tommy robinson

Síla lidové akce

Pozoruhodné lidové vystoupení v Londýně nabité energií a vitalitou, nesrovnatelně silnější než organizují parazité slaboduchých "Milionu chvilek." Kolik lidí v sobotu v Londýně demonstrovalo proti elitám, není moc přehledné, může to být od 50 tisíc až po několik stovek tisíc. Demonstranti požadovali stop masové imigraci a otevřeně žádali reemigraci muslimů do jejich mateřských zemí, do nedávna bylo toto téma absolutním tabu. Nejednalo se o žádné shromáždění společenské spodiny, jak má ve zvyku naznačovat mainstream, ale demo normálních lidí, kteří platí tíživou cenu za masovou imigraci na trhu s bydlením, ve školách a v lidových čtvrtích. Organizátor akce Tommy Robinson twittoval: "Nejdřív vás ignorují, pak se vám vysmívají a nakonec zvítězíte", některé evropské země se nacházejí v oblasti mezi druhou a třetí fází jeho popisu. Velký ohlas měl projev Erica Zemmoura, který reemigraci považuje za jediný způsob, jak zachránit Evropu: "Evropané se nesmí stát menšinou ve vlastních zemích." Evropské mainstreamové referování o této obrovské lidové mobilizaci bylo učebnicovým příkladem mediální lekce dezinformace: v Londýně si dali randevous pravicový extrémisté. Ale v terénu už podle četné video dokumetace to vypadalo jinak: po letech, kdy se zdálo, že pracující třída je dávno mrtvá, promluvila nebývalou silou, pěst zkomírajícím elitám ukázal v angličtině velmi úderný pojem working class. 

            Pravicový BVoltaire píše o shromáždění vojenských veteránů, bývalých horníků, stavebních dělníků, penzistů, zaměstnanců služeb, otců mnohočetných rodin atd. Sešli se velmi mladí až po jejich prarodiče. BV popisuje ducha shromáždění: "Naši prarodiče se účastnili invaze, jsme hrdými Brity, ale vláda nám tuto hrdost zakazuje." Demonstrující obviňovali bezpečnostní složky z krytí zločinů, jako bylo kolektivní znásilňování nezletilých muslimskými gangy v řadě anglických měst. Tyto zločiny, které jsou dokumentovány parlamentním vyšetřováním, se dotýkají desítek tisíc mladých dívek z lidových vrstev. Před Whitehallem promluvila matka mladé Rhiannon Whyteové, kterou v říjnu 2024 po pracovní směně na nádraží ve Walsallu, zavraždil súdánský žadatel o azyl: "Starmer selhal, věřím, že má dcera by ještě žila, kdyby tento muž nevedl zemi." Demonstrující nereklamovali jenom konec imigrace, ale návrat k národu, ke kultuře a křesťanství. Metropolitní policie poprvé v historii monitorovala demonstraci speciálními kamerami identifikujícími osobu, o sympatiích elit k vlastnímu národu svědčí to, že u palestinské demonstrace při příležitost "Nakba Day" policie kamery nenasadila. 
         Za poslední rok to byla druhá velká demonstrace organizovaná Tommy Robinsonem, je možné pochybovat o tom, že se věci daly už do pohybu, ale pár detailů pro to mluví. Anglie v Evropě zabředla nejhlouběji do multikulturní ideologie a demagogie o společném životě s imigranty. A taky za to platí velkou daň, anglický politický systém se propadl do lží a manipulací do té míry, že prostý Angličan se přestal domnívat, že žije v demokracii. Starmer byl hlavním prokurátorem v době, kdy muslimské gangy znásilňovaly v tisících mladé dívky, jak mohl nevnímat tyto zločiny? Nedávné komunální volby ukázaly, že imigranti okamžitě po legalizaci pobytu vytvářejí kandidátní listiny a otevřeně vyhlašují, že chtějí dobýt moc. Režimem pronásledovaný Tommy Robinson, který se těší v zemi skvělé pověsti, je schopen přivést lidi do ulic a paralelně s tím Nigel Farage a jeho strana jsou téměř jistým vítězem příštích voleb. Kombinace těchto faktorů má kapacitu otřást režimem, ale nejen to, Britové se už nespokojí s pouhým zastavením imigrace, ale budou žádat vystěhování imigrantů, což ještě před pár měsíci bylo absolutním tabu.
         Globalistické elitě šlo od konce osmdesátých let o absolutní kontrolu nad člověkem a o jeho proměnu v pouhou pracovní jednotku. Masová imigrace je silným nástrojem, jak zničit homogenitu lidu, podobný efekt mají nesmysly s klimatickou katastrofou a covidem. Digitální epocha dává mocenskému centru k dispozici silné manipulativní a propagandistické nástroje. Jenom elitám páchnoucí masy, které se přetransformují v něco revolučnějšího, mohou ukončit protilidovou politiku mocných. Elity se ničeho neobávají víc než důsledného lidového vystoupení, k tomu je potřeba revolučně laděná masa, která se může rychle zformovat. Potřeba přežít musí převážit strach člověka ze stávající moci. V dnešní Evropě není reálné, že by pouhá dynamika masy vedla ke změně režimu, musí jít paralelně s politickým bojem a k tomu v Anglii dochází. Samotné politické vítězství alternativy v Německu nebo ve Francii s režimem nepohne. Režimní struktury jsou příliš pevné, aby stačilo parlamentní vítězství, musí k tomu přistoupit lidová aktivita.