iq

Inteligence ze smartphonu

Po válce bohové dějin západní společnosti tak dlouho přáli, že se začala domnívat, že všechno je zadarmo. Vrcholem tohoto pojímání věcí je tzv. Flynnův teorém o automatickém zvedání inteligence od generace ke generaci. Automaticky roste karcinogenní nádor nebo český státní dluh, ale inteligence?   Víc než půlstoletí tato fikce živila aroganci a namyšlenost Západu vůči dějinám a ostatním civilizacím. Je nejvyšší čas z toho vystřízlivět, podle rozsáhlých materiálně doložených studií žijeme ve stále hloupější epoše, ale nevěříme tomu. Dějiny vědy nemají lineární charakter, např. dnes ani velcí matematici nebudou schopni pochopit babylonské důkazy geometrických teorémů na stovce stran; v muzeu v Herakleionu ukazují parní stroj a spoustu dalších vynálezů alexandrijské vědy a techniky. Žasneme, co všechno vymyslelo pár tisíc starověkých Řeků nebo Babyloňanů, na řecké agoře muselo být myšlení hlavní aktivitou a v dnešní unijní Evropě je to konzum. 

            Na základě výzkumných šetření od počátku dvacátého století se dovozovalo, že každá generace je vzdělanější a kognitivně výkonnější než předchozí. Ovšem v tomto období se  parametry technické výkonnosti vždy mohly opřít o tréninkové pole, kterým je technická super specializace, ale inteligence se nedá redukovat na pouhý inteligenční test nebo na podobná standardizovaná kritéria. Lidská kapacita je podstatně složitější a testy nezachytí celou šíři lidské inteligence. Na Západě rostla technická inteligence, ale člověk moderní doby ztratil smysl pro realitu a jeho technické superspecializované civilizaci se nepodařilo stabilizovat životní prostor člověka. Oprávněně se můžeme domnívat, že moderní pojetí inteligence havarovalo a že existují vyšší typy inteligencí, které technické metody nejsou schopny mapovat. Poslední desetiletí se dokonce pozorují inverzní procesy u samotného modelu technické inteligence, řada výzkumů ukazuje, že duševní kapacity člověka začínají klesat, obzvlášť se to dotýká verbálních kompetencí a soustředění. 

           V Atlantico se problémem technické inteligence zabývá významný francouzský neurovědec Michel Desmurget. Uvádí, že širší kognitivní pokles  způsobuje několik faktorů: čas u obrazovky, nedostatek čtení, roztříštěná pozornost a nedostatek spánku. Podle neurovědce má digitální vzdělávání velmi slabý nebo dokonce negativní efekt na inteligenci mladého člověka, když nahrazuje základní výuku. Problém přesahuje školní prostor a dotýká se inovací, produktivity, kvality demokratické debaty a rozvoje lidského kapitálu. Vědec vyvrací Flynnův jev, podle kterého se automaticky s každou další generací zvedá technická inteligence. Tento jev byl pozorován v některých zemích, v kterých se vylepšovaly sanitární, ekonomické a edukativní parametry. Flynnův jev se mylně interpretoval jako přírodní zákon humanity, ale je důsledkem lepších životních podmínek člověka, které favorizují kognitivní rozvoj: kvalitnější výživa, delší vzdělávací proces, dobré ekonomické podmínky a rozvoj čtení, v těchto podmínkách se může vylepšovat i testová výkonnost. V západních zemích se tato dynamika zvrátila. Nejdřív přišly signály ze Skandinávie, pak z ostatních zemí a nedá se to popřít. Je velmi znepokojivé, že pokles duševní výkonnosti ovlivňuje lidský kapitál, na němž jsou založeny západní ekonomiky. 
        Vyspělá společnost se spoléhá na schopnost populace chápat složité procesy, zpracovávat informace a udržovat si intelektuální produktivitu. A tyto základní rozvojové předpoklady západní civilizace se dnes nedají považovat za apriori dané. Vyspělé západní společnosti začaly produkovat generace, jejichž schopnosti a kompetence oproti předchozím šly dolů. Redukovala se oblast inteligence, která je podmíněna jazykem: verbální kompetence, pochopení textu, všeobecná kultura, logické vyvozování, kritické uchopení informace atd. Ovlivňuje to kapacitu čtení a zapamatování a snižuje schopnost koncentrace. Podle neurovědce to není dobré, protože tyto kompetence strukturují náš vztah ke světu. Čím rozsáhlejším slovníkem individuum oplývá, tím bohatší je struktura jeho komplexního myšlení a schopnost analyzovat a hierarchizovat informaci. Pozoruje se oslabení kapacity úsilí člověka a zhoršení spánku, který je klíčový pro vývoj mozku. Přitom i numerické kompetence mladých generací jsou mnohem méně přesvědčivější, než by se očekávalo. Studie digitální gramotnosti ve velké většině ukazují, že většina mladých má značné potíže s vyhledáváním, pochopením a kritickým uchopením informací, se kterými jsou každodenně ve styku.  
          Výzkum na Stanfordské univerzitě dopadl velmi znepokojivě. Vědci dospěli k závěru, že schopnost mladých lidí vyhodnocovat online informaci se natolik oslabila, že představuje potenciální hrozbu pro fungování demokracie samotné.  V digitálním prostředí existují pravděpodobně jisté formy adaptace, ale nekompenzují pokles základních schopností nezbytných pro učení, kritické myšlení a intelektuální inovace. Neurovědec zdůrazňuje význam dlouhé četby pro naši kognitivní kapacitu, všechny studie dokazují, že nic četbu nenahradí. Četbou obohatíme svůj život o tisíce dalších životů, říkal Umberto Eco. Četba podmiňuje naše chápání světa i sebe samých. Dlouhou dobu se považovala digitální výuka za něco pokrokového, ale žádný výzkum neopravňuje tento optimismus. Ve Skandinávii byly nadšenými průkopníky digitální výuky, ale jejich velké studie a podobně zprávy OECD ukazují na negativní globální efekt digitální výuky na duševní výkonnost žáků. Švédsko veřejně deklarovalo, že zavedení digitální výuky vedlo k velké degradaci kognitivní kapacity žáků. V Singapuru a jižní Koreji používají digitální nástroje a k degradaci to nevedlo, podle neurovědce rozdíl spočívá v tom, k čemu se tyto nástroje používají na Západě a k čemu v asijských zemích. Technologie může podpořit vzdělávání, ale nemůže je substituovat, jak se děje na Západě, kde za posledních dvacet let nebyli schopni rozumně začlenit technologii do procesu výuky. Ve většině asijských zemí nejsou smartphony ve škole tolerovány. Asijské země si uchovaly tradiční kulturu vzdělávání: četba, kalkul, učení zpaměti, slovník, opakování učiva, disciplína a práce jsou centrální v procesu výuky. Přesně tato báze dovoluje používat internet rozumným způsobem.