Evropa a Evropská unie
Evropa opět v centru politických debat, pro někoho je to již dobyté území, kořist v posledním tažení, která už nemá sílu se bránit, pro španělského socana Sancheze je důležitý rychlý transfér mrtvoly do kafilérie. Náhledy různé. Na leninské „Co dělat“ už tu nikdo nemá intelektuální kapacitu a možná chuť, vůbec něco dělat je vládnoucí kategorií. Co dělat, o tom Lorenzo Vita na svém blogu v Il Giornale.
Evropa v centru střetů. Většina ji brání, někteří ji brání a chtěli by jí ovládnout. Velmoci, zjevné i skryté, ji považují za území k dobývání. Na kontinentě samotném se mnohé partaje považují za přirozené vůdce a ostatní považují za škůdce. Dnes je mystériem pochopit o čem se vůbec mluví. Nepanuje shoda v základních definicích. Pokud mluvíme o Evropě a chceme ji bránit, měli bychom vědět, co vůbec bráníme a definovat fundamentální koncept záměru.
Vyjdeme-li z geografie, je jasné, že Evropa jako taková se nemůže vymezit geografickou hranicí. Je to kontinent, který se rozprostírá od Středozemí k severnímu pólu, od Atlantiku k Uralu. Problém zredukujeme, pokud budeme evropskou identitu chápat pouze teritoriálně, Ural není politickou hranicí. Evropa, pokud zahrne západní Rusko, politicky sahá až k Pacifiku.
Evropa neznamená teritoriální jednotku, ale civilizační, chápe se jako ideální entita a uchopení kořenů a zdrojů je komplikovaným problémem. Evropa vyrůstá z křesťanských, helénských a latinských kořenů, z jakéhosi pomyslného trojúhelníka mezi Aténami, Římem a Jeruzalémem. Na druhé straně dnes mnozí oponují tomuto konceptu, podle oponentů tento koncept vylučuje jiná náboženství a zpochybňuje laické hodnoty a multikulturalismus, které jsou dnes motorem Evropské unie.
Z toho nutně vyplývá, že Evropská unie a Evropa jsou dvě rozdílné věci. Otvírá to jiný druh debaty - Evropská unie nereprezentuje Evropu a tyto dva termíny nemají společnou inkluzi. Právě zde, ve faktu, že žádný z těchto termínů není nadřazen ani podřazen tomu druhému, je klíč k celému problému.
Brusel považuje Rusko za nepřítele: můžeme vyloučit Moskvu z evropské ideje? Sen mnohých, to byla Evropa mezi Lisabonem a Vladivostokem a Rusko bylo její součástí. Britové po Brexitu zvolili koncept ano Evropě, ne Evropské unii. Kdo stojí mimo Evropskou unii nebo kdo by ji chtěl změnit, odmítá tezi, že EU a Evropa jsou nerozlučně spojeny.
Počátečním záměrem Evropské unie bylo sjednocení světa, který nikdy neexistoval nebo sjednocení, aniž se vědělo, co se má sjednocovat a na čem sjednocení založit. Tato skutečnost dnes vyplavala na povrch a v evropských volbách 2019 to bude hlavním tématem. Volby budou zajímavé, politický střet dá odpověď na otázku, co vůbec znamená evropský kontinent. Pro suverenisty znamená Evropa na prvním místě identitu, geografickou a kulturní. Viktor Orbán, maďarský vůdce, který vede frontu identické Evropy, brání křesťanské kořeny a oponuje multikulturalismu. V této vokaci evropská identita vychází z religiózních kořenů a neguje multikulturalismus.
Na druhé straně, evropskounijní progresisté popírají tuto ideu, liberální levičáci nenávidí novou vlnu, která sílí v evropských národech. Španělští socani Sanchez a Borrell se vyjádřili, že Salvini „zabíjí evropskou ideu“. „Pokroková“ idea Evropy pro ně znamená totální otevření, zapomněli, že důsledek Evropy (EU) bez vnější hranice, je extrémně totalitární.
Boj proti imigraci odpovídá požadavku doby, nikdo v politickém spektru se tím seriózně nechtěl zabývat. Mluvit o Evropě bez identity, je snadné. Už tomu tak naštěstí není. Střet v ekonomické a politické oblasti mezi pravicí a levicí, je už směšný, skutečný politický střet je mezi imigrací a identitou, dialektika, která odpoví na to, co znamená náš kontinent. A my voliči, v nesnadném zadání, abychom odpověděli na požadavek doby, musíme si dát kříž do volebního symbolu.
