posselt babis

Bruselský jed

Brněnské setkání Sudeťáků rozehřálo politiku a vzbudilo velký rozruch, přitom není úplně jasné oč na obou stranách vlastně šlo. Pamětníci Sudet jsou vesměs mrtví a potomkům na obou stranách jsou Sudety ukradené. Česká strana má iracionální strach o nějakou německou infiltraci do Sudet, přitom bez váhání zpronevěřila i ideu české státnosti. Pokud by se dochovalo a sílilo povědomí o existenci sudetoněmeckého národa, nejenže by to nebylo nic špatného, ale byl by to velmi pozitivní fenomén. Obnovovaný národ v Evropské unii, kde se národy likvidují. Tento hypotetický národ by byl velmi zajímavým jevem ve středoevropském prostoru, ale nic takového neexistuje. Vyhnání Němců byl akt msty. Němci se identifikovali s nejzběsilejšími démony země a tudíž nic jiného nemohli očekávat. Rudá armáda osvobodila Evropu, kdyby vyhráli Němci, světem by navždy vládl satanismus. Sudetské babičky, které vypustily na cestě ze Sudet duši, se určitě ničeho špatného nedopustily, ale jak už to bývá, někdo má prostě smůlu. Mstili jsme se, ale musíme se vcítit do duše Hilde Marcusové, které Brňák dozorující transport Němců z Česka zabil čtyřletého syna úderem hlavy o patník před Pohořelicemi. 

           Jak musela mít velkorysou duši Marie Trébenová, která při transportu ze Sudet málem zemřela, ale nikdy nezakázala vydání svého úžasného díla v češtině a až do smrti neodmítala české pacienty. Akt msty se dá v historických souvislostech považovat za oprávněný, ale je důležité, že byl časově limitován dvěma poválečnými roky. Posléze už nikdo nevyháněl stovky tisíců Němců, kteří v ČSR zůstali, v komunistickém Československu nebyli diskriminováni a měli stejné kariérní možnosti jako Češi a Slováci. Ovšem v šedesátých a sedmdesátých letech dobrovolně odešli  do Spolkové republiky za vidinou lepšího konzumu. Už tady se ukázala jejich slabá vazba na území a nulové povědomí speciálního německého národa. Česká averze vůči krajanským spolkům vesměs pramení ve strachu, že si budou něco nárokovat, mj. majetek, kterého se po válce rychle zmocnila ne moc kvalitní část českého národa. Po převratu v roce 1989 se potomci oné části Čechů v restitucích doslova rvali o tzv. příděly (německé polnosti v Sudetech), kde ani jejich předci nehospodařili, ale JZD. Stát zaplatil doslova miliardy, aby vyčetl, kde se příděly českým poválečným zlatokopům vůbec nacházely. 
           České obavy o majetek jsou z mnoha důvodů nereálné. Němci si po převratě 1989 mohli v podstatě zadarmo vzít, o  co měli zájem. Někteří politici, kteří protestovali proti krajanskému setkání v Brně, by měli na prvním místě činit pokání ze své  politiky, která německým firmám dovolila, aby se lehce  zmocnili majetku českého státu. Dalším důvodem nereálných českých obav z majetkových nároků je odumírání členské základny krajanských spolků, u jejich  potomků už idea sudetské vzájemnosti dávno nežije. 
           Kdysi komunistická propaganda dobře uchopila nebezpečí z podobných akcí, kdy se vytratí duch nostalgického setkání pamětníků a v sázce je něco daleko současnějšího. Komunistická propaganda mluvila o revanšismu a zbrojení a o pokusech zvrátit výsledky druhé světové války. Je pozoruhodné, že analýza na pravicovém infoserveru pi-news je velmi podobná. Babiš vládne bez levicových koaličních partnerů a může být vzorem evropské pravici. A najednou ho část německé pravice začne kritizovat kvůli sudetoněmeckým dnům v Brně. Stopa vede do Bruselu. EPP (lidovecká frakce v Evropském parlamentu) potřebuje udělat z Babiše nepřítele, protože se jim nepodařilo z něj udělat spojence. Pověřen byl Posselt, který organizoval v Brně promyšlenou provokaci. V něm samotném se střetávají dva protiklady. Na jedné straně bojuje za překonání národních hranic a na druhé straně by chtěl zvednout národní povědomí sudetských Němců. Tento zdánlivý protiklad sleduje stejný cíl - oslabení suverénních národních států, které nejsou konformní bruselským direktivám. Panevropa, za níž Posselt vystupuje, nemá žádný cíl v německém  etnickém boji, ale potřebuje ho jako prostředek k vyvíjení tlaku. CSU každoročně financuje krajanský spolek několika miliony, a EU jej kofinancuje z programu Interreg. Aparát spolku je živen dvakrát: z Bruselu i z Berlína. 
           Petr Fiala, jehož partaj ODS je členem EPP stejně jako CDU/CSU, se vyznačoval příkladnou servilitou k bruselské politice a horlivě podporoval dodávky zbraní na Ukrajinu. Babiš není servilní a tento fakt byl důvodem pro Posseltovu kampaň. Je doloženo, že etnická otázka jako páka ke změně režimu funguje velmi dobře. Švýcarský sociolog Andreas Wimmer (Waves of War, 2013) popisuje chování aktérů, kteří cíleně aktivují principy etnické identity, aby destabilizovali vládu. Speciální rétorikou se instrumentalizují historické konflikty a menšiny. Např. v Orbánově případě to byla rétorika LGBTQ, kterou Brusel rozehrál. V nynější politické konstelaci v Evropském parlamentu EPP ztratila kontrolu nad agendami a nutně potřebuje Babiše oslabit a vyvázat ho ze spojenectví s AfD. Kdo se dnes dovolává sudetoněmecké otázky, prosazuje globalistickou agendu. CSU se prezentuje jako strážkyně německé identity, přitom jedná jako prodloužená ruka nadnárodních struktur. Babiš v dnešní politice není nepřítelem národní ideje, ale naopak brání národní zájmy, píše novinář v pi-news. .