Bye bye Starmer
Bastardi jdou do pekla, touto větou uvodil RiposteLaique (RL) krátkou analýzu Starmerovy demise. Země je v ruinách, Alláh si všude v Anglii postavil svůj stan. Francouzské noviny připomínají, že tato politická krysa, coby nejvyšší prokurátor země, chránila pákistánské zločince a obětovala jejich zvrhlým choutkám desítky tisíc dětí. Starmer štval policii proti Angličanům z dělnické třídy, kteří se provinili tím, že odsuzovali muslimské zločiny. Nechal zavřít Tommyho Robinsona a muslimský influx zažíval za jeho vládnutí boom. RL se domnívá, že v normální zemi by ho čekal trest nejvyšší a přímo naznačuje o jaký trest by se jednalo. Podle nedávno publikované zprávy Ruperta Loewa (Grooming Gangs) mělo převážně muslimským gangům od padesátých let padnout za oběť čtvrt milionu mladých dívek. Policie, školy, a úřady se tvářily, že o ničem nic neví. Šokují konkrétní případy, např. některé nemocné dívky po ošetření v nemocnici byly transportovány zpátky ke svým trýznitelům. Jedna matka, které se dopátrala k věznitelům své dcery, je nesměla na policii pojmenovat, protože by to bylo rasistické. 40 % britských okresů bylo postiženo těmito zločiny se státní účastí. Britský lid pohlíží na policii jako na nepřátelský prvek, který místo aby chránil, perzekvuje a straní zločinu.
Starmerův odchod koinciduje s desetiletým výročí hlasování o Brexitu a velmi často to svádí přičítat britskou krizi vystoupení Británie z EU. Dokonce 68 % Britů mladších 34 let by se rádo vidělo zpátky v EU. Ekonomická bilance Británie posledních deseti let není oslňující, ale ve srovnání s EU není až tak tragická, žádné apokalyptické předpovědi se nenaplnily. Problém není v tom, že by Brexitem nastoupila katastrofa, ale v tom, že se po Brexitu vůbec nic nezměnilo. Londýn je pořád světovým finančním centrem, woke perverze stále ovládá univerzity a kulturu, britský průmysl se neregeneruje a do země se valí proud islámu a jeho nositelů ještě ve větší síle a nakonec, co se dalo očekávat, islám vstoupil do politiky. Nic z možností, které otvíral Brexit, jako je reindustrializace v národním zájmu, státní investice do produkčních oblastí, vyrovnání do očí bijících sociálních nerovností, zastavení imigrace apod., se nerealizovalo. Británie opustila EU, ale nezačala chránit vlastní hranici. Opustila fantasmagorii unijních norem, ale nastolila ještě hrůznější systém vlastních byrokratických předpisů o multikulturalismu a diverzitě, které zterorizovaly i jazyk Politickokorektní normy rozložily lokální patriotismus. V Británii se nenašli politici, kteří by měli vize a schopnosti vést zemi v po Brexitovém období. Lid velmi dobře vidí důvod krize a stagnace své země v mizerné kvalitě vládnoucích elit a systému, který ji vynáší nahoru. Lid mění politický systém země daleko radikálnějším způsobem než si dokázali představit marxisté všech politických odrůd. Lid zesměšnil systém střídání dvou politických stran u moci.
Je záhadou po jaké Evropské unii britská mládež touží? EU po Covidu, ukrajinské válce, permanentní katastrofě evropského průmyslu, čínské konkurenci a americkém diktátu čelí zdaleka větším problémům než Británie. Německo ničím nepřipomíná Německo 2016, nejdřív je začaly rozkládat miliony muslimů, které pozvala Merkelová a pravděpodobně to byl i jeden z důvodů pozvolného krachu německého průmyslu. Francie je směšnější než před deseti lety a její problémy jsou minimálně srovnatelné s britskými. EU se nejdřív musí rozsypat, aby si země uvědomily, že jejich problémy nevyřeší žádná bruselská Komise, ale schopné národní elity. Británie prochází tímto obdobím reflexe, které bůhvíkdy nastoupí na kontinentě. Británie je dnes konfrontována s realitou, ale s dobrou elitou u moci vyhraje tento boj, evropskounijní země to teprve čeká a realita to bude daleko brutálnější. Sen bruselské byrokracie o pozvolné konvergenci členských zemí byl snem už od počátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat