Státní převrat s televizním jásotem
Dlouho to trvalo, ale konečně se zdá, že povstali i znalci práva a věhlasní juristé. Píše v Junge Freiheit Nicolas Fest, bývalý zastupující šéfredaktor Bild am Sonntagu. Na podzim se odvážil kritizovat imigrační politiku Merkelové pouze známý jurista Rupert Scholz. Nyní se přidávají další.
Hans-Jürgen Papier, bývalý předseda ústavního soudu se vyjadřuje o neakceptovatelné propasti mezi právem a realitou. Jeho bývalý kolega Udo Di Fabio nevidí žádné právní důvody pro otevření hranic. Berlínský znalec ústavního práva Ulrich Battis: "Narušení ústavy a nalomení právních norem".
Uzurpace moci.
Bývalý předseda ústavního soudu spolkové země Porýní-Vestfálsko Michael Bertrams je ještě ostřejší. Jasné překročení pravomocí a uzurpace moci ze strany Merkelové. Bertrams uvádí paralelu s r. 1933. Tenkrát nacionální socialisté zákonem ukončili rozdělení ústavních pravomocí a vláda se stala sama zákonodárnou. Parlament se stal zbytečným. Hitler si udělil ústavní pravomoci.
Narušení normativní síly německé ústavy.
K něčemu podobnému jako v r. 1933 došlo na podzim loňského roku: transfer zákonodárných pravomocí na kancléřskou exekutivu, to doprovázeno a umožněno politickou sebevraždou parlamentu. Merkelová a celá spolková vláda otevřením hranic narušila ustanovení ústavy - článek 16a (žádné právo na azyl při vstupu do Německa z bezpečné třetí země), stejně tak ignorování ustanovení dohod tzv. Dublinu II. Rozhodování exekutivy se de facto nadřadilo ústavě a její normativní síle.
Německo nemůže hlídat 3000 km svých hranic, vyjádřila se na podzim Merkelová a mínila tím, že pokud je realita z jejího pohledu nezvladatelná, není nutná žádná diskuze, žádné parlamentní spolurozhodování. Pokud někdo někdy považoval parlament za zbytečnou a uplkanou boudu, pak je to Merkelová.
Parlament bez funkcí.
Bundestag se tomu poddal bez protestu, rezignoval na svá práva i povinnosti. V klíčovém momentu rozhodování o budoucnosti Německa a celé Evropy necítil povinnost něco dodat. Děkoval vládě za "humanitární" i když protiústavní činnost.
Též práva a povinnosti parlamentu v rozpočtových záležitostech byla pominuta. Dodatečně se dovídají občané, jaké miliardy údajní uprchlíci budou stát.
Státní převrat bez protestů.
Parlament to vzdal. 631 poslanců v Bundestagu, až na Petera Gauweilera, mlčelo k narušení ústavy a k okleštění pravomocí. Nikdo kromě něho se neodvážil vznést protest v demagogické vládnoucí atmosféře a obhajovat ústavu.
Byla to kapitulace a státní převrat. Úžasný článek v německé ústavě, článek 20, add.4 Základního zákona, dává Němcům právo klást odpor, pokud je ústava pošlapána. Ale když všichni jásají, co s tímto článkem?
Porušení zákonných norem bez následků.
Vina neleží pouze na poslancích. Jde o státní krizi a duchovní krizi současnosti. Nadšení z Merkelové bylo tak velké, že poslanci mlčeli a podřídili se mu. Média jásala, zaměstnavatelé jásali, odbory jásaly, církve a charity jásaly. Stejně jak populární zpěváci, herci, muzikanti a mnichovský kardinál Marx tomu žehnal.
Ale v žádném případě to nezbavuje parlament a poslance zodpovědnosti. Musí se konečně stát skutečnými zástupci lidu a ochránci ústavy. Je to jejich povinnost.
Němci se musí probudit. Usurpace moci Merkelovou, její protiústavní počínání má v sobě něco dobrého. Ukázaly to kolínské události a eroze veřejné bezpečnosti. Pokud jsou stará pravidla pouze dekorací, rozdělení pravomocí je podkopáno partajními domluvami, parlamentní proces zahlušen nesmysly a hloupostí, mohou pak Němci očekávat, že parlament a stát budou fungovat? Parlament, který sám sebe nebere vážně, není garantem státní stability. Pak musí ovšem Němci vzít politiku do vlastních rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat