Zběsilá propaganda
Rino Cammilleri recenzuje il Giornale knihu Falešná svědectví Rodneye Starka. Stark je sociolog a dlouhé roky dělá totéž co sovětští matematici: historici tenkrát sloužili režimu nebo byli v base a historií se zabývali matematici.
Zatím ještě gulag neudeřil, ale knuta politické korektnosti (režimu) se zmocnila západních zemí a privilegovaným terčem je nyní katolická církev.
Církev nemá čas ani vůli se bránit. Stovkám tzv. „katolických“ univerzit po celém světě je to lhostejné. Sociolog Stark vyzbrojen fakty a čísly vyrazil do boje proti sloganům a pověrám. Jak se může Simon Whitechapel nazývat objektivním historikem, když uvádí svou knihu o inkvizici následujícím způsobem: "Od počátku musí být jasná jedna věc, nenávidím katolickou církev“.
Rodney Stark si ve Falešných svědectvích uložil sisyfovské zadání – jak čelit stoletím antikatolické historiografie a dobové propagandy. Frátři čtvrtí heretiky; ubohý Galileo v cele; církev proti vědě atd. Obrazové dokumentace v minulých stoletích byly vesměs anglické, holandské a německé provenience. Všichni antipapeženci. V devatenáctém století – nejantiklerikálnějším - zakládaly se ve velkém muzea inkvizice s mučícími nástroji falešnějšími než pásy cudnosti v budoárech v sedmnáctém století. Galileo nikdy nebyl v cele. V civilních vězeních vězni žádali o transfer do komfortního inkvizičního vězení.
Holanďané stojí na počátku lživého mýtu – španělští konkvistadoři, papeženci krmící své psy rozčtvrcenými indiánskými dětmi. Pronásledování nevinných pohanů a jejich zotročení. Všechny tyto argumenty se po století opakují, hlavně v protestantském školství. A plují na vlnách ignorance laiků a absolventů vysokých učení. Často až groteskní – Francie vede proti všemu katolickému válku až za hrob s větším zaujetím než proti islamismu.
Křížové výpravy byly náboženskými válkami. Muslimové bojovali hlavně mezi sebou. Až západní „osvícenci“ jim nalili do hlavy křižácké války proti islámu. Křižácké výpravy cílily na osvobození Jeruzaléma, nikdy nešly dál, např. do Mekky. Naopak muslimové se zmocnili Konstantinopole, ovládli Bělehrad, obklíčili Vídeň, ohrožovali Řím atd.
Inkvizice je nejoblíbenějším terčem, od absolventů nižších maturit až po vysokoškolské zaměstnance. Nejtvrdší má být španělská inkvizice – od roku 1480 do 1700 v průměru 10 poprav za rok. V Anglii mezi rokem 1530 a 1630 průměr poprav za rok 750. Jindřich VIII. nechal pálit, vařit a utínat hlavy tisícům heretiků a katolíků (a svým ženám). On a jeho dcera Alžběta I. popravili sedm tisíc papeženců.
Pro čarodějnice nejbezpečnějším místem v Evropě bylo právě Španělsko, kde centrální inkvizice posílala na šibenici nebo na galéru soudce, kteří čarodějnice odsuzovali nebo i dav, který je lynčoval.
Sparkova kniha je o faktech, ale ta jsou vždy otevřena jen těm, kteří se chtějí fakty zabývat, většina asi zůstane v zajetí svých pověr a protikatolických bludů. Bohužel i mnozí kněží (a papež) posedlí vítáním příchozích z jiných náboženství nemají na čtení (a pravdu) čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat