the economist

Oligarchovo částečné pokání

V The Economist je zajímavý hovor s nejbohatším ruským oligarchou Melničenkem, jehož podniky generují kolem 1 % ruského HDP a kolik generují jinde po světě není moc přehledné. Miliardář popisuje své loňské setkání s Putinem. Hodiny na kremelské věži už dávno odbily půlnoc, v Kremlu pozhasínali světla, ale v pracovně šéfa to zdaleka nevypadalo na konec pracovního dne. Melničenko začal hovor s prezidentem o atmosféře v podnikatelské sféře, po chvíli začal Putin ztrácet trpělivost. "Co vás trápí?", zeptal se přímo prezident. "Vladimíre Vladimíroviči otevřeně řečeno mám strach.." Člověk, kterého přijme ruský prezident a stejně rychle i saúdský následník trůnu a na něhož se žurnalista Economistu tři měsíce připravoval, má strach. Mělo by to být mementem mori pro celou Evropu a vyvolat úlek, novináři z Economistu to připadne dobré, ale zajímavější jsou mu pikantnější detaily.  Totálně zbabělá evropskounijní pseudoelita žádný strach nemá a po půlnoci dávno spokojeně chrápe. Téměř mystická představa o světle ve vůdcově pracovně v Kremlu dodávala sílu stamilionům lidí ve Svazu a  dalším po celém světě a Svaz šel nahoru. Od Chruščova se tam zhaslo a patos a sílu nahradila konzumní a byrokratická energie a nastoupila cesta pomalého pádu. 

               Miliardář Melničenko byl nucen kvůli sankcím opustit svoji vilu ve sv. Mořici, kde 14 let žil. Nečekal, že na něho dopadnou sankce, protože dlouhé roky prokazoval Západu dobré služby, v Rusku vydřel miliardy a převáděl je do západních bank. "Žil jsem ve Švýcarsku, moje podniky nevyráběly zbraně, nikdy jsem válku nepropagoval a politikou se nezabýval.." Odmítá spoluvinu za válku, vinu podle něj nesou političtí vůdci, ovšem vyjasnit, kdo nese vinu, se bojí. Na otázku zda považuje ruské činy na Ukrajině za zločinné, odpověděl ano. Později upřesnil, že za zločinné považuje útoky na civilní cíle, ale není expert a není přítomen na místě, takže nemůže soudit. "Válka vyzdvihne na obou stranách do popředí hrůzné lidi a zločiny páchají obě strany." Podle oligarchy je vinou Západu, že se situace vymkla kontrole. Západ považuje Rusko za čerpací stanici, která je závislá na ropě a plynu. V sankcích vidí miliardář zbraně hromadného ničení: "Jestli ublížíte milionům lidí, kteří nemají žádný vztah ke konfliktu, jste válečný zločinec." Válka se přesunula do Ruska a znamená to nebezpečnou eskalaci konfliktu. Rusové na válku jednoznačně nahlíží jako na konflikt Ruska se Západem. Nevyloučil nasazení jaderných zbraní.
            Melničenko loni řekl Putinovi, že pochopil, že člověk nemůže jednu zemi ekonomicky vysávat a v druhé si užívat s celou rodinou a spojovat s ní svůj osud. Poděkoval Putinovi, že mu pomohl dospět k pochopení. Putin dlouhé roky oligarchy varoval, že nemohou považovat Rusko jen za prostor ke kořistění. Melničenko už mnohému porozuměl a začíná chápat, že z národního bohatství musí na prvním místě profitovat lid země a ne západní banky nebo  londýnská City. Pochopil vrcholnou nemravnost ruských zbohatlíků, kteří vykořisťovali Rusko a užívali si na riviéře nebo kupovali domy např. v centru Karlových Varů, kde jsou zajímavou municí pro místní mainstreamové poloidioty. 
          Anglickému novináři i kdyby interviewoval sebegeniálnější lidi na planetě není dáno, aby se trochu posunul v chápání světa. Jeho deformované komentáře kvantitativně daleko přesahují rozsah oligarchových odpovědí. Ruskou realitu pojímá triviálním způsobem. Putinovo prezidentování se vyznačuje nárůstem konfliktních tendencí v Rusku. V důsledku vysokých cen za ropu se Rusko mohlo modernizovat. Blahobytná střední třída toužila po integraci Ruska do západních struktur, očekávala, že to povede k demokratizaci politického systému. Ovšem to by podminovalo Putinovu moc, a obzvlášť po roce 2012 Putin izoloval zemi od Západu. Po anexi Krymu v roce 2014 proměnil Rusko v pevnost. Ve Švýcarsku žijící Melničenko podle novináře nerozpoznal protiklady ve vztahu Rusko Západ. Krátce před vypuknutím války se sešli největší oligarchové s Putinem, věděli o tenzi se Západem, ale všichni se domnívali, že ozbrojený střet není možný a doufali, že se nic nezmění.  
         Putinova hra s miliardáři není nečitelná, pokud oligarchové zisk z podnikání v Rusku opět investují, jsou pozitivním faktorem ruské ekonomiky a nic jim nehrozí. Pokud to investují v Anglii apod., jsou státním nepřítelem a mělo by se tak s nimi nakládat. Novinář píše, že po roce 2023 došlo k zabavení soukromého majetku v rozsahu 60 miliard dolarů a ten se vesměs levně přenechal loajalistům. Samotnému Melničenkovi hrozilo zabavení sibiřské elektrárny Sibeca, po darování 335 milionů dolarů charitativní organizaci podporující vzdělávání nadaných ruských dětí, prokurátor proces znárodnění elektrárny zastavil. Těžko se pronikne do anglické logiky, co je na této a podobných záležitostech tak  špatného, že to dělá z Putina zločince proti svobodě? Melničenko má v Rusku téměř absolutní svobodu, ráno snídaně s šéfredaktorem protirežimních novin Novaja Gazeta a oběd s kremelským funkcionářem nebo dokonce s Duginem, večeře v Istanbulu se saúdským princem. Melničenko se snaží vyvázat z protikladů: liberální demokracie, autoritativní režim a pojmů jako dobro a zlo nebo přítel a nepřítel. Jeho cílem je stabilita a ruský dlouhodobý zájem, novinář naznačuje, že tím může být období po Putinovi. Pokud investuje v Rusku je jeho snění ruské moci evidentně lhostejné.    
          Oligarcha je přesvědčen, že výzvy, kterým Rusko čelí si vyžadují politickou spoluúčast širší společnosti: podnikatelů, technokratů, lidových mluvčí, nacionalistů atd. Tito lidé mají často protichůdné názory, ale jsou schopni dojít ke kompromisu. Ovšem objektivní analýze nemůže uniknout, že to byl právě Putin, kdo zapojil do rozhodovacích mechanismů široké vrstvy lidí. Nic nemohlo vyvolat tak radikální obrat a uvědomění společnosti jako konflikt se Západem, který se stal nevyhnutným. Konečně to dobře pochopil i oligarcha bez vlasti.