Evropa v centru střetů. Většina ji brání, někteří ji brání a chtěli by jí ovládnout. Velmoci, zjevné i skryté, ji považují za území k dobývání. Na kontinentě samotném se mnohé partaje považují za přirozené vůdce a ostatní považují za škůdce. Dnes je mystériem pochopit o čem se vůbec mluví. Nepanuje shoda v základních definicích. Pokud mluvíme o Evropě a chceme ji bránit, měli bychom vědět, co vůbec bráníme a definovat fundamentální koncept záměru.
Vyjdeme-li z geografie, je jasné, že Evropa jako taková se nemůže vymezit geografickou hranicí. Je to kontinent, který se rozprostírá od Středozemí k severnímu pólu, od Atlantiku k Uralu. Problém zredukujeme, pokud budeme evropskou identitu chápat pouze teritoriálně, Ural není politickou hranicí. Evropa, pokud zahrne západní Rusko, politicky sahá až k Pacifiku.
Evropa neznamená teritoriální jednotku, ale civilizační, chápe se jako ideální entita a uchopení kořenů a zdrojů je komplikovaným problémem. Evropa vyrůstá z křesťanských, helénských a latinských kořenů, z jakéhosi pomyslného trojúhelníka mezi Aténami, Římem a Jeruzalémem. Na druhé straně dnes mnozí oponují tomuto konceptu, podle oponentů tento koncept vylučuje jiná náboženství a zpochybňuje laické hodnoty a multikulturalismus, které jsou dnes motorem Evropské unie.
Z toho nutně vyplývá, že Evropská unie a Evropa jsou dvě rozdílné věci. Otvírá to jiný druh debaty - Evropská unie nereprezentuje Evropu a tyto dva termíny nemají společnou inkluzi. Právě zde, ve faktu, že žádný z těchto termínů není nadřazen ani podřazen tomu druhému, je klíč k celému problému.
Brusel považuje Rusko za nepřítele: můžeme vyloučit Moskvu z evropské ideje? Sen mnohých, to byla Evropa mezi Lisabonem a Vladivostokem a Rusko bylo její součástí. Britové po Brexitu zvolili koncept ano Evropě, ne Evropské unii. Kdo stojí mimo Evropskou unii nebo kdo by ji chtěl změnit, odmítá tezi, že EU a Evropa jsou nerozlučně spojeny.
Počátečním záměrem Evropské unie bylo sjednocení světa, který nikdy neexistoval nebo sjednocení, aniž se vědělo, co se má sjednocovat a na čem sjednocení založit. Tato skutečnost dnes vyplavala na povrch a v evropských volbách 2019 to bude hlavním tématem. Volby budou zajímavé, politický střet dá odpověď na otázku, co vůbec znamená evropský kontinent. Pro suverenisty znamená Evropa na prvním místě identitu, geografickou a kulturní. Viktor Orbán, maďarský vůdce, který vede frontu identické Evropy, brání křesťanské kořeny a oponuje multikulturalismu. V této vokaci evropská identita vychází z religiózních kořenů a neguje multikulturalismus.
Na druhé straně, evropskounijní progresisté popírají tuto ideu, liberální levičáci nenávidí novou vlnu, která sílí v evropských národech. Španělští socani Sanchez a Borrell se vyjádřili, že Salvini „zabíjí evropskou ideu“. „Pokroková“ idea Evropy pro ně znamená totální otevření, zapomněli, že důsledek Evropy (EU) bez vnější hranice, je extrémně totalitární.
Boj proti imigraci odpovídá požadavku doby, nikdo v politickém spektru se tím seriózně nechtěl zabývat. Mluvit o Evropě bez identity, je snadné. Už tomu tak naštěstí není. Střet v ekonomické a politické oblasti mezi pravicí a levicí, je už směšný, skutečný politický střet je mezi imigrací a identitou, dialektika, která odpoví na to, co znamená náš kontinent. A my voliči, v nesnadném zadání, abychom odpověděli na požadavek doby, musíme si dát kříž do volebního symbolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat