už jsem vysvětloval, co je podstatou mé argumentace: dějiny Evropy jsou dějinami napětí, které je vlastní křesťanství, mezi rozumem a vírou. Téměř bych řekl mezi Aténami a Jeruzalémem, myslím, že vliv Jeruzaléma zde bude menší. Sv. Pavel se málo zdržoval v Jeruzalémě, špatně ho tam přijímali, občas téměř lynčovali a měli důvod, v bodech jeho doktríny, kde protiřečí Bibli. Ekonomie přímo nevyplývá z náboženských idejí, ale ty ji ovlivní, stejně jako ovlivní politiku, umění a vědu.
Podle vás začíná historie Evropy 2. punskou válkou. Je to novum, které není až tak akceptováno..
Evropská historie tím začala, stejně jako španělská. Předtím existovalo rozptýlené osídlení bez kulturních rysů, které by je unifikovaly do evropského. Je absurdní začínat např. španělskou historii od Atapuerca, jako by pak už existovalo něco jako Španělsko. Evropa jako kulturní komplex je výtvorem Říma: impéria a křesťanství. Španělsko je specifickým výtvorem obou. Pokud se to tak nechápe, nejde o dějiny, ale o něco jiného. Předcházející epochy vyžadují studia jiných typů, ne nutně historiografii, Mimo Řecko existovala euroasijská kultura, politicky a geograficky limitovaná, kterou si pozdější Evropa, počínajíc Římem, přivlastnila.
Ve své poslední knize zastáváte jistá hlediska, která běžná historiografie neakceptuje.
Akceptuje, neakceptuje, připadají mi evidentní. Např. role náboženských řádů, zejména benediktinů, při záchraně civilizace topící se v barbarství. Nebo přechodné rozdělení Evropy v tři části - národy západního oblouku, centrální impéria a východní impéria. Západní oblouk nese zodpovědnost za světovou expanzi evropské civilizace, obzvlášť Španělsko a Anglie. Též se domnívám, že nové dělení věků, které navrhuji, jde nad běžné nomenklaturní klasifikace: role Španělska v evropském prostoru, ideologické koncepty, dvě světové války, vlastní koncepce evropské dekadence vázané na prométheovské ideologie. Domnívám se, že kdokoliv nahlíží na historii otevřenýma očima, dojde ke stejným závěrům.
Reconquista, fenomén, který nemá rovného v jiných zemích. Nejen, že se jedná o historii boje s muslimskou invazí, ale též boje s ničícím napětím, ke kterému došlo v jejím průběhu, boj, který vedl k rekompozici podstatného - národ iniciovaný Leovigildem a Recaredem (visigótští králové), bez čehož by byl iberský poloostrov rozdělen v řadu vůči sobě nepřátelských států.
Žádné komentáře:
Okomentovat