milei karina

Volby v provincii Buenos Aires

Pokus extravagantního argentinského prezidenta Mileie vyvést zemi z věčné krize, do níž ji dovedl zkorumpovaný peronismus utrpěl 7. září velkou porážku. Prezident prohrál nečekaně velkým rozdílem ve volbách v provincii Buenos Aires, kde žije 40% všech Argentinců. Prezident prezentoval  provinční volby jako plebiscit o své politice a prohrál: peronistický konglomerát Fuerza Patria dostal 47% hlasů, prezidentova strana La Libertad Avanza 34%. Provinční volby byly testem před částečnými volbami do národního Kongresu, které se konají 26. října a je těžké si představit, že prezident zvrátí trend. V říjnu se obnovuje  polovina mandátů sněmovny reprezentantů a třetina senátu. Volební propad přišel nečekaně, nenaznačovaly to žádné předvolební průzkumy. Peronisté mají ve vítězném  guvernérovi provincie Buenos Aires Kicillofovi nadějného prezidentského kandidáta. Porážka vlády se přičítá korupčním skandálům, v nichž figuruje prezidentovo nejbližší okolí včetně prezidentovy sestry Kariny, v USA jí dokonce hrozí soudy. V médiích se mluví o Karinagate. Karina Milei vybudovala prezidentovu stranu La Libertad Avanza a vede ji železnou rukou. Podle novin La Nacion se prezidentovy sestry dotýkají dva velké korupční skandály, v prvním se jedná o ovlivňování kursu vládou prosazované kryptoměny, v USA dali postižení  Karinu k soudu. V druhém skandálu jde o peníze, které měla požadovat za státní zakázky pro handicapované, údajně si přišla při vládních nákupech medikamentů na tři procenta. Milei by měl vysvětlit lidu zvukové nahrávky, které potvrzují korupci jeho nejbližšího okolí a s korupčníky se vypořádat. Místo toho vláda okamžitě požádala soud, aby zakázal šíření kompromitující nahrávky a prezidentovo okolí mluví o ruské a venezuelské intrice. Korupce nejbližších je pro prezidenta velkou katastrofou, přičítal ji peronistické kastě a přitom ji má kolem sebe. Prezident po porážce prohlásil, že ani minimálně nezkoriguje kurs a bude pokračovat v tvrdé linii, což možná přesvědčí investory londýnské City, ale ne voliče.

           Boj s korupcí peronistů byl jedním z nejpřitažlivějších bodů prezidentova programu, ovšem byl by to zázrak kdyby se v totálně zkorumpovaném státě našlo čisté mocenské centrum, i Římané byli nuceni akceptovat státní korupci a přesto vybudovali úspěšný stát. Jediným absolutně čistým vůdcem v tomto smyslu byl Josef Stalin, netoleroval korupci ani v nejbližší rodině. Modelovat dobře fungující úřady a instituce znamená úplně něco jiného než pod záminkou boje s korupcí plošně snížit státní administrativu, jak se často čte ve volebních programech. Zadáním je vysoká efektivita státních institucí a všechno mimo to je korupční. V českém státě korupce je králem a něco s tím udělat je stejně obtížné jako v Argentině. V českých centrálních institucích se dnes většinou pracuje na dálku nebo taky z postele a prádelny, kde o efektivitě systému nemůže být řeč. Je to příklad totální státní korupