spravedlnost svoboda

Obsedantní spravedlnost  zabije svobodu

   Píše na svém blogu Piero Ostelino. Spravedlnost a svoboda jsou dvě krajní hodnoty.  Nejsou úplně kompatibilní, ale jsou společensky žádoucí.
 Vysoký stupeň sociální spravedlnosti vede ke kolapsu svobody a zablokuje ekonomický růst a nakonec i sociální pokrok. Otevřená společnost, jak již před Popperem napsal Benedetto Croce, má konfliktní charakter. Jistá úroveň sociální nespravedlnosti je akceptovatelná, je motorem progresu, ekonomického i sociálního. Konkurence a soutěživost jsou fundamenty růstu otevřené společnosti. Totalitární společnost zardousí svobodu ve jménu sociální spravedlnosti. Croce říkal, že mezi spravedlností a svobodou je logická a přirozená nekompatibilita. Pokud politická moc vnutí společnosti jistý nepřirozený stupeň spravedlnosti, vytvoří předpoklady pro nesvobodnou společnost.
  Samozřejmě nelze dedukovat, že podmínkou svobody je sociální nespravedlnost. Pouze se konstatuje jistá neslučitelnost obou termínů. Komunistické režimy byly toho příkladem. A nakonec ani v těchto systémech nevládla sociální spravedlnost, protože ta nemůže existovat bez svobody. Chceme-li v Evropě žít v otevřené společnosti, měli bychom opustit utopii absolutní sociální spravedlnosti a spíš s Crocem hledat návrat ke svobodě. Což je konkurence, soutěživost a otevřená politická diskuze.
   Dospěli jsme do stavu, kdy každé skupinové přání se snažíme zakotvit do práv. Nemůže být právně požehnáno nemít děti, stejně tak si to nemůže nárokovat homosexualita. Jsou to jevy naprosto tolerovatelné, ale neodpovídající přirozené lidské podstatě.  Je směšné tvrdit, že zákonem se dá vynutit jiná podoba přírodního zákona. Ve společnosti nemá místo diskriminace menšin a to ve jménu svobody individua. To je základní a plně postačující.  
  Od Archiméda víme, že co je přirozené, je velmi často též svobodné. Zhoubná levicová  rovnostářská pseudokultura tvrdí, že každé skupinové přání je potřeba právně zakotvit. Levicoví deformátoři si doslovně usurpovali humanitární principy. Jisté rozdíly jsou přirozené.  Otevřené společnosti je vlastní etický a fyziologický relativismus - to nesmíme nikdy zapomenout, jinak ztratíme svobodu i sociální spravedlnost.