Bruselský jed
Brněnské setkání Sudeťáků rozehřálo politiku a vzbudilo velký rozruch, přitom není úplně jasné oč na obou stranách vlastně šlo. Pamětníci Sudet jsou vesměs mrtví a potomkům na obou stranách jsou Sudety ukradené. Česká strana má iracionální strach o nějakou německou infiltraci do Sudet, přitom bez váhání zpronevěřila i ideu české státnosti. Pokud by se dochovalo a sílilo povědomí o existenci sudetoněmeckého národa, nejenže by to nebylo nic špatného, ale byl by to velmi pozitivní fenomén. Obnovovaný národ v Evropské unii, kde se národy likvidují. Tento hypotetický národ by byl velmi zajímavým jevem ve středoevropském prostoru, ale nic takového neexistuje. Vyhnání Němců byl akt msty. Němci se identifikovali s nejzběsilejšími démony země a tudíž nic jiného nemohli očekávat. Rudá armáda osvobodila Evropu, kdyby vyhráli Němci, světem by navždy vládl satanismus. Sudetské babičky, které vypustily na cestě ze Sudet duši, se určitě ničeho špatného nedopustily, ale jak už to bývá, někdo má prostě smůlu. Mstili jsme se, ale musíme se vcítit do duše Hilde Marcusové, které Brňák dozorující transport Němců z Česka zabil čtyřletého syna úderem hlavy o patník před Pohořelicemi.
České obavy o majetek jsou z mnoha důvodů nereálné. Němci si po převratě 1989 mohli v podstatě zadarmo vzít, o co měli zájem. Někteří politici, kteří protestovali proti krajanskému setkání v Brně, by měli na prvním místě činit pokání ze své politiky, která německým firmám dovolila, aby se lehce zmocnili majetku českého státu. Dalším důvodem nereálných českých obav z majetkových nároků je odumírání členské základny krajanských spolků, u jejich potomků už idea sudetské vzájemnosti dávno nežije.
Kdysi komunistická propaganda dobře uchopila nebezpečí z podobných akcí, kdy se vytratí duch nostalgického setkání pamětníků a v sázce je něco daleko současnějšího. Komunistická propaganda mluvila o revanšismu a zbrojení a o pokusech zvrátit výsledky druhé světové války. Je pozoruhodné, že analýza na pravicovém infoserveru pi-news je velmi podobná. Babiš vládne bez levicových koaličních partnerů a může být vzorem evropské pravici. A najednou ho část německé pravice začne kritizovat kvůli sudetoněmeckým dnům v Brně. Stopa vede do Bruselu. EPP (lidovecká frakce v Evropském parlamentu) potřebuje udělat z Babiše nepřítele, protože se jim nepodařilo z něj udělat spojence. Pověřen byl Posselt, který organizoval v Brně promyšlenou provokaci. V něm samotném se střetávají dva protiklady. Na jedné straně bojuje za překonání národních hranic a na druhé straně by chtěl zvednout národní povědomí sudetských Němců. Tento zdánlivý protiklad sleduje stejný cíl - oslabení suverénních národních států, které nejsou konformní bruselským direktivám. Panevropa, za níž Posselt vystupuje, nemá žádný cíl v německém etnickém boji, ale potřebuje ho jako prostředek k vyvíjení tlaku. CSU každoročně financuje krajanský spolek několika miliony, a EU jej kofinancuje z programu Interreg. Aparát spolku je živen dvakrát: z Bruselu i z Berlína.
Petr Fiala, jehož partaj ODS je členem EPP stejně jako CDU/CSU, se vyznačoval příkladnou servilitou k bruselské politice a horlivě podporoval dodávky zbraní na Ukrajinu. Babiš není servilní a tento fakt byl důvodem pro Posseltovu kampaň. Je doloženo, že etnická otázka jako páka ke změně režimu funguje velmi dobře. Švýcarský sociolog Andreas Wimmer (Waves of War, 2013) popisuje chování aktérů, kteří cíleně aktivují principy etnické identity, aby destabilizovali vládu. Speciální rétorikou se instrumentalizují historické konflikty a menšiny. Např. v Orbánově případě to byla rétorika LGBTQ, kterou Brusel rozehrál. V nynější politické konstelaci v Evropském parlamentu EPP ztratila kontrolu nad agendami a nutně potřebuje Babiše oslabit a vyvázat ho ze spojenectví s AfD. Kdo se dnes dovolává sudetoněmecké otázky, prosazuje globalistickou agendu. CSU se prezentuje jako strážkyně německé identity, přitom jedná jako prodloužená ruka nadnárodních struktur. Babiš v dnešní politice není nepřítelem národní ideje, ale naopak brání národní zájmy, píše novinář v pi-news. .

Žádné komentáře:
Okomentovat