pondělí 5. února 2018

gauck multikulturalismu

Pozdní pokání Joachima Gaucka

V letech 2012-2017 německý prezident z milosti Angely Merkelové. Do dějin vstoupí jako prezident patolízal. Masové invazi organizované klanem Merkelové žehnal ve velkém. Gauck 2014: „V Německu máme dost místa pro všechny. Německá populace se zmenšuje a proto potřebujeme lidi z jiných částí světa“. Co říká tento luteránský pastor a včerejší prezident po pár měsících mimo prezidentský úřad? Vystřízlivěl a prohlédl. Nebo v letech prezidentování účelově lhal? Pokud by jeho zpověď měla by účinná, musí veřejně prohlásit Merkelovou za čarodějnici obcující s ďáblem, pak mu může být odpuštěno.
     Nyní je otřesen kam to multikulturalismus dovedl, je otřesen z toho, že mnozí zavírají oči před důsledky masové invaze. Gauck v inaugurační řeči svého profesorského hostování na Heinrich-Heine univerzitě v Duesseldorfu. Přednášku pojmenoval: „Úvahy o vlastním a cizím“.
     Nejdřív Heine. Doprovází mě, když v literárních textech hledám inspiraci a orientaci. Málo kdy mě utěšil. Ale posiloval mě, když jsem hledal vlastní stanovisko. Často jsem pochopil konstelace a lidi lépe, když jsem si uvědomil jeho ideje. Obzvlášť to platí pro Němce o nichž Heine psal – např. jejich zvláštní vztah k něčemu po čem stále toužím: svobodě. Angličan miluje svobodu jako svoji zákonnou ženu. Nezachází s ní s obzvláštní něžností, ale v případě potřeby ji brání jako muž. Francouz miluje svobodu jako vyvolenou ženu. Vrhá se jí vášnivě k nohám. Je schopen pro ni spáchat tisíce šíleností. A Němec? Miluje svobodu jako svoji babičku. 
Národní stát
     Kdo si myslí, že je světoobčanem a ignoruje národní hranice, nejen že přetěžuje materiální, teritoriální a sociální možnosti každého státu, ale i psychické možnosti každého občana. A konečně i světoobčan má emoční a intelektuální limity a hranice, pokud jsou kulturní změny kolem něho rychlé a neuchopitelné. V posledním čase jsem to často slyšel v okruhu svých známých, „nejsem už schopen to akceptovat“.
Velká proměna v Evropě
       Nejsem si jist, zda-li jsme si dobře uvědomili, jak výrazně imigranti společnost v Evropě promění – složení populace, způsob společného života a kulturu. Integrační politika potřebuje dlouhou dobu a mnoho špatného lze ještě očekávat. Tím víc problematičtější, čím vzdálenější (kulturně) nám cizinci jsou. Mnozí imigranti přicházejí z autoritativních států, z klanových struktur a mnozí religiózně striktní muslimové jsou úplně odlišní od západoevropanů 21. století. Někteří (Němci) paušálně prohlašují imigranty za obohacení a idealizují je. Když je jejich pozitivní obraz narušen, minimalizují to nebo přímo ignorují. 
Kam nás dovedl multikulturalismu mě vyděsilo
      Dlouhou dobu má na integrační politiku vliv koncepce tzv. multikulturalismu - variabilita kultur je apriorní hodnotou. Různé kultury mají žít rovnocenně vedle sebe. Povinné západní liberální hodnotové kategorie se zpochybnily. Na první pohled to vypadá jako velká tolerance a otevřenost ke světu. Ale kam nás tento multikulturalismu dovedl, mě vyděsilo. Je mi stydno, že se u nás zavírají oči před ponížením a podřadnou rolí ženy v islámu, ignorují se vynucované sňatky, sňatky nezletilých, zákaz návštěvy plaveckého bazénu pro dívky ve školách. Rozšířený antisemitismus u lidí z arabských zemí se ignoruje s odkazem na izraelskou politiku. Kritici islámu jsou okamžitě skandalizováni. Ohledy na jiné kultury jsou považovány za důležitější než ochrana základních lidských práv.
Komplici islámistů
    Kritizovat chování imigrantů není možné. Chování imigrantů je ignorováno, kvůli možnému rasismu proti nim se otvírají dveře jinému rasismu a omezuje se svoboda projevu. Ti, kteří blokují kritiku chování muslimů, jsou spojenci islámistů. Mnozí se už bojí bránit hodnoty liberální demokracie, i když právě ona umožnila tak mnoha lidem vést důstojný život, jako žádná jiná společenská forma předtím.
Něco dobrého v tom všem
     Pokud nejistota, kterou sebou přinesla imigrace, povede k tomu, že si Němci obnoví vlastní etnické a politické ideály, pak by to bylo dobré. Žít vedle sebe není dobrým předpokladem pro společný život, vyhnutí se konfliktům není dobrá cesta k poznání. Společnost se dá budovat jen na společné minulosti a společně prožívané přítomnosti. Mnozí imigranti zde žijí dlouhé roky mimo svět našich hodnot, v příbězích, které protiřečí zákonům, pravidlům a způsobu myšlení většiny Němců, aniž by znali naši historii.


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

To je zajímavá informace. Mohl by jste připojit zahraniční zdroj? Děkuji.