sobota 28. července 2018

glamour totalitarismus

Obnovit Krásno, Diego Fusaro

35letý docent institutu strategických a politických studií (IASSP) v Miláně, filozof, inteligentní a odvážný až do té míry, že překračuje imperativ politickokorektní unifikovanosti, která je normou v evropskounijním školství. V interview v Il Giornale. Mediální systém se strukturuje v „glamour totalitarismus“, je to typická charakteristika konzumní společnosti, musí se tak tvářit, aby byl přesvědčivějším, a na konec se snaží pohltit všechny. Vždycky fungoval tímto způsobem.
Na počátku své kariéry nebo v posledních obdobích jste zažíval pocity OFF?
    Ideje, které nejsou dominující a nepochází z dominantní kasty, nejsou úplně ostrakizovány, ale řekl bych přinejmenším hanobeny nebo jako takové považovány za falešné. Tedy žiji a vždycky jsem zažíval momenty OFF.
Kánon, forma a „povolání“ jsou často zajatci v té či oné umělecké oblasti. Dnes všechno je o performance, vyumělkované provokaci a o destrukturaci v kultuře jet-set. Tradiční estetické modely, inspirované posvátným a schopné vybudit empatii publika, jsou snobsky opovrhovány. Podle vašeho soudu, bylo by vhodné a vůbec možné obnovit estetickou dimenzi Krásna?
   Absolutně. Dnes dominantní kultura, tedy pokud se o tomto jevu dá vůbec mluvit jako o kultuře, je založena na destrukci každého estetického kánonu, který indukuje limitu, míru, proporci. Například umění Feidiase by dnes nebylo považováno za umění. Dnes vítězí tzv. „umělecké ho... (merda d´artista)“, to je cokoliv, co znesvěcuje a znásilňuje posvátné, tedy všechno, co sekunduje bezbřehosti a disproporčnosti naší epochy.  
Do jaké míry rozklad tradičních hodnot a rétorika lidských práv jsou funkcí logiky turbo-kapitalismu?
    Současný turbo-kapitalismus je založen na negaci sociálních práv, které jsou právy svobodného člověka, člena společenství, kde platí rovnost, stejná práva a povinnosti (inherentní lidu, řekl by Hegel). Turbo-kapitalismus prosazuje destruktivním způsobem kompenzaci za tzv. lidská práva, která odpovídají logice ekonomického fanatismu a konstituují práva globalizovaného individua a nadnárodního konzumenta, těmito individuálními právy disponuje každý. Jsou to práva homo-consumens-global.
Po globalizaci a standardizaci zvyků, je možné se vrátit k diverzitě a národní identitě?
     De-globalizujeme různými způsoby a musíme je dát dohromady: v kulturní rovině určitě zhodnotíme plurální kulturní kaleidoskop a přirozeně dojdeme k vlastní kultuře. Pak nutně boj se systémem globální ekonomiky, který betonuje jediný model deregulovaného volného obchodu, tj. volný kanibalismus sloužící k profitu finančních elit, založený na neomezené konkurenci a nelimitovaném růstu. Je nezbytné opustit tento model a znovu vyjít z antického termínu „míra“, vrátit se ke komunitnímu, národnímu prostoru, který Aristoteles nazýval KOINONIA, komunita jako společný mezilidský prostor.   
Heidegger, Nietzsche o Del Noce?
    Řekl bych nikdo z nich, nebo všichni dohromady, v tom smyslu, že žádný z těchto modelů není privilegovaný. Od Heideggera jsme pochopili, že bytí bylo v epoše vůle k moci zapomenuto, kdy už zmizí bytí a zůstane organizace neomezeného růstu. Z Nietzscheho jsme pochopili, že Bůh je mrtev v této epoše, kdy hodnotu má jenom globální zboží, kdy lidé už v nic nevěří a hodnoty neexistují. Od Del Noceho jsme se naučili rozumět faktu, že komunistické strany se transformovaly v radikální masové hnutí sloužící k obraně lidských práv individualizovaného konzumenta. 
      


Žádné komentáře: