mogherini

Trapné slzy

   Ministři zahraničí Evropské unie, to byla vždy hrozná tragedie. Ashtonová by těžko vyjmenovala členské země své organizace a o severním pólu se domnívala, že leží na jihu. V base ještě stihla navštívit svrženého islámistu Mursího a pohladit ho.
  Socialista Solana organizoval bombardování Bělehradu, v Izraeli bylo všem jasné, že je nenávidí. A Mogherini, italská postkomunistka, funkcionářka komunistické mládeže a funkcí se držela zuby nehty i dál, až se dodržela do Bruselu. V Unii je velkou hlasatelkou a propagátorkou  proimigračních nesmyslů. A velká část viny z nezákonné imigrace do Evropy padá též na její hlavu.
  V Jordánsku se rozplakala na tiskové konferenci, když hovořila o atentátech v Bruselu. Těžko říct, co to bylo za typ slzí, které politrukyni kanuly po lících. Giorgia Meloni z italské pravice a nadějná kandidátka na starostu Říma, post, který musel pro podezření z korupce opustit partajní kumpán Mogheriniové starosta Marino,  se domnívá, že je to trapné. Osoba, která odpovídá za bezpečnost Evropy by měla být schopna činu a ne hysterie.
  Mogheriniová je symbolem slabé Evropy, neschopné odpovědět na útoky, kterým Evropa musí čelit.  Meloni by uvítala, kdyby po této kreaci v Jordánsku Mogherini odstoupila   a přenechala místo někomu, kdo by byl na výši doby a nevyvolával představy jako Mogheriny, že je snadné se jí (myslí snad Evropu) zmocnit.