kardinal

On se nenechá zabít, pošle tam jiné

Kardinál Jean-Louis Tauran, prezident pontifikální rady mezináboženského dialogu. Argentinci ve Vatikáně je velmi blízký, jinak by kariéru neudělal. Vyjadřuje se k zavraždění kněze v Normandii.

Jaká je vhodná odpověď, ptal se ho žurnalista z italské la Republica. Dialog a setkání. Neozbrojený dialog. Podle tohoto evidentně úchylného kardinála vstoupit do dialogu znamená hovořit s někým, kdo v daný okamžik zrovna nestřílí a neřeže pod krkem. Prezentovat pravdu neagresívním způsobem. Nesmíme se dezorientovat  silnějšími prostředky, mír se jimi nekonstruuje. Těžko se převádí a chápe kardinálova perverzní slovní ekvilibristika.  Ale za post a blahobyt, který mu z toho plyne, to stojí. Likvidátor francouzské katolické církve, ta je již téměř bez kněží a on nechá s požehnáním zabít zločinnou luzou ty zbývající.
   Není jiné cesty, dotírá žurnalista. Ne, jsme odsouzeni k dialogu. Jsme odsouzeni být mučedníky? Ano, prý to tak vždycky v církvi bylo.
  A bojovníci Islámského státu, klade podivnou otázku sám kardinál a odpověď je ještě překvapivější: „Proti nim musíme my věřící bez ohledu na náboženství jednat tak, jak nám náboženství přikazují a základem každého náboženství je láska a bratrství.“ 
   Ne k modlitbě, ne k šíření velkého učení Krista barbarům, ale k dialogu popř. něco od nich něco převzít. Žehnání se křížem kdysi znamenalo bránit se, popř. odehnat satana – před tímto francouzským satanášem se musíme pokřižovat. Čas k rozkolu v katolické církvi nadešel.