středa 11. července 2018

sojgu ministr rusko

Ministr Šojgu, interview

Il Giornale interviewoval v předvečer setkání Putin-Trump ruského ministra obrany Sergeje Šojgu. Ministr je symbolem ruského úspěchu proti islámskému státu v Sýrii, je jedním z architektů modernizace ruské armády a po Putinovi je nejpopulárnějším ruským politikem.
Pane ministře, třenice mezi Ruskem a USA jsou znepokojující, jsme na pokraji nové studené války?
    Americká strana často říká, že tato situace je důsledkem ruského agresívního chování. My, na druhé straně, se domníváme, že napětí je uměle vyvolávané částí americké elity, která je přesvědčená, že svět se dělí část „americkou“ a „vadnou“. Byly to USA, které jednostranně narušily klíčové dohody, které byly páteří globální bezpečnosti. Oproti slibům, které byly učiněny sovětskému vedení během jednání o sjednocení Německa, začalo rozšiřování NATO k našim hranicím. Dvacet pět let říkají, že žádné takové sliby nebyly učiněny, nedávno odtajnila americká agentura pro národní bezpečnost (NSA) archivy tohoto období, je tam  zaznamenáno, co kdo kdy řekl. Expanze NATO do východní Evropy zbavila smyslu dohodu o redukci a limitách armádních sil v Evropě, kterou podepsalo NATO s Varšavskou smlouvou v roce 1990, a která se zabývala omezením zbraní v oblastech kontaktu obou bloků.  
   V roce 2002 pod záminkou údajné „hrozby“ raketového útoku od Íránu a severní Koree, USA jednostranně vypověděly dohodu o balistických střelách (ABM) a začaly umísťovat své radary a protiraketové systémy v blízkosti našich hranic. Kdysi jsem byl prezidentem ruské geografické společnosti a chtěl bych našim americkým kolegům ukázat globální mapu, aby nám mohli vysvětlit, z jakého důvodu, když nepřátelé Ameriky se nacházejí na Blízkém a Dálném východě, leží jejich základny a vojenská seskupení na ruských hranicích?  Nyní se Američané chystají odstoupit od dohody INF o raketách středního a krátkého doletu. Důvodem je údajné narušení dohody ze strany Ruska.
Jaké narušení?
   Jsou to vágní a neodůvodněná obvinění. Neexistují důkazy, pouze deklarace. Spoustakrát jsme veřejně odsoudili na klíčových mezinárodních fórech přímé narušení dohody americkou stranou začleněním raketových systému MK-41 adaptovaných na rakety Tomahawk do evropského raketového štítu. V roce 2007 apeloval na bezpečnostní konferenci v Mnichově prezident Putin na USA a západoevropské státy, aby se respektovaly ruské národní zájmy a budovaly paritní a otevřené vztahy. Bohužel málokdo na to slyšel.
Z jakého důvodu?
    Dnes, kdy regenerujeme vlastní síly, Rusko není považováno za spojence, ale za hrozbu americkému dominiu. Jsme obviňováni z agresívních plánů k západu, který zesiluje koncentraci vojsk na našich hranicích. Například mohu citovat červnové rozhodnutí rady NATO o vytvoření dvou nových velitelství, pro ochranu námořních cest a rychlý přesun amerických vojsk do Evropy. Nárůst kontingentů na Baltu, v Rumunsku, v Bulharsku a v Polsku, ze 2000 na 15 tisíc, s možností rychlého navýšení na 60 tisíc s obrněnými vozidly.  Od roku 2020 se počítá s konstantní přítomností 30 batalionů, 30 letadlových rojů a 30 vojenských lodí na hranicích, v operativní pohotovosti během 30 dnů. Toto všechno na naší západní hranici. Mimoto Američané konstantně narušují mezinárodní právo vojenskými intervencemi v různých částech světa, záminkou jsou jim jejich vlastní zájmy. V dubnu v Sýrii masívní raketový útok na území suverénního státu, s podporou Francie a Británie. Flagrantní porušení mezinárodního práva na bázi falešných obvinění. Není to izolovaný případ, ale spíš tendence.
Tendence?
   Ano, jedná se o neokolonialistickou strategii již aplikovanou v Iráku a v Libyi, podpoří jakýkoli typ ideologie, i tu nejbrutálnější, aby oslabili legitimní vládu. Záminkou je údajné použití zbraní masového ničení nebo humanitární katastrofa a v posledních případech, použití síly, aby se nastolil „kontrolovatelný chaos“, který vytvoří příznivé podmínky pro absorbování zdrojů vytvořených americkou ekonomikou prostřednictvím nadnárodních korporací. Rusko, které zastává politiku multipolarismu v mezinárodních vztazích, reprezentuje překážku těmto strategiím.
Existuje červená linie, která nesmí být překročena?
     V tomto smyslu je naše vojenská doktrína velmi jasná, její podstatou je zabránění každému konfliktu. Náš oficiální přístup k použití vojenské síly je jasný a detailně definovaný. Navzdory svému poslání, pevně věřím, že každá otázka může a musí být vyřešena bez použití vojenské síly. Z toho důvodu jsem často zval šéfa Pentagonu, abychom diskutovali problémy globální a regionální bezpečnosti, včetně boje s terorismem. Ale americká strana není ještě připravena k dialogu tohoto typu, jsem si jist, že nejen ruský a americký lid, ale i ostatní národy světa, si to budou přát. Dnes funguje pouze komunikační kanál mezi generálními štáby, přes který probíhají jednání mezi náčelníky štábů a oddělení obrany, slouží to hlavně k eliminování vojenských aktivit obou stran, které by vedly k nukleárnímu konfliktu.
Často je vaše země obviňována z vedení „hybridní války“ proti západu..
    U nás se říká: „Kdo volá chyťte zloděje, hlasitěji než zloděj sám?“ Hybridní akcí se myslí použití nátlakových prostředků proti státu bez použití otevřené síly. Tyto typy válek známe od antických dob, umožnily Velké Británii porazit Otomanské impérium na počátku minulého století. Kdo by neznal dobrodružství Lawrence z Arábie? Hybridní akce znamenají kontrolu nad informačními prostředky, ekonomické sankce, aktivity v komunikačním prostoru, podporu vnitřních nepokojů, až po použití speciálních jednotek k teroristickým aktům a sabotážím. Seznam může pokračovat, ale jeden významný detail. Abyste docílili úspěchu v těchto taktikách, v našem století k tomu potřebujete globální, pervazívní média, musíte mít k dispozici a ovládat  informační a komunikační technologie, mít podporu globálních financí a mít zkušenost s použitím speciálních jednotek v jiných zemích. Kdo jiný než USA a Velká Británie má tento potenciál? Tyto techniky zkoušely s úspěchem USA a Británie za invaze do Iráku v 1991, krátce po skončení studené války. Toto je důležitý detail, v časech Sovětského svazu a bipolárního světa tyto technologie existovaly, ale byly jiné podmínky. V těchto časech byl prezidentem USA ředitel CIA, George Bush. Od počátku 90 let praktikovaly USA tyto techniky v bývalé Jugoslávii, v Libyi, v Čečně a v posledním čase v Sýrii. Všechny symptomy hybridní války se objevily na Ukrajině v předvečer státního převratu 2014. I evropské státy se toho pasívně účastnily. Dnes preferují nepřipomínat okamžik, kdy ministři zahraničí Francie, Německa a Polska osobně garantovali legitimnímu prezidentovi Janukovičovi mírové řešení krize, pokud nezavede v zemi výjimečný stav a vzdálí z Kyjeva bezpečnostní síly. Okamžitě po splnění těchto podmínek, nacionalističtí militanti, vyzbrojeni a školeni USA a Evropskou unií, zahájili státní převrat a byli uznáni Evropou za legitimní autoritu. Tento typ obviňování proti Rusku se začal objevovat v amerických a britských médiích po pokusu o podobný scénář na Krymu.
Skutečně?
   Jednoduše jsme nedali příležitost našim zámořským partnerům praktikovat na Krymu stejnou techniku, referendum zde svobodně rozhodlo, za přítomnosti stovek pozorovatelů i z amerických médií, o vystoupení z Ukrajiny a sjednocení s Ruskem. Abychom srovnali, po demontáži Jugoslávie a intervence NATO, v Kosovu se nekonalo žádné referendum, ale Washington a Evropa okamžitě uznaly jeho nezávislost po jednoduchém parlamentním hlasování. Názor srbské populace v Kosovu a jugoslávská ústava nebyly ani v nejmenším zohledněny. 
Sýrie bude stát v centru jednání prezidentů Putina a Trumpa. Jaký máte názor na americkou strategii v Sýrii?
    Pokud zůstanete u mediálních proklamací zástupců Kongresu a vládních expertů, pak nepochopíte podstatu americké strategie v Sýrii. Poslední roky, teorie o ilegální přítomnosti amerického vojenského kontingentu v Sýrii, nejen z hlediska mezinárodního, ale i amerického práva, se mění. Na počátku se mluvilo o zničení islámského státu, dnes se mluví o nutnosti vojenské přítomnosti v Sýrii, aby se čelilo íránskému vlivu. Těžko se zbavíte dojmu, že cílem je znemožnit stabilizaci země, protrahovat konflikt a zpochybnit teritoriální integritu země, vytvořit nekontrolovatelné enklávy na hranicích země. Dlouhé roky se v oblastech americké kontroly školili radikálové aktivně  bojující proti syrské vládě, dodávala se jim munice i zbraně, není nezajímavé zjištění, že v čase, kdy koalice vedená USA bojovala s IS, rozsah území v rukou teroristů narostl. Civilizace a laická vláda se udržely jen v několika centrech: Damašek, Latakie a v části Deir ez-Zor. Ve stejném období, navzdor „jasným a dobrým" záměrům, USA nedaly ani cent Sýrii, aby pomohly v bídě se nacházející populaci po letech války. Týká se to též hlavního města islámského státu Raqqi, osvobozené USA a jejich koalicí, kde lokální populace je dnes a denně  zabíjena minami a nevybuchlou municí po masívním americkém bombardování. Tucty civilistů tam každý týden přijdou o život. Paralelně s tím, na území osvobozeném syrskou vládou, nejsou registrovány ztráty na civilním obyvatelstvu. Tato území jsou odminována, distribuovány potraviny a stavební materiál, aby se umožnil rychlý návrat mírového života. Pokud existuje linie v základu amerických akcí v Sýrii, pak bude do té míry kontroverzní, než aby se dala prohlásit za strategii.
Překážkou stabilizace země je též rivalita Íránu a Izraele..
   Írán, stejně jako Turecko je velkým hráčem v oblasti a má klíčovou úlohu pro syrskou stabilitu. Jak je známo, spolu s Tureckem a Ruskem je garantem tzv. astanského procesu, který cílí na definitivní řešení syrského konfliktu. Domníváme se, že napětí mezi Íránem a Izraelem může být řešeno dialogem a ne použitím zbraní a narušením mezinárodního práva. Použití zbraní obou stran by
nevyhnutelně vedlo  k eskalaci na celém Blízkém východě. Z toho důvodu se snažíme o diplomatické a mírové řešení jakékoliv konfliktní situace a doufáme v umírněnost obou stran.
V tomto smyslu, nemyslíte si, že případné dodávky systému S-300 nebudou rizikovým faktorem?
   Systém S-300 je defenzívní. Z toho důvodu neznamená žádnou hrozbu pro něčí bezpečnost. Tento systém je hrozbou pouze pro letadlové útoky. Rovněž rozhodnutí o dodávce tohoto typu zbraní armádě cizí země, musí předcházet formální žádost, ta ještě nepřišla. A tedy je předčasné jít do detailů v této záležitosti. Před několika lety jsme zamítli podobnou dodávku Sýrii na žádost našich západních partnerů včetně Izraele. Dnes ovšem po agresi ze strany USA, Francie a Británie se ukazuje nezbytným vybavit Sýrii moderními obrannými systémy, jsme připraveni těmito otázkami se zabývat.
Pokud vztahy s Washingtonem jsou na historickém minimu, vztahy s Čínou jsou čím dál víc těsnější..
   Určitě, mezinárodní napětí přispělo k posílení čínsko-ruských vazeb, jsou založeny na vzájemném respektu a důvěře. Kooperace mezi našimi zeměmi se rozvíjí v mnoha sektorech, včetně vojenských a technicko-vojenských. Ustavila se bilaterální operativní rovina mezi našimi ozbrojenými silami, včetně každoročních námořních manévrů a společných cvičení protiraketové obrany. Konají se společná cvičení zemí šanghajské kooperace. Čínští zástupci se účastní každoročně vojenských her organizovaných ruskou obranou. 12% ruského vojenského exportu míří do Číny. Na rozdíl od cvičení USA a NATO v Evropě, jsou naše aktivity čistě defensivní.
Vraťme se k Ukrajině, myslíte si, že je možné najít řešení konfliktu v jihovýchodních oblastech?
   Pouze bezpodmínečné dodržování minských dohod ukrajinskou stranou může zabránit situaci, která by hrozila genocidou ruské populace. Ovšem Kyjev se
pod falešnými záminkami a obviňujícími deklaracemi proti Rusku, vyhýbá aplikování těchto dohod. Kyjev odmítá jakoukoliv možnost dialogu s Doněckem a Luganskem, což je zásadní pro vyřešení krize. Naše země reaguje vyzýváním Kyjeva k implementaci komplexu opatření obsažených v dohodách, doufáme, že evropské země, obzvlášť ty tzv. normanské skupiny, použijí svého vlivu na ukrajinské autority a dovedou je k mírovému řešení. Považuji přímý konflikt Ukrajina Rusko za vyloučený. Sdílíme stejné kořeny, prošli jsme společně obtížnými zkouškami, bok po boku jsme bojovali během druhé světové války za svobodu. Všichni moji příbuzní z matčiny strany žili na Ukrajině, já sám jsem pokřtěn v malěm kostelíku hornického města Stachanovo v luganské oblasti. Jsem přesvědčen, že naše společná historická paměť nám nedovolí vzájemnou konfrontaci a nepřátelství. 


Žádné komentáře: