Co je to pravda?
Několik týdnů nás média otravovala "hlavní českou politickou událostí": hradní kmán povede nebo nepovede delegaci do Ankary na zasedání Rady NATO. Od prvopočátku bylo jasné, že nejspíš hodlá sabotovat vládní představitele na jednáních, protože žádné pravomoci v této oblasti nemá. Druhým důvodem mohl být pokus jeho animátorů vyvolat skandál v důsledku duplicity v čele delegace, který by dal českému mainstreamu munici na ostřelování Babiše a Macinky. Nedošlo k tomu proto, že spor o vedení delegace z unijního protektorátu je mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří rozhodují a mimo zájem velkých médií. Samozřejmě nelze vyloučit ani jeho chuť účastnit se nějakých zákulisních čachrů, kde se rozhoduje, kterým zbrojovkám se nasypou miliardy a kolik půjde ukrajinským souputníkům. I když o ničem nerozhoduje, mocní obvykle nezapomínají souhlasné pokyvování klaky.
Po mediálních masážích jsme se téměř mohli domnívat, že pokud nebude přítomen v Ankaře, česká ústava utrpí mravní újmu a ústavní soud mu cestu do Ankary předběžně zařídil. Úplně zbytečná zahraniční cesta jednoho státního funkcionáře pohnula ústavní soud k okamžitému zásahu. Organizace, která takto promptně jednala v zcela banální záležitosti, přitom dlouhé měsíce se pro sabotáž jejich favorita nemohla ustavit řádně zvolená vláda, se jenom formálně může jmenovat ústavní soud. Je jasné, že pokud zítra nastane opačná situace, prezidentem bude Babiš a vládu povede mainstreamový favorit, rozhodnou titíž soudci proti Babišovi. V Evropě odjakživa vládne iluze, kterou absolutizuje liberální teze o třech okruzích moci: soud je něco absolutně nezávislého a rozhoduje z principu spravedlivě. Platilo to ve starém Římě, ale od těch dob dřív spravedlivě rozhodoval osvícený panovník než soudci.
Umělá ústavní pře v Česku je úsměvná s tragickým dovětkem, kam jsme došli. Šokující rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) ve věci C-67/25 z 2. července není vůbec úsměvné, je revoluční ve smyslu totální negace chápání evropské politiky posledního půlstoletí. Soudní dvůr EU rozhodl, že zákaz šíření obsahu ruského média RT (Russia Today) se vztahuje na všechny informační zdroje, ke kterým má veřejnost přístup, tj. i na zcela privátní a zdarma poskytované stránky na internetu. Do dneška zákaz platil pro média, jež se provozují z důvodů běžné hospodářské činnosti. Rozhodnutí ESD je varováním pro miliony lidí, kteří na facebooku nebo twitteru argumentují fakty ze sankcionovaných médií. Podle některých analýz i sdílení objektivně přesných informací, pokud pocházejí z média, která unijní byrokraté dali na černou listinu, je trestné.
Případ má počátek v Německu, kde jsou stíhány tři osoby za publikování videí z RT, jejich stránky jsou přístupné zadarmo a financovány výhradně z darů uživatelů. Německý soud se ESD dotázal, zda fyzické osoby spadají v takové situaci pod definici "provozovatele" z článku 2f odst. 1 nařízení 833/2014. Podle akribie ESD pojem "provozovatel" zahrnuje všechny osoby zodpovědné za zpřístupnění zakázaného obsahu a nezávisí to na zisku, délce ani rozsahu publikovaného materiálu. ESD argumentuje, že cílem zákazu je ochrana veřejného pořádku v EU a zvýšení tlaku na Rusko, aby zastavilo boje na Ukrajině.
Evropský mediální mainstream nepotřeboval žádné sankce, aby vedl válku s Ruskem, a v tomto smyslu deformoval informace. Jediným zdrojem objektivnější informace byla nekomerční média žijící z darů čtenářů. Rozhodnutí ESD zlikviduje tento objektivní informační prostor. Evropan se utíká k nezávislým informačním zdrojům, protože je schopen vyhodnotit, že jejich pojetí pravdy do jistého stupně koresponduje s realitou. Mainstreamová média pracují s koherentním typem pravdy - fakta musí být koherentní s ideologickými předpoklady. S tímto pojetím pravdy pracoval stalinismus a Goebbels, a rozhodnutím ESD od minulého čtvrtka i EU.
Pravdivost obsahu fakt podle rozhodnutí ESD není rozhodující, nejdůležitějším je publikační zdroj fakt. ESD argumentuje pořádkem a bezpečností Unie, ale jak je to s mainstreamovými médií, která šíří zuřivou protiruskou nenávist a dělají propagandu velmi nebezpečné válce a vyzbrojování? Jejich informování neohrožuje veřejný mír? Velmi nebezpečné a chybné rozhodnutí evropské justice, která nekriticky přejímá ideologické a politické postuláty unijní byrokracie a neobjektivní dělení médií na dobrá a špatná. Ve válce, kterou vede EU a její soudní mašinerie je pravda jako obvykle první obětí. Je zřejmé, že se přiblížila doba, kdy argumentování obsahem ruských médií ve vlakovém kupé bude trestné a soudně stíhatelné.
Výnos evropského soudního dvora je provázen řadou kritických reakcí, tentokrát i z řad mainstreamových hvězd. Podle analytika Arnauda Bertanda z Il Giornale d´Italia jde o úplný rozpad celého post-osvíceneckého politicko-filozofického a právního systému, v němž generace Evropanů bojovaly o přechod od otázky "kdo to říká" k otázce "je to pravda."
Umělá ústavní pře v Česku je úsměvná s tragickým dovětkem, kam jsme došli. Šokující rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) ve věci C-67/25 z 2. července není vůbec úsměvné, je revoluční ve smyslu totální negace chápání evropské politiky posledního půlstoletí. Soudní dvůr EU rozhodl, že zákaz šíření obsahu ruského média RT (Russia Today) se vztahuje na všechny informační zdroje, ke kterým má veřejnost přístup, tj. i na zcela privátní a zdarma poskytované stránky na internetu. Do dneška zákaz platil pro média, jež se provozují z důvodů běžné hospodářské činnosti. Rozhodnutí ESD je varováním pro miliony lidí, kteří na facebooku nebo twitteru argumentují fakty ze sankcionovaných médií. Podle některých analýz i sdílení objektivně přesných informací, pokud pocházejí z média, která unijní byrokraté dali na černou listinu, je trestné.
Případ má počátek v Německu, kde jsou stíhány tři osoby za publikování videí z RT, jejich stránky jsou přístupné zadarmo a financovány výhradně z darů uživatelů. Německý soud se ESD dotázal, zda fyzické osoby spadají v takové situaci pod definici "provozovatele" z článku 2f odst. 1 nařízení 833/2014. Podle akribie ESD pojem "provozovatel" zahrnuje všechny osoby zodpovědné za zpřístupnění zakázaného obsahu a nezávisí to na zisku, délce ani rozsahu publikovaného materiálu. ESD argumentuje, že cílem zákazu je ochrana veřejného pořádku v EU a zvýšení tlaku na Rusko, aby zastavilo boje na Ukrajině.
Evropský mediální mainstream nepotřeboval žádné sankce, aby vedl válku s Ruskem, a v tomto smyslu deformoval informace. Jediným zdrojem objektivnější informace byla nekomerční média žijící z darů čtenářů. Rozhodnutí ESD zlikviduje tento objektivní informační prostor. Evropan se utíká k nezávislým informačním zdrojům, protože je schopen vyhodnotit, že jejich pojetí pravdy do jistého stupně koresponduje s realitou. Mainstreamová média pracují s koherentním typem pravdy - fakta musí být koherentní s ideologickými předpoklady. S tímto pojetím pravdy pracoval stalinismus a Goebbels, a rozhodnutím ESD od minulého čtvrtka i EU.
Pravdivost obsahu fakt podle rozhodnutí ESD není rozhodující, nejdůležitějším je publikační zdroj fakt. ESD argumentuje pořádkem a bezpečností Unie, ale jak je to s mainstreamovými médií, která šíří zuřivou protiruskou nenávist a dělají propagandu velmi nebezpečné válce a vyzbrojování? Jejich informování neohrožuje veřejný mír? Velmi nebezpečné a chybné rozhodnutí evropské justice, která nekriticky přejímá ideologické a politické postuláty unijní byrokracie a neobjektivní dělení médií na dobrá a špatná. Ve válce, kterou vede EU a její soudní mašinerie je pravda jako obvykle první obětí. Je zřejmé, že se přiblížila doba, kdy argumentování obsahem ruských médií ve vlakovém kupé bude trestné a soudně stíhatelné.
Výnos evropského soudního dvora je provázen řadou kritických reakcí, tentokrát i z řad mainstreamových hvězd. Podle analytika Arnauda Bertanda z Il Giornale d´Italia jde o úplný rozpad celého post-osvíceneckého politicko-filozofického a právního systému, v němž generace Evropanů bojovaly o přechod od otázky "kdo to říká" k otázce "je to pravda."
Žádné komentáře:
Okomentovat