Paralely
Podobá
se to pozvání politbyru polských komunistů na soudružský pohovor do
Moskvy, soudruzi doznali chyby a pak zastřelili všechny. Velký
předchůdce dnešních gaulaiterů Evropské unie AH pozval dr. Háchu a
epilog známe. Vždycky těm osvíceným fašizoidům „něco málo“ vadilo.
Nekorvertovali jsme k němectví, soudruzi nestudovali pozorně Josefa
Stalina a Itálie navýšila schodek rozpočtu o půl procenta. I kdyby
Salvini a di Maio doznali, že chybovali a schodek snížili, budou
odstřeleni bruselským komisariátem a jejich nohsledy.
Mírné
navýšení rozpočtového schodku v zemi na pokraji recese - má být
problematické - studentky ekonomických středních se musí divit.
Evropskounijní komisař Moscovici ještě před pár lety, když byl
francouzským ministrem financí, vehementně tvrdil, že navýšení
rozpočtového schodku je nezbytné. Dnes vede válku se zdravým rozumem a s
Itálií. Místopředseda Komise EU Dombrovskis z Lotyšska, kašpar v
německém žoldu, je dalším protiitalským štváčem, svoje ekonomické
kvality mohl prokázat ve své mateřské zemi, dovedl ji do
celospolečenského krachu. Dnes s Moscovicim jsou největšími odborníky na
evropskou ekonomii.
Předevčírem ministři financí eurozóny vydali varování italské vládě a pokud urychleně neopraví rozpočtové položky, zahájí proces tzv. infrakce. Je zajímavé, že spread (rozdíl rizika spojeného s německými a italskými obligacemi) přes bruselské výhrůžky poslední dny dost klesal, rostoucí spread, který způsobila evropskounijní kampaň proti Itálii, vydávala mainstreamová média za znak nedůvěry finančních trhů v italskou politiku. Tento očividný paradox je možné vysvětlit tím, že finanční trhy zajímá realita víc než politické evropskounijní manipulace, Itálie není žádný ekonomický trpaslík a hospodářství tam funguje dobře. Salvini: „Navzdory Bruselu, burza roste a spread klesá, velmi dobré“.
Nabízí se otázka: co vůbec znamená vláda suverénního státu bez možností ovlivnit státní rozpočet. A nejen to, rozpočet je spojen s demokratickými principy fungování moderního státu. Anglický král nemohl bez svolení parlamentu měnit rozpočet. V Americe pokud Kongres neschválí rozpočet, prezident je omezen ve svých rozhodovacích možnostech a stát se rychle dostane do krize. V demokratických systémech je lid (a parlament) suverénem v rozpočtových záležitostech. Ne tak v Evropské unii, rozhoduje německý kancléř a bruselský komisař v jeho pokynech. Nejen, že je to nedemokratické a antiekonomické, ale je to i směšné.
"Chtějí nás zabít a zničit", titulky dnešních italských novin k zasedání ministrů financí. S požehnáním ministrů financí se organizuje státní převrat v Itálii, k něčemu podobnému už došlo před pár lety, kdy bruselští byrokraté svrhli Berlusconiho vládu. Procedura rozpočtové infrakce z důvodů velkého rozpočtového deficitu. Francie má vyšší deficit a žádná procedura, Portugalsko a Španělsko řadu let s velkým rozpočtovým deficitem a též bez procedury.
Komise může úplně zablokovat rozhodování italské vlády a omezit její vliv na finanční záležitosti státu: Itálie bude muset na počátku procesu zaplatit kauci 3.5 miliardy a pak se může donutit k ročnímu šetření kolem deseti miliard nebo i drastičtější plán ke snížení státního dluhu (dnes 130% HDP), 65 miliard ročně. S nezměrnými důsledky pro italský stát a sociální systém. Pokud italská vláda odmítne sledovat unijní příkazy, dojde k zabavení depozitu, který může jít až k 0.5% HDP, zablokování přístupu k evropským fondům, unijní kontrola nad každým vládním výdajem atd. Nejlepším řešením je samozřejmě opuštění chátrajícího společenství zvané Evropská unie. Čím dál víc Italů si to myslí.
Předevčírem ministři financí eurozóny vydali varování italské vládě a pokud urychleně neopraví rozpočtové položky, zahájí proces tzv. infrakce. Je zajímavé, že spread (rozdíl rizika spojeného s německými a italskými obligacemi) přes bruselské výhrůžky poslední dny dost klesal, rostoucí spread, který způsobila evropskounijní kampaň proti Itálii, vydávala mainstreamová média za znak nedůvěry finančních trhů v italskou politiku. Tento očividný paradox je možné vysvětlit tím, že finanční trhy zajímá realita víc než politické evropskounijní manipulace, Itálie není žádný ekonomický trpaslík a hospodářství tam funguje dobře. Salvini: „Navzdory Bruselu, burza roste a spread klesá, velmi dobré“.
Nabízí se otázka: co vůbec znamená vláda suverénního státu bez možností ovlivnit státní rozpočet. A nejen to, rozpočet je spojen s demokratickými principy fungování moderního státu. Anglický král nemohl bez svolení parlamentu měnit rozpočet. V Americe pokud Kongres neschválí rozpočet, prezident je omezen ve svých rozhodovacích možnostech a stát se rychle dostane do krize. V demokratických systémech je lid (a parlament) suverénem v rozpočtových záležitostech. Ne tak v Evropské unii, rozhoduje německý kancléř a bruselský komisař v jeho pokynech. Nejen, že je to nedemokratické a antiekonomické, ale je to i směšné.
"Chtějí nás zabít a zničit", titulky dnešních italských novin k zasedání ministrů financí. S požehnáním ministrů financí se organizuje státní převrat v Itálii, k něčemu podobnému už došlo před pár lety, kdy bruselští byrokraté svrhli Berlusconiho vládu. Procedura rozpočtové infrakce z důvodů velkého rozpočtového deficitu. Francie má vyšší deficit a žádná procedura, Portugalsko a Španělsko řadu let s velkým rozpočtovým deficitem a též bez procedury.
Komise může úplně zablokovat rozhodování italské vlády a omezit její vliv na finanční záležitosti státu: Itálie bude muset na počátku procesu zaplatit kauci 3.5 miliardy a pak se může donutit k ročnímu šetření kolem deseti miliard nebo i drastičtější plán ke snížení státního dluhu (dnes 130% HDP), 65 miliard ročně. S nezměrnými důsledky pro italský stát a sociální systém. Pokud italská vláda odmítne sledovat unijní příkazy, dojde k zabavení depozitu, který může jít až k 0.5% HDP, zablokování přístupu k evropským fondům, unijní kontrola nad každým vládním výdajem atd. Nejlepším řešením je samozřejmě opuštění chátrajícího společenství zvané Evropská unie. Čím dál víc Italů si to myslí.
Žádné komentáře:
Okomentovat