reiner simon

Fenomén Německá demokratická republika

Mezi roky 1991 a 2025 odešlo z území bývalé NDR (mimo oblast Berlína) do bývalého západního Německa o 1,2 milionů lidí víc než opačným směrem. Obzvlášť se to týkalo mladých lidí mezi 18 a 30 lety. NDR bylo radikálně puštěno žilou, ale je obdivuhodné, že NDR nevykrvácela. Přitom Česko s těmi nejlepšími předpoklady budoucích možností se před západním puchem doslova rozložilo a přestalo existovat, existence státu mutovala do pseudoexistence. Na NDR šli dobyvatelé s kladivem, dodnes se tu traduje vtip: "Kdy se úspěšně dovrší transformace východních oblastí? Až všechny položky v katastrálních knihách najdou své západní vlastníky." Podobně jako v Česku vede německý establishment boj na život a na smrt s bývalou NDR. tj. obdobím mezi druhou světovou válkou a politickým převratem 1989. Přitom v Česku je to pravděpodobně zbytečné, protože národ ztratil vůli k svébytné politické existenci a pokud přestane tento kulturně-mediálně tlak, nic establishmentu nehrozí. Je záhadou, kde se v Sasech bere taková zásadní zarputilost vlastní existence? Mohou si stěžovat např. na to, že velká většina vyšších soudců je ze západních oblastí, nikdo z ministrů v Merzově vládě není z území bývalé NDR, velké firmy mají až na pár výjimek západní vlastníky, ale konzum je tam na daleko kvalitnější úrovni než v Česku. Máme sice vlastní soudce a ministry, ale Poturčenec horší Turka. To si už ani východní Němec nevzpomene, co jsme dobře registrovali v Praze. Fascinovala nás světově proslulá východoněmecká nakladatelství Aufbau-Verlag, Reclam Leipzig s úžasným kapesním vydáním světových velikánů, Academie-Verlag atd. Dodneška, když člověk na knihy těchto nakladatelství v antikvariátě narazí, automaticky po nich sáhne. Téměř bez výjimky byla tato nakladatelství buď přímo zlikvidována nebo naplněna západní liberální progresívní osvětou a staré  osazenstvo bez milosti likvidováno. Pro jistotu se i centrály nakladatelství převedly do západních zemí. Pamatujeme obrovské nadšení s jakým lidé bořili stěnu oddělující obě části Německa, ale netrvalo dlouho a titíž lidé si uvědomili, že v podstatě člověka je už několik tisíc let zakódován ekonomický rozměr. Člověk nemůže existovat bez výrobních prostředků, nejde jen o mzdu, protože o almužnu v moderní době není nouze, ale o to, co už nás Wolker učil: muž, aby byl mužem, dvě lásky má. 

         Asi žádná sociologická studie nemůže exaktně uchopit pocitový fakt, že např. Görlitz nebo Plavno mají daleko víc společného s bývalou NDR než s triviálním konzumem zborcenými západoněmeckými městy. Jsme evidentně v NDR, která pokročila, ale špatným směrem. V pondělí na náměstí u pošty v Görlitz před zástupem asi tři sta lidí to konečně velmi detailně popsal organizátor místní Pegidy (Montagsdemo) a jeho vystoupení doplnila fakty prostá žena z lidu. Hlavní řečník končil projev snem Martina Luthera Kinga: "Sním o tom, že příští pondělí se nás tu sejde tisícovka.." Zástup vesměs starších a upracovaných lidí, ale spousta adolescentů jejich vystoupení se sympatií sledovala z parku na náměstí. Pravděpodobně kvůli školnímu postihu se nemohli aktivněji zapojit. Protidemonstrace LGBT u nedalekého kostela se účastnilo kolem deseti lidí. 
           Lid u pošty fascinoval svou zemitostí a měl daleko k uhlazeným politickým shromážděním. Připomínal věčný ganán nebo pueblo, na které se sympatií ve svých denících nahlížel yGasset. Těmto lidem je úplně lhostejné, že je monitoruje Úřad na ochranu ústavy, z kterého mají strach všichni diplomovaní, které yGasset považoval za unifikovanou masu. Média jim nadávají do pravicových fašistů a občas to zpestří pomluvami o stoupencích NDR, kteří zamýšlí demontovat režim Spolkové republiky. V celém městě je čitelná atmosféra velkého třesku, který se očekává v září. Pokud se Zelení, kteří balancují v průzkumech kolem pěti procent, nedostanou do saského sněmu, AfD, která se v průzkumech pohybuje kolem 41 %, bude mít ve sněmu většinu a povládne. Jak předvídá Sahra Wagenknechtová: "Na podzim dojde v Německu k revoluci.." Fenomén NDR, který nedokáže uchopit žádná mainstreamová "exaktní" věda, se sám prosadí a vysvětlí zcela běžnými politickými metodami. 
           Osmdesátipětiletý filmový režizér Reiner Simon se proslavil v sedmdesátých a osmdesátých letech v NDR filmy jako "Žena a cizinec", "Jadup a Boel", Till Eulenspigel" atd. V interview v Berliner-Zeitung popisuje a vysvětluje fakta poslední historie, která v Čechách unikají. Režizér, když v devadesátých letech pochopil, že nemá šanci se umělecky v Německu  realizovat a svobodně tvořit, což v zásadě měl v NDR, odjel do Ekvádoru, kde se umělecky realizoval. V 1990 byl členem jury filmového festivalu v  Saarbrückenu, na novinářovu otázku, co bude se slavnými filmovými ateliéry DEFA, nedokázal odpovědět. Za rok poté byla DEFA zlikvidována a zničeny i filmové kopie. Všichni umělečtí spolupracovníci filmových ateliérů byli propuštěni. 
             Režizér v novinách popisuje prostor tvorby při natáčení filmu Jadup a Boel. Sešli se tu vynikající tvůrci a končilo to tím, co očekávali, po třech letech diskuzí byl film zakázán a promítán až v Gorbačově období. Ovšem v samotném prostoru tvorby filmu panovala absolutní svoboda, která je na dnešním Západě absolutně nemyslitelná. Praxe v DEFA byla taková, že při natáčení filmu nikdo nemohl ovlivňovat umělecké záměry tvůrců. Dnes nic takového neexistuje. Po zákazu promítání režizér prohlásil, že nebude natáčet filmy o současné NDR a přišel se scénářem o životě Alexandra von Humboldta. Vedení DEFA scénář schválilo a režizér v roce 1987 odcestoval filmovat do Ekvádoru. V 1993 chtěl v Německu natáčet film podle posledního Ajtmatova románu Kasandřino znamení, ale peníze na natáčení se nenašly. Několik let se živil výukou na filmové škole a když pochopil, že možnosti svobodné umělecké realizace jsou nenávratně pryč, odjel koncem devadesátých let definitivně do Ekvádoru, kde se úspěšně prosadil. Režizér říká, že pozoruje v centrálních německých médiích a politice neuvěřitelnou aroganci vůči všemu východoněmeckému. I když nebyl konformní s východoněmeckým režimem, je šťastný, že v NDR vyrůstal. Nešlo tam jenom o peníze. Říká, že ho trápí nezodpovědné reakce evropské politiky na válku ve východní Evropě. Evropa se ani minimálně nepokusila o řešení konfliktu diplomatickou cestou, ale přesto mají evropští politici drzost žvanit o míru.