montevideo

Hovězí skot na první straně novin

Na první straně novin by se předpokládalo referování o býcích v termínech koridy nebo popisu stád pateticky se řítících asijskou stepí, v Uruguay nic takového. V novinách je foto býka nebo krávy na první straně novin s detailní reportáží o kulinářských kvalitách této vítězné krávy z výstavy hovězího skotu. Reportáže si v ničem nezadají s líčením soutěží  Miss Universe. Na hovězím skotu odjakživa spočívalo bytí a nebytí státu. Uruguay zažila vrchol své moderní existence v první čtvrtině dvacátého století a ten byl založen právě na hovězím. Země v sobotu slavila 190. výročí bitvy u Carpinteria, pár let po vyhlášení nezávislosti se spor dvou politických lídrů přenesl na válečné pole a bitva byla preludiem k dlouhé občanské válce. U Carpinteria se vojensky střetly dvě strany - jedni s bílými kokardami, druzí s modrými podšívkami svých uniforem. Tato bitva vtiskla tvář uruguayské politice až do dnešní doby a pravděpodobně se tu konstituovaly dvě nejdéle existující politické strany na světě. Na bojišti se kolem dvou politických vůdců zrodily strany Blanco a Colorado, které existují dodneška a donedávna se střídaly u moci. Politologové teoretizují o ideových rozdílech a politické identitě obou stran. Blanco s kořeny na venkově, Colorado syntetizovala zájmy malé městské buržoazie. Od roku 1865 až do 1959 téměř nepřetržitě vládla zemi strana Colorado, od té doby se střídaly strany u moci. Jejich vládnutí poslední desetiletí narušila levicová Široká fronta, která momentálně v zemi vládne. Rozdíly mezi stranickými identitami lépe než sociologové popisují bývalí caudillos těchto stran. Jejich jména se zapsala do lepších kategorie mezinárodní politiky. Strana Colorado je podle bývalého prezidenta Sanguinettiho laickou republikánskou stranou, s akcentem na náboženskou toleranci a svobodu. Stát je  povinen vyrovnávat sociální nerovnosti. Blanco nebo Národní strana, jak si dnes říká, je pro privátní iniciativu a malý stát. Stoupenci Blanco vyznávají etiku přesvědčení, Colorado zodpovědnosti. Podle bývalého prezidenta ze strany Blanco Lacalle Herrery rozdíl mezi stranami neodpovídá tradičnímu rozdílu pravice-levice, ale obě strany jsou  stavěny na vertikálních řezech společnosti. 

           Podle názorových průzkumů se dnes 18 % lidí ztotožňuje se stranou Blanco, 6 % s Colorado, číslo může být o něco větší, protože 10 % lidí jsou stoupenci společné koalice proti vládnoucí levici. Uruguay s menšími přestávkami od třicátých let dvacátého století víceméně ekonomicky stagnuje, ne v termínech Kuby nebo Venezuely, ale stagnace je patrná. V Montevideu má člověk stejný pocit jako mohl mít Němec před koncem války, bankovky jsou papírem, který se ráno nacpe do kapes a přes den se ho bez velkého počítání rychle zbavíme. Kilo cibule v přepočtu osmdesát korun, deset deka slaniny v agrárním státě stojí sto korun apod., a to tu mají markety, kde je jim to málo a mají drzost se tvářit evropsky. Litr argentinského vína té samé značky stojí v Lídlu v Praze dvakrát méně. Na úžasné několikakilometrové tepně hlavního města Av. 18 de Julio část žebrajících z hladu evidentně zešílela. Jiná země jiný mrav, mohlo by být místním zvykem udržovat část populace pod subsistenčním minimem, aby si udržovala bojem o chléb přirozenou vitalitu, ale podle rychlé kalkulace to může  naopak vitalitu zbortit. Domácnosti nejnižšího příjmového kvintilu s průměrem 4,2 osoby na domácnost, přežívají s průměrným měsíčním příjmem v přepočtu kolem 15 tisíc korun, přitom cenová hladina je zhruba 1,4 vyšší než v Česku. S dalším kvintilem to není o moc lepší. Příjmově horních dvacet procent domácností s průměrem dvě osoby na domácnost má 120 tisíc měsíčně. V ekonomických diskuzích v novinách se ekonomové shodnou na tom, že země je drahá, někteří to vysvětlují tím, že je jde o bohatou zemi, ale není to tak. Problémem je slabá dynamika společnosti, privátní sektor evidentně nemá na dynamiku dech. Uvádí se, že 200 tisíc podnikatelů si přijde měsíčně na méně než 15 tisíc korun (v přepočtu). V nekonečné spleti hlavního města, kde žije víc než polovina celé populace země, jsou vidět skomírající podnikatelské aktivity a tisíce kšeftů, kam zákazník nikdy nenajde cestu. Světová banka (SB) půjčila minulý týden zemi čtvrt miliardy dolarů: na povýšení digitální kompetentnosti, na vylepšení školského systému apod. Ovšem svět nepotřebuje digitální dovednost Uruguayců, ale výborné hovězí a produkty spojené s tímto sektorem. Místní mládež už opticky nezapadá do vágního schématu: "Blahobyt přichází s digitální dovedností." Možná v Holandsku  bude Světová banka financovat rozvoj kravínů a zemědělského školství. 
              Dobrá analýza stavu země od Leonardo Guzmána v novinách El Paíz: "Prezidenti minulí i současní v přítomnosti funkcionářů SB oslavili 80leté výročí vzájemné spolupráce. Mezinárodní instituce velebí stabilitu našich institucí, ale v podtónu je slyšet: "Je nutné stabilitu konvertovat do růstu." Prezidentka MMF Kristalina Georgieva velmi ocenila naši fiskální rovnováhu, ale požadovala větší dynamiku: "Nemůžete stabilitu strčit do ledničky." Uruguay slyší pochvaly mezinárodních institucí, ale s dovětkem je třeba zlepšit..." Guzmán píše, že když mluví s ekonomy a se státními činiteli, hovoří se o lepší disciplíně a o ekonomickém imobilismu, ale je to vážnější, podobá se to spíš paralýze a kulturnímu propadu, který souvisí s lidským faktorem a ne pouze s materiálními podmínkami. Lidé dnešní doby se nehlásí k žádným ideálům a neobhajují žádné principy, bojí se definovat přesvědčení a prosazovat je, sází na to, že se ekonomika postaví na nohy. Dramatická není ekonomická slabost, ale slabost idejí a hodnot, píše Guzmán. Zlepšení a vzestup jsou možné, ale mohou vzejít jen z dobrodružství myšlení, z vůle, dobré politiky a osobní a kolektivní akce.