úterý 7. srpna 2018

stirner max individuum

Lobby bloudivých psů (neexistuje)

Novinář Giancristiano Desiderio na svém blogu píše, že v každém z nás jsou dvě tváře, individuum a jeho nemocný bratr: člověk masový. Ten nemocný, to neplyne z žádného sociálního statusu, ale žije v každém z nás a vynořuje se v okamžiku oblouznění mocí, která mu sugeruje, že jeho vulgární stránka, které člověk rád podlehne, je univerzální hodnotou.
      Masový mediální pláč nad "téměř mrtvými" z lodi Acquarius a nářek televizních pedofilů nad mrtvým Aylanem, masový orgasmus radosti na německých nádražích na podzim 2015, jsou příklady výbuchu masového primitiva. Evropskounijní ideologie je nesena člověkem masovým - dobrovolná rezignace na základní hodnoty svobody a to nejabsurdnější, dobrovolné přenechání rozhodování anonymnímu rozplizlému centru, které už vytvořilo brutální mechanismy, aby individuálno v člověku přestalo existovat.  
     V Il Giornale recenzuje Andrea Mancia nové vydání Stirnerovy knihy „L´Unico e la sua proprieta (Jedinec a jeho vlastnictví)". Podle Mancia je kniha výjimečně aktuální právě v dnešní  době, kdy se nejstarší moderní demokracie v USA zmítá v politických křečích neslučitelných ideí a skupin, aritmetická většina je téměř nedosažitelná nebo ji ostatní neuznají. Strirner si nečiní žádný ideologický nárok, nenavrhuje žádná řešení (která obvykle končí miliony mrtvých). Stirner nezakládal politická hnutí a partaje a ani nezanechal potomkům žádný politický a sociální metaprojekt, jako se snažili jeho vrstevníci z hegelovské levice (Bauer, Ruge, Engels). Stirner se nepovažoval za anarchistu, akcentoval individuum v člověku. Banální, tragické, heroické individuum.
    Dnes jsou módní práva. Každých pět minut mediální zpráva nebo kampaň proti našim předsudkům. Skvělé, ale něco chybí. Mluví se pouze o skupinách. Jakoby každá kategorie byla něčím zvláštním, se zvláštní identitou a se speciálními zájmy. Bez ohledu na to, že se jedná o prosté individuum. Bez kvalifikovatelných adjektiv, bez pohlaví, bez rasy.
      Pes volně pobíhající je něčím abstraktním, ale není tomu tak, je zatraceně reálný, protože je to právě kolem něj, kde postavili stěnu lidských práv. Historie vůbec není uzavřená, vypráví o útěku otroků z poddanství, od feudálů do měst, rok co rok o centimetr svobody víc. Všechno toto je neužitečné pokud dáte stranou jednu položku. Jestli se nebrání práva jednotlivce, pak všechno ostatní jsou jenom slova. Pokud pominete jednotlivce, každá skupina se opevní ve svém teritoriu, nebrání člověka, ale jenom některé z jeho adjektiv. Pokud vynecháte jednoho, příště budete vy na řadě. Ve světě někdo vraždí pro třídu, druhý pro náboženství, individuum je zde vetřelcem. Ale bez něj nic nemá smysl. 
     Dnes se útočí proti individuu. A podlosti proti němu se rychle stávají normou. Individuum je pod palbou, pokud 40% lidí za katrem tam sedí bez normálního procesu a bez definitivního výroku soudu. Když stát se beze studu zmocní poloviny příjmu. Když odposlechy se nepoužívají jako důkazní materiál v procesu, ale jako strava pro mediální rozptýlení. Když existují hlasy, které čítají víc než jiné, když existují ideje, které jsou humánnější než jiné. Když tučný welfare politickokorektních si nevšimne vaší existence, protože lobby bloudivých psů neexistuje. Na veletrhu identity, kde se kšeftuje s předsudky a hrdostí, když nemáš medaili, neexistuješ.
     Proto všechno je nutné znovu objevit Stirnera, se všemi jeho chybami. Jedinečná kniha napsaná tím, kdo je unaven pokrytectvím starých reakcionářů, hyperaktivní mládeží a profesionály progresívního myšlení. Stirner nedovolí hegeliánské levici určovat, co je správné a co je odsouzeníhodné. Je unaven průměrem, který vidí kolem sebe. Jedinečný je akt hněvu a vzpoury, napsaný sublimní prózou, která se občas promění v delirium všemohoucnosti. Vzpoura proti náboženství, ale také proti liberalismu, proti rodícímu se komunismu, i proti socialistickému Feurbachovu humanismu. Vzpoura proti bohu a proti těm, kteří nahradili boha univerzálními lidskými kategoriemi.
    Proti tomu všemu, Stirner nárokuje své Já. Egocentický blázen? Vůbec ne, zná dobře meze svého deliria. Říká: „Založil jsem svůj případ na ničem. Ale jiné případy též stojí na ničem a nárokují si kázat ostatním, jak mají žít, dovolují si vysvětlovat rozdíl mezi dobrým a špatným.“ V epoše znásilněné hordami lidské hmoty, listovat stránkami od Stirnera znamená neuvěřitelný balzám pro duši. V očekávání nové podlosti proti individuu.


Žádné komentáře: