Už konec?
Paola Peduzzi v italském Sfoglio se zabývá stavem západní civilizace. V
okamžiku kdy by měl být západ přesvědčen o svých hodnotách a svých
bojích, zvítězil pocit vyčerpání a únavy. Západ odmítá dál vést
globalizovaný svět. Prázdnota je symptomem našeho světa. Prázdnota ve
vedení světa a vyprázdnění smyslu dovedlo západ k stavu vyčerpání.
Esejistka cituje Alexise de Tocqueville „Lidé se uzavírají do malých
zájmových skupin a unikají jim velké společenské pohyby, které sice lidi
ohrožují, ale na druhé stran obohacují. Lidé cestují po celém světě,
ale ve skutečnosti jsou uzavřeni, považují každou novou teorii za
nebezpečnou, odmítají společenský pohyb, mají skrytý strach, že
neuspějí“.
Velké ideje naší doby ztratily na přesvědčivosti. Chaos, který zavládl ve světě po rezignaci západu na vůdčí roli, nazývá politolog Ian Bremmer „světem G-nuly“. Absence síly v mezinárodní politice daná zeslabováním vlivu západní civilizace na globální svět. Vytvořili jsme G-něco, tedy někdy G8, G7 atd., jako jakousi míru mezinárodní spolupráce, ale rychle se v G7 eliminovalo Rusko i když cokoliv rozumného se s Ruskem stejně nakonec musí dojednat. Bez fungujícího centra narůstá vliv periferie.
Prázdnota je velkým protagonistou přítomnosti. Absence vedení ukazuje kdo mocenské prázdno zaplní : v Sýrii je to Islámský stát. Jsme vyprázdněni a skončili jsme. Zvítězily egoismus, nezájem, nepochopení. Západ rezignoval na svoji vlastní obranu a navíc ztratil důvěru ve vlastní schopnost jednat. Nejedná se pouze o evidentní podstatný problém, kterým je Obamův nezájem o svět, ale velká část celého amerického establishmentu ztratila nutnou sebedůvěru. Některé z příčin tohoto stavu jsou inherentní našemu vývoji po r. 2000. Nefunkční politický systém a nefunkční demokracie. Masová stupidita vedla k finančnímu kolapsu a vůbec zbavila kapitalismus svého morálního ethosu. Konsekventně velké skupiny lidí začaly odmítat demokratickou vizi kapitalismu, která spočívá na individuálním štěstí a materialismu. Tyto složky společnosti se začaly obracet na jiné zdroje, na silnější a brutálnější ideologie.
Podle politologa Johna Mitchella společnost se transformuje, občané přestali věřit v demokracii a nejsou ochotni za ni bojovat. Politolog říká, že místo kde se ještě motivace objevuje je škola. Ale co se tam vštěpuje? „Najít sám sebe“. Tato idea je důležitější než idea „Budovat a přetvářet svět“, která se vštěpovala předchozím generacím. Jsou důležitější záležitosti než budovat a přetvářet svět : hledat lepší prostor pro své ego. Například v dětských hrách byl vítěz vždy odměněn, nyní musí být odměněni všechny děti, údajně je to tak demokratičtější. Napětí mezi permanentní rovností a nerovností úspěchu bylo vyřešeno. Všichni odměněni, nikdo netrpí, ale kde zůstal motor společenského pohybu?
Mitchell píše, že problém vzácnosti zdrojů, který samozřejmě vedl k velkým společenským nerovnostem, byl vyřešen přerozdělením vytvořeného produktu, který je nyní již dostatečný. Marx kdysi psal, že je nutná revoluce, aby se vzácnost zdrojů vyřešila. Nyní je to již vyřešeno, všichni jsme se stali buržoazními socialisty. Utrpení to nevyřešilo. Nietsche říkal, že utrpení je podstatnou součástí lidské existence. V éře velkého konce, což prožíváme, utrpení je proti životu, je nutné je eliminovat. Jsme vyčerpaní, realita se musí využít k našemu totálnímu prospěchu, ale ne mnoho změn. V tomto čase únavy se změnila i rétorika, spojenci se stali partnery, svět je nebezpečný, válka vypukne, ale nevíme přesně kdy. Musí se stále demonstrovat dobrá vůle. Ve skutečnosti se současní politici snaží vyhnout válce za každou cenu. Ve skutečnosti jsme dospěli do okamžiku, kdy se nerespektuje vůbec nic, ani principy, které postavily naší civilizaci. Hovoří se tedy o vágních partnerech, ne spojencích na na něž je spolehnutí. V éře konce neexistují velké nenávisti ani velké sympatie.
Obamovou metodou je cynický pragmatismus, “Don’t do stupid shit”, jak se vyjádřil na cestě po Azii v r. 2014. Svoboda, která nás vedla špatným směrem bude nakonec zavržena. V mezinárodní oblasti konec a únava západu dospěly k politice planetární změny klimatu. Je absurdní, že Syřané prchající do Evropy volají po svobodě, která nás již unavila.
Velké ideje naší doby ztratily na přesvědčivosti. Chaos, který zavládl ve světě po rezignaci západu na vůdčí roli, nazývá politolog Ian Bremmer „světem G-nuly“. Absence síly v mezinárodní politice daná zeslabováním vlivu západní civilizace na globální svět. Vytvořili jsme G-něco, tedy někdy G8, G7 atd., jako jakousi míru mezinárodní spolupráce, ale rychle se v G7 eliminovalo Rusko i když cokoliv rozumného se s Ruskem stejně nakonec musí dojednat. Bez fungujícího centra narůstá vliv periferie.
Prázdnota je velkým protagonistou přítomnosti. Absence vedení ukazuje kdo mocenské prázdno zaplní : v Sýrii je to Islámský stát. Jsme vyprázdněni a skončili jsme. Zvítězily egoismus, nezájem, nepochopení. Západ rezignoval na svoji vlastní obranu a navíc ztratil důvěru ve vlastní schopnost jednat. Nejedná se pouze o evidentní podstatný problém, kterým je Obamův nezájem o svět, ale velká část celého amerického establishmentu ztratila nutnou sebedůvěru. Některé z příčin tohoto stavu jsou inherentní našemu vývoji po r. 2000. Nefunkční politický systém a nefunkční demokracie. Masová stupidita vedla k finančnímu kolapsu a vůbec zbavila kapitalismus svého morálního ethosu. Konsekventně velké skupiny lidí začaly odmítat demokratickou vizi kapitalismu, která spočívá na individuálním štěstí a materialismu. Tyto složky společnosti se začaly obracet na jiné zdroje, na silnější a brutálnější ideologie.
Podle politologa Johna Mitchella společnost se transformuje, občané přestali věřit v demokracii a nejsou ochotni za ni bojovat. Politolog říká, že místo kde se ještě motivace objevuje je škola. Ale co se tam vštěpuje? „Najít sám sebe“. Tato idea je důležitější než idea „Budovat a přetvářet svět“, která se vštěpovala předchozím generacím. Jsou důležitější záležitosti než budovat a přetvářet svět : hledat lepší prostor pro své ego. Například v dětských hrách byl vítěz vždy odměněn, nyní musí být odměněni všechny děti, údajně je to tak demokratičtější. Napětí mezi permanentní rovností a nerovností úspěchu bylo vyřešeno. Všichni odměněni, nikdo netrpí, ale kde zůstal motor společenského pohybu?
Mitchell píše, že problém vzácnosti zdrojů, který samozřejmě vedl k velkým společenským nerovnostem, byl vyřešen přerozdělením vytvořeného produktu, který je nyní již dostatečný. Marx kdysi psal, že je nutná revoluce, aby se vzácnost zdrojů vyřešila. Nyní je to již vyřešeno, všichni jsme se stali buržoazními socialisty. Utrpení to nevyřešilo. Nietsche říkal, že utrpení je podstatnou součástí lidské existence. V éře velkého konce, což prožíváme, utrpení je proti životu, je nutné je eliminovat. Jsme vyčerpaní, realita se musí využít k našemu totálnímu prospěchu, ale ne mnoho změn. V tomto čase únavy se změnila i rétorika, spojenci se stali partnery, svět je nebezpečný, válka vypukne, ale nevíme přesně kdy. Musí se stále demonstrovat dobrá vůle. Ve skutečnosti se současní politici snaží vyhnout válce za každou cenu. Ve skutečnosti jsme dospěli do okamžiku, kdy se nerespektuje vůbec nic, ani principy, které postavily naší civilizaci. Hovoří se tedy o vágních partnerech, ne spojencích na na něž je spolehnutí. V éře konce neexistují velké nenávisti ani velké sympatie.
Obamovou metodou je cynický pragmatismus, “Don’t do stupid shit”, jak se vyjádřil na cestě po Azii v r. 2014. Svoboda, která nás vedla špatným směrem bude nakonec zavržena. V mezinárodní oblasti konec a únava západu dospěly k politice planetární změny klimatu. Je absurdní, že Syřané prchající do Evropy volají po svobodě, která nás již unavila.
Žádné komentáře:
Okomentovat