Na pláž, nemožné, ach ty bikini...
Nemám rád léto, píše žurnalista Camillo Langone v listě, v červnu sice sbalím plavky a v září je opět vybalím, aniž jsem je použil.
Jsou
téměř jako nové na to, že pochází z devadesátých let. Ale vždycky mi
něco zabrání je použít Možná nějaký duševní blok od klukovských let.
Žádné svaly, žádný bronz, slabé plíce na to, abych kouřil jednu
cigaretu za druhou. Nemohl jsem vstávat krátce poté, co jsem ulehl.
Možná ani moc dobře neplavu, ale mám náhražku ve fotografiích Oliviera
Zahma nebo v obrazech Erica Fischla. Dívám se na jejich atrefakty a sním
a říkám si, jak by bylo úžasné mít po ruce pláž, ale když se právě
nacházím v hotelu s pláží, už je obvykle moc pozdě. Na to musíte mít víc
času a já zítra ráno odjíždím. Jiný den mám schůzku v San Marcu s
Nicolem, měl štěstí, zaplaval si a když jsem přijel, právě se téměř
vynořil z vody u Punta Licosa, to je jedno z míst italského ráje. Jako
tenkrát v čase Guida Piovene, to byl velký žurnalista a autor slavných
“Le stelle fredde”. Ovšem já jako obvykle přijedu pozdě, cestou jsem
zpomalil a pozoroval krávy u hradeb v Paestu a též jsem se zastavil na
sklenici mléka. A v Puntu Licosu už si tak mohu dát maximálně sprchu.
Samozřejmě, všechno jsou to jen vytáčky podvědomí, problém je jinde, jsou to ženy v plavkách. Ne, nejsem muslim, kteří preferují ve vodě ženy v kaftanech, já na rozdíl od nich, vůbec nic nenamítám, pouze nejdu do vody. Pro mě jsou bikini velkým problémem. Je jasné, že bikini nemají nic společného s nějakým exhibicionismem, ale já nikdy nepochopím, jak je možné zkrotit chtíč, když vidím tisíce téměř nahých žen.
Východiskem by bylo noční koupání, nejlíp se skupinou známých. A dát tomu všemu politickou dimenzi, chci utéct svým hrozným touhám, s Pascalem už vím o strašném rozměru svého Já.
Chtěl bych tomu všemu dát hlubší smysl, něco jako pláže opět italskému lidu, přes den jsou obvykle okupovány africkými dealery. Napadá mě, že by v tom mohl být velký problém, něco podobného navrhuje Lega del Norde v Cecine, riskoval bych, že v moři narazím na Matea Salviniho (šéf Legy), toho budu určitě volit, ale na pláž s ním nechci.
Tedy raději se vracím k ideím nepolitických pláží, při dalším zkoumání, jsem zjistil, že pláže Romagnoly jsou po západu slunce policejně střeženy, aby se zabránilo zločinům a tím se zabrání pochopitelně i dalšímu. Na pláži, která je nejblíž mému bytu, na Marina di Carrara se promenují v noci soukromí policisté se psy. Jak je tedy možné, zrovna v mém případě, nenenávidět léto, zoufá si žurnalista...
Samozřejmě, všechno jsou to jen vytáčky podvědomí, problém je jinde, jsou to ženy v plavkách. Ne, nejsem muslim, kteří preferují ve vodě ženy v kaftanech, já na rozdíl od nich, vůbec nic nenamítám, pouze nejdu do vody. Pro mě jsou bikini velkým problémem. Je jasné, že bikini nemají nic společného s nějakým exhibicionismem, ale já nikdy nepochopím, jak je možné zkrotit chtíč, když vidím tisíce téměř nahých žen.
Východiskem by bylo noční koupání, nejlíp se skupinou známých. A dát tomu všemu politickou dimenzi, chci utéct svým hrozným touhám, s Pascalem už vím o strašném rozměru svého Já.
Chtěl bych tomu všemu dát hlubší smysl, něco jako pláže opět italskému lidu, přes den jsou obvykle okupovány africkými dealery. Napadá mě, že by v tom mohl být velký problém, něco podobného navrhuje Lega del Norde v Cecine, riskoval bych, že v moři narazím na Matea Salviniho (šéf Legy), toho budu určitě volit, ale na pláž s ním nechci.
Tedy raději se vracím k ideím nepolitických pláží, při dalším zkoumání, jsem zjistil, že pláže Romagnoly jsou po západu slunce policejně střeženy, aby se zabránilo zločinům a tím se zabrání pochopitelně i dalšímu. Na pláži, která je nejblíž mému bytu, na Marina di Carrara se promenují v noci soukromí policisté se psy. Jak je tedy možné, zrovna v mém případě, nenenávidět léto, zoufá si žurnalista...
Žádné komentáře:
Okomentovat