Invaze do španělské enklávy
Podle původních údajů španělské policie 30: července proniklo do španělské enklávy Ceuty 60 tisíc moros (Maročanů), Je to kapka v africkém a arabském oceánu, který netrpělivě čeká, aby se vylil na Evropu. V Ceutě se loupilo, ale jedinými koho 31. července v Ceutě policie zbila, byli obyčejní Španělé za protesty proti invazním hordám a proti vládě, která to toleruje. Španělští vojáci bez mrknutí oka přihlíželi narušování suverenity a loupení. Armáda a policie nedokázaly zarazit invazi několika tisíc atrapů sebraných z bůhvíjakých marockých vězení. Bez jediného výstřelu tato horda vyplenila město. Mainstreamová média pokračují v tradičním propagandistickém lkaní o imigrantech a imigrační krizi, přitom část těchto atrapů druhý den opustila vyloupené město a vrátila se zpátky do Maroka. Dnes ráno Reuters uvádí, že život v Ceutě se normalizuje a 73 500 lidí se vrátilo do Maroka. Evidentně v manipulovaném davu jen zanedbatelná část byli imigranti do Evropy. Ve španělských centrálních rádiích ještě dnes ráno invazi čelili lektýrováním o rasismu a konzultacemi s protirasistickými odborníky všech kontinentů. Ani tato, ani žádná z příštích invazí kamkoliv do Evropy by nebyly možné, pokud by evropské armády byly nasazovány a použity, jak jim ukládá ústava, tj. k obraně vlastního lidu a ne jak dekretují unijní byrokrati a zbrojařští magnáti nebo proradní soudci. Jak mohl španělský režim na invazi adekvátně reagovat, když je první, kdo invazi povzbuzuje. Ať vládnou socialisté nebo lidovci, bezhlavě regularizují pobyt v zemi milionům z podobných invazí.
Podle šéfredaktora El Manifiesto Sertoria, režim 78 (postfrankistický) od počátku cíleně likviduje tisícileté Španělsko. Posledních padesát let se podminovává unitární stát a nahrazuje se partajními lény a bruselskou byrokracií. Důsledkem je ztráta státní suverenity a nulová perspektiva národní politiky. Partajní syfilitická struktura je původcem nejhorších chorob doby. Osud země se její zásluhou dostal do rukou nejhorších živlů. Španělsko vždy bylo hranicí islámu a Ceuta v tom hrála důležitou roli, je totiž klíčem k úžině a dokázala neutralizovat většinu islámských invazních akcí. Např. v letech 1694 a 1727 město odolalo obléhání nejkrvežíznivějšího satrapy sultána Muleje Ismaila z alavitské dynastie. Tenkrát ještě Španělsko nebylo jen pouhým jménem a právní fikcí s omezenou suverenitou. Toto národní ponížení znamená historický zlom. Filipudl VI. a Pedro Sánchez by se za Francovy meritokracie nedostali dál než k prodavačům opasků. Bylo odporné sledovat novináře z televizních kanálů, jak netečně přihlížejí obtěžování vlastních reportérek nebo jakékoliv ženy, která měla smůlu, že se u toho octla. Úřady nedovolily ani jeden výstřel do vzduchu, který by hordy zastrašil. Naopak, usnadnily jim průchod a zdržely se zabránění jejich excesům. Bylo jasné, že to byla řízená invaze mužů ve vojenském věku. Kamiony přivážely hordy až k ceutské hranici. Co pro Filipudla VI. a absolventy světových univerzit znamená pojem národní hrdost? "Umělý konstrukt", odpoví nám královna z kaviárové levice. U této kasty Jidášů a imbecilů si můžeme být jisti jenom jedním, vždycky mohou klesnout o něco níž, vždycky na odpornější úroveň poníženosti.

Žádné komentáře:
Okomentovat