pravice kultura

Pravice a kultura

V mnohých evropských zemích vládne politická pravice, ale v médiích, na univerzitách, v nakladatelstvích atd. se nic nezměnilo, vyčpělá levičácká ideologie tam vládne tvrdou rukou. Počátkem října se v kongresovém centru Cavour v Římě konala konference pravicové kultury. Přítomní intelektuálové, docenti, žurnalisté, další zájemci a což je velmi sympatické velké procento mladých.
       Na prvním místě si vyjasnili, že neexistuje jedna pravicová kultura, ale pluralita pravicových kultur. Exponenti pravicových směrů nastínili různé, vzájemně se doplňující perspektivy pravicové kultury. Konkrétní závěr konference: Žádná daň pro podnikatele mladší 35let, kteří  otvírají firmy nebo asociace v kulturním sektoru; radikální daňový odečet v akvizici kulturního bohatství; zavedení do školních osnov základních škol předmětu „italská identita a kultura“ v rozsahu hodina týdně.
        Pozitivní, ale stačí to, ptá se na svém blogu žurnalista Gianfranco de Turris. Otázka je radikálnější: jak rychle změnit socio-kulturní situaci? Kulturní hegemonie levice již neexistuje, byla překonána událostmi, které levice nebyla schopna předvídat, novou technologií i novými generacemi. Existuje však mocenská uzurpace kulturních a mediálních center levicí nebo spíš jejími epigony.
      Levičáci dominují kulturní rozhodovací centra a mají sílu zabrzdit změny. Ve školách evropskounijní levičácká ideologie osmašedesátníků nebo jejich žáků intoxikuje mládež. Na univerzitách je to ještě horší: těžko se habilituje někdo, kdo je považován za pravicového, pro zablokování habilitace se lehce najdou záminky. Ve velkých veřejných kulturních institucích, nadacích a akademiích platí totéž. Tzv. velký tisk se nezměnil, vládne tam unifikované myšlení, levičácká ideologie a jazyk: jisté argumenty se netolerují, stejně tak jako autoři a knihy. Totéž platí v televizích, ať státních nebo soukromých, kdo se nepřizpůsobí, je eliminován. Ve státní televizi Rai syndikát novinářů organizuje kurzy indoktrinace nových žurnalistů, jak mluvit a jak informovat politickokorektně.
     Ve vydavatelských domech, až na výjimky, pod jedním komandem a v jednom směru se vybírají knihy i autoři. Některá italská i zahraniční díla jsou systematicky ignorována. Konsekventně literární ceny dostanou „známí“ autoři. Neexistuje pluralismus, též proto, že se stále opakují stejné episody - zablokované konference, demonstrace proti, protože jde o pravici atd.  
      Je jasné, že tváří v tvář těmto překážkám, mladá antikonformní generace, mladí intelektuálové, spisovatelé, žurnalisté, nemají prostor, nemohou vykvést, nemohou publikovat a psát, vzbuzuje to dojem, že ne-levicová kultura neexistuje, tu a tam se objeví v malých periferních nakladatelstvích s malou publicitou. Staré se zuby nehty brání novému ještě větším diskriminujícím ideologickým dogmatismem.
    V demokratické zemi nemůže politická vládnoucí pravice použít čistky (levice k nim sahá dlouhá desetiletí), ale přinejmenším vypracovat taktiku založenou na meritokracii a inteligentním spoil systému a vyvinout dlouhodobou  strategii vytěsnění levičáků z kulturních a mediálních rozhodovacích center. Nemůže už dál platit slavná věta Stenio Solinase, když mluvil o své vlastní zkušenosti „výborně, jste tak dobrý, ale bohužel jste pravicový“.  
    Politická pravice by měla doznat „mea culpa“ a ptát se proč od roku 1994, kdy byla u moci, nedokázala něco změnit v kulturním milieu. Od roku 1994, to je 25let, jedna generace byla ztracena.