pondělí 30. července 2018

vestfalska cena miru

Vestfálská cena míru

1648 skončila třicetiletá válka. Dnes tento důležitý okamžik evropských dějin má připomínat od roku 1998 Vestfálská cena míru. Laureátem minulých let je Juncker, ředitel Bundesbanky Weidman, německý prezident Steinmeier, pravnuk posledního německého kajzra Georg Fridrich Pruský atd.
    Letošní laureát: Estonsko, Litva, Lotyšsko. Důvodem má být jejich úsilí o členství v Evropské unii a spění k evropské integraci. Tyto země se skutečně podobají bojišti, za posledních 27 let usilování o evropskou integraci a přítomnosti Evropské unie, ztratily víc než třetinu obyvatel. Podle statistik v období integrace s Evropskou unií klesla průmyslová výroba v Lotyšsku na třetinu, zemědělská produkce na polovinu, armáda úředníků za posledních 15 let narostla třikrát, vnitřní trh zaplavil import. Nezaměstnanost vysoká.  Cena se dá též interpretovat jako odměna za dobrovolné vyklizení životní prostoru.
      Vestfálská cena míru se předává v Munsteru, jak víme ze střední školy, byl zde Vestfálský mír podepsán. Neskončila pouze válka, vestfálské úmluvy byly velmi významné, položily základ novému systému mezinárodních vztahů v Evropě. Je paradoxní, že hlavní princip těchto úmluv, a tak je to v současné Evropské unii úplně se vším, je potlačen a ignorován: Princip státní suverenity a mezinárodní pořádek na bázi globální rovnováhy. Cena se uděluje těm, kteří státní suverenitu přímo nenávidí. Tehdejší úmluvy nemají vůbec nic společného s Evropskou unií, jejím trapným pololegalismem a zrelativněním všech klíčových společenských principů. Vestfálský mír je o rovnováze sil v Evropě, ne o vítězství jedné ideologie.
    Mír v Evropě? Evropská unie se s velkou vervou podílela na brutálním bombardování Bělehradu, byla hlavním iniciátorem zničení Jugoslávie, tedy že Evropská unie je nositelkou míru, je minimálně zpochybnitelné.
     Neuplyne den, abychom v novinách nečetli výzvy předáků pobaltských zemí po větším vyzbrojování, víc základen a vojáků NATO na pobaltském území. Často má člověk pocit, že válka tam už vypukla. Pokud si prolistujeme starší noviny, pak se ukáže, že pobaltské země byly vůbec první, které fanaticky vyzývaly k bombardování Bělehradu, ještě předtím, než tak rozhodli předáci NATO. Bezhlavě podporovaly válku v Iráku a celou americkou invazi, s katastrofickými důsledky pro Blízký východ a Evropu. Mělo by se jim to spočítat. Kdykoliv se Američané rozhodli bombardovat Sýrii, pobaltské země byly největšími zastánci, žádný mandát OSN není třeba. Podporovaly zničení Libye. Vstupem do Evropské unie se rozšířilo pole působnosti jejich protiruské nenávisti. Propagují vojenské řešení východoukrajinského konfliktu. Vládnoucí třídy těchto zemí nechápou, že miliony ruského obyvatelstva v pobaltských zemích mají právo na národní existenci. Udělit jim vestfálskou cenu je možné, ale je to výsměch vestfálskému míru.

1 komentář:

Jirka řekl(a)...

Představitelé EU hlasují proti vlastním národům. Z našich je to Telička Polčák Charanzová a další Kdy se budou zodpovídat a vracet nezasloužené výplaty?