civilizace pol

Druhý civilizační pól

Můžeme mít pocit, že už existuje, ale dokonce i v islámské zemi, kde čeká ženu s odhalenými vlasy fyzický trest od strážců počestnosti, jsou oči společnosti zahleděny do stejného civilizačního centra jako naše. V asijských a afrických městech hollywoodské cajdáky v TV úplně stejné jako v ČT. Politická témata podobná, liší se pouze míra emocí. Alexandr Potěmkin, spisovatel, myslitel a světoobčan, jeho originální postřehy jsou umocněné tím, že Potěmkin žije již třicet let paralelně v pěti zemích. Potěmkin v hovoru se serverem Ruská Idea.
Mezi Ruskem a západem střet. Konflikt v Sýrii, případ Skripal. Jedná se o širší konflikt nebo jsou to jenom ojedinělé případy. Dostoupilo to již vrcholu?
     Začal bych jedním neoddiskutovatelným faktem - změnil se duch soudobé civilizace a především její kultura. Jestli v 50-80. letech minulého století ve všech sférách kultury  - divadlo, malířství, literatura - ve vysokém stupni citlivosti se rozlišoval sentiment, smyslnost, romantika, pak od počátku 90. let se to setřelo, změnily se obsahy. Staly se agresívními, konfrontačními, kriminálními. Současná kultura hlásá násilí, agresi a konflikt. Legitimizuje je, vydává je za součást lidské reality a přesvědčuje, že současník v nich dobře žije. Tyto procesy mají velký vliv na formování charakteru člověka. Jestliže v 60-80. letech byly běžné antiválečné mítinky (od 1980 do 1995 jsem žil ve Spolkové republice), pak posledních 25 let nic podobného se neregistruje, nejen v Německu, ale i jinde.
    Případ Skripal, události v Sýrii - to je pokračování světových změn. Napětí na mezinárodní aréně nedostoupilo vrcholu, bude to pokračovat až do nějakého výbuchu, a pak teprve se to může začít snižovat.
Huntington zformuloval koncepci civilizační srážky, to, co se dnes děje, odpovídá tomuto scénáři?
    Civilizace se srážely v průběhu historie. Velké státy Řeků a Římanů byly zničeny barbary, rozpadla se Byzanc, Osmani, britské i sovětské impérium. Podle mého nejhlubšího přesvědčení k růstu geopolitického vlivu Ruska, je nezbytný vznik civilizačního centra jeho vlivu. Které země do něj vstoupí těžko říct. Mohou to být i velké státy, analogicky současné G7.
    Rusko musí přestat ťukat na evropské dveře. Je nutné zmrazit diplomatické zastoupení v Evropě a v USA, ochladit s nimi vztahy. ponechat pouze byznys. Přeorientovat mentalitu ruského člověka z výjezdů do evropských zemí do zemí nového civilizačního centra. Když slyším, že v laboratořích organizace pro kontrolu chemických zbraní, které se nacházejí v zemích G7, bude vypracován závěr o použití chemických zbraní v Sýrii, pak nic objektivního z toho nevypadne. Jestli se všechny struktury MOV nacházejí v zemích G7, pak nemá smysl hovořit o objektivním postoji k ruským sportovcům. Proč  to země jako Indie, Čína, Rusko, Brazílie, Indonésie připustí? Existuje pojem jako civilizační solidarita a konstantně pozorujeme její projevy.     
   Nové civilizační centrum se může budovat např. ve Vietnamu. Nutně se vybudí civilizační solidarita, která stmelí země patřící do civilizačního okruhu,  jako se dnes děje v G7. Pro současníka, ať už žije kdekoliv na této planetě, perspektiva dvou civilizačních center je mnohem zajímavější než žít v jednom civilizačním okruhu, který diktuje celé planetě.   
Dá se dnes hovořit o nějakém kolektivním západě? Kde je jeho neuralgický bod? Není to spíš mnohoúhelník?
    Západ se sjednocuje kolem největší země USA a sleduje americký politický kurs při řešení mezinárodních problémů. Američané a G7 kolem nich určují světovou politiku. Pokud v 20. století v centru civilizačního soupeření byla ideologie, dnes je to ekonomika.
Dlouhé roky otvíralo Německo Rusku cestu do Evropy. Bylo to podmíněno energetickými a ekonomickými zájmy a též osobními sympatiemi vůdců zemí. Dá se říct, že po příchodu Merkelové k moci se tato osa rozpadla? Kdo s námi v Evropě dnes sympatizuje?
     Není to pouze v Merkelové, ale spíš v globálních ideologických změnách - změnila se kultura, mentalita, duchovnost zmizela. V nové době lidstvo opustilo dřívější vysoké hodnoty. Masová kultura zbortila optiku, ve všech otázkách je na prvním místě komerční zájem. Německo, Itálie, Španělsko, jako dřív s námi sympatizují.
       Když se bavím se španělskými kolegy, mají sympatie k Rusku. Vyčítají nám, že jsme je nepodpořili ve sporu s Británií o Gibraltar, říkají, že pokud bychom je podpořili, oni by nám to vrátili v případě Krymu.
V postsovětském prostoru jsme mnoho ztratili? Nebo ne? Kdo to zavinil? Dá se mluvit o vadné zahraniční  politice?
      Nehovořil bych o vadné zahraniční politice. V postsovětském prostoru se státům nedostává zdrojů, aby vyrovnaly životní úroveň se sousedy. Vysoce rozvinuté země poskytly postsovětským republikám finanční a technologickou pomoc, ale takovou formou, že tyto země fakticky ztratily nezávislost. Musí akceptovat cizí řešení, přidat se k sankcím a  k vojenské politice.
     Z ruských chyb bych chtěl podtrhnout tragickou chybu Jelcinovy administrativy - podporu Abcházie při odtržení od Gruzie. Od tohoto okamžiku začíná tvrdá konfrontace mezi Ruskem a západem. Gruzie - pravoslavná země, má velmi blízko k ruské kultuře, víc než kdokoliv jiný. Z jakého důvodu Jelcinovo vedení napomohlo oddělení teritoria tisíc let patřícího ke Gruzii - nechápu tuto nespravedlnost. Abazinci žijící na druhé straně Kavkazu, hnáni jakousi chutí, přesídlili v 16-17. století, Abcha v megreli (gruzínský etnos) znamená plevel. Vždy to tam bylo gruzínské. Abazinské písmo vytvořil Dmitrij Gulia v roce 1951 na Beriův příkaz. Dnešní Rusko by mělo začít s Gruzií jednat o mírovém řešení konfliktu, aby se gruzínský a ruský národ opět potkaly a civilizačně obohacovaly.
Dnes posilují naše vztahy s Čínou. Můžeme na Čínu, která vždy tvrdě sledovala vlastní zájmy, nahlížet jako na plnoprávného partnera? Nedovolujeme jim příliš?
   Nedomnívám se, že jim dovolujeme příliš, jsou mezi námi skutečné přátelské vazby. Žiji v Číně, dívají se na mě jako na Rusa. Normální Číňan dělí svět na Rusy, Japonce, Afričany a Američany.
Nemáte pocit, že Rusko je čím dál osamocenější?
      Momentálně se nacházím v Německu, mnozí Němci jsou zmateni případem Skripal a zfalšovanou konstrukcí kolem chemických zbraní. Chápou, že to všechno je desinformace a kladou si otázku: jak žít ve světě, kde se ze všech stran valí lež? Vzpomínám, že v sedmdesátých letech si sovětští, američtí, čínští atd. žurnalisté vyměňovali názory, dnes tomu tak není. Na západní talk-show nepotkáte různé názory, slovo se dává pouze „prověřeným expertům“ - viditelně je zajímají sovětské recepty.
     Fyzicky žiji v pěti zemích: Španělsku, Itálii, Německu, Rusku a Číně, ale s největším respektem nahlížím na kulturu Gruzie a Izraele.
Hovořili jsme o Číně. Je možné konstruktivní působení v trojúhelníku: Rusko, Čína, USA?
     Není, vzájemné působení tří sil v dnešním světě není možné. V dané etapě vývoje jsou možné pouze dvě síly. 
Dá se pochopit z čeho vychází americká priorita ve světě. Americký sen, americké hodnoty, americká vojenská moc. Čím se může udělat Rusko zajímavým pro svět?
      Má-li to být síla, pak musíme mít vojenskou sílu. Jestli ekonomika - pak stát musí pracovat na posílení této sféry. V Rusku máme obrovský demografický problém, bez povýšení demografických zdrojů, neozdravíme ekonomiku. Pouze dva faktory umožní státu dominantní pozici ve světě - vojenská a ekonomická moc. Domnívám se, že prezident Ruska se na to dnes soustředí.