potopa zvony

Po nás potopa

V tomto případě po Germánech, ale nemáme k tomu daleko ani my. Německo vede nebo lépe řečeno diktuje satelitním zemím vše, ne moc perspektivní je spirituální diktát. Jaká budoucnost nás v tomto směru čeká, se dá vyčíst z německé současnosti. Spirituální vyprázdnění akceleruje. Podle SuddeutscheZeitung každý rok se vyškrtne z církevních seznamů v průměru 200000 lidí. Není to moc, ovšem už jich tam tak moc nezbývá. Kulminovalo to rokem 1991, 300000 lidí opustilo evangelíky, 200000 katolíky. Loni 190000 opustilo luterány a 170000 katolíky. Nejsou věřící, kostely prázdné. O to víc se staví mešit. Před deseti lety jich bylo v Německu 206, letos 2750, v Kolíně otevřena největší evropská mešita.
      V nových čtvrtích a aglomeracích se samozřejmě kostely nestaví, podle SZ nedávají odpověď na problémy doby. O to víc žádostí o stavební povolení k mešitám. Jaké problémy má materiálním blahobytem nadmutá populace není jasné. Víc aut, víc smradu z nich? Víc konzerv na supermarket regálech?
       Problémem této populace je ztráta smyslu vlastní existence. Přehnaný individualismus podle sociologů. Termín individualismus, aby se ozdobili, nemůže se přece tvrdit, že populace se skládá z unifikovaných polorobotů. Jaký individualismus  v unifikované době, asi stejně individuální jako individualismus vojáka wehrmachtu v stalingradských zákopech. Smysl existence a lidskou individualitu tisíce let rytmizovaly zvony na věžích kostelů. Připomínaly lidem jejich povinnosti k obci a bohu a čas jim vyměřený. Konzumní společnost nedokázala nahradit jejich funkci.
       Jednoduše řečeno míra spirituality padá k nule a roste vysídlení od všeho, co je svázáno s minulostí a s civilizačním dědictvím. Postupuje anonymní aglomerační relativismus, který je korelován s etickým. Z mozků lidí jsou eliminovány zvony, absolutní pravda neexistuje, je zbytečné se namáhat a hledat jí, všichni mají pravdu, jak je to snadné. Veškeré poznání je podmíněno společenským a kulturním uspořádáním, pravda je výsledkem panující kultury - to je velký objev současné německé společenské vědy. Rozbít řetěz tradice, která usurpovala naši pravdu, je možné a nutné, pak se teprve člověk plně osvobodí.
      Poslední šťastná fáze spirituálního osvobození, v anonymní aglomeraci s centrálním parkovištěm místo kostela, s výsledkem poněkud tristním, bez odpovědí na lidské tázání po smyslu a identitě sebe sama. 
    Simone Weil napsala „Potřeba vlastních kořenů je možná nejdůležitější a nejméně známá část lidské duše. Lidská bytost má své kořeny v přirozené, aktivní spoluúčasti v komunitě, která uchovává poklady minulého a jisté předpoklady budoucího“. Zvednutí míry spirituality je nezbytné, abychom zabránili zborcení sebe sama, ale když odmyslíme imámy, zvoníci nejsou.