transformace

Politický extrém

Evropské země prochází transformací politického systému, politické strany, které dlouhou dobu garantovaly stabilitu systému a generovaly společenskou expanzi, dohrály svoji historickou roli. Jejich politická role je v unijním byrokratickém systému zbytečná a od jistého momentu může být dokonce škodlivá. Často se mluví o krizi evropských tradičních politických stran, které určovaly poválečnou evropskou politiku, ovšem tyto strany už dávno nelze považovat za tradiční, poslední čtvrtstoletí prošly transformací, která je z nástroje emancipace společenských tříd a vrstev proměnila v nástroj usurpace moci funkcionářských a finančních mafií, které se za nimi skrývají. EU je přímým garantem tohoto mafiózního systému. Zájmy jakých společenských vrstev ztělesňují starostové, lidovci, topka nebo piráti? Tato politická zombií zaručují dobrý život svým funkcionářům a mohou politicky existovat jen proto, že jim přejí mainstreamová média. Tyto strany jsou evidentně škodlivé, protože blokují cestu potenciálním politickým subjektům, které by v moderním smyslu naplňovaly poslání politické strany, tj. artikulovaly zájmy společenské vrstvy.

         V posledních měsících se mluví o konci jedné z nejvýznamnějších evropských politický stran německé CDU, její francouzská paralela Republikáni nebo taky gaullisté prošla tímto procesem už před pár lety. Obvykle se píše, že strany tzv. krajní pravice a krajní levice ve Francii vytlačily z politické arény tzv. politický střed a dnes to potkává Německo.  Ovšem v politice, kde je krajní extrém a kde je střed, a v jakém smyslu by měl být střed lepší. Politický střed, kde se obvykle pohybovaly  malé liberální strany, které byly malým, ale významným jazýčkem politické váhy, se sám o sobě stal extrémním. Prvním znakem byla zbytečnost a nakonec i vymizení malých liberálních stran, které velmi dobře zvažovaly, kde je extrém. Genscher kdysi opustil Schmidtovu vládu a inicioval koalici s Kohlem, kvůli jemné politické nuanci, kterou považoval za levicově extrémní. Dnes je  CDU, s kterou vytvořil koalici, stranou podobných levicových nuancí. V optice doby už vůbec pojem levicový a pravicový ztratil jakýkoliv smysl. Počátkem osmdesátých let mohl být některý levicový aspekt politiky považován za zárodek neoptimálního vládnutí, ovšem jiný aspekt hlavně ve smyslu podílu pracujících na zisku, mohl být naopak rozvojově velmi podpůrným, bylo na intuici liberálů, aby to odhadli. Cit pro tyto jemné politické nuance naše doba dávno ztratila a to též zásluhou zborcení principu tradiční politické strany, který zradili francouzští liberálové i gaullisté, britští konzervativci a od Merkelové to potkalo německé politické strany. Jak hlubokou krizí musí CDU procházet, když si uvědomíme, že Meklenbursko-Pomořansko, kde strana vypadla ze zemského sněmu, je zemí, která byla baštou Angely Merkelové. 
            Francouzští Republikáni od založení páté republiky v roce 1958 až do 2012 v nějaké formě zemi vládli, dnes jsou na okraji politické hry, celá strana s čele prezidentským kandidátem Retailleau se pohybuje v zóně politické směšnosti. Francouzská politoložka Chloe Morinová to vysvětlují tím, že politická debata se fundamentálně změnila, umírněný střed, který je podle politoložky zodpovědný a leží mu na srdci komplexní řešení problémů, v době sociálních sítí neobstojí s líbivými populistickými kandidáty. Politolog Guiliano da Empoli mluví o strukturální politické transformaci evropských zemí a o vymizení principu demokratického zprostředkování ve prospěch nových extrémních sil. Mainstreamové výklady politických změn chápou jakoukoliv změnu, ať je odůvodněná nebo není, jako vítězství extrémních sil, které brání zodpovědnému středu vládnout. Nakonec všechny mainstreamové strany se považují za politický střed a v důsledku je jedno, jaký program vůbec hlásají, protože pole,  kde jim EU dovolí nějaký program formulovat, je extrémně úzké. Politické  strany, ať pravicové nebo levicové, které mají program, mainstream automaticky nálepkuje  jako extrémní a populistické. Le Penová drtivě porazila Republikány, protože má jasný program - zastavení imigrace a odklon od byrokratického bruselského vládnutí k národnímu vládnutí. Afd má program - konec imigraci, konec války na Ukrajině a obchodní dohody s Ruskem. Můžeme být skeptičtí k programu německých Die Linke, ale mají program a proto vyhráli v Berlíně. Demokracie je střet programů a v tomto smyslu dochází v Evropě k její obnově. Program mainstreamového středu je totožný s evidentně havarovaným programem bruselských byrokratů a tento program samozřejmě ve svobodných volbách nemůže obstát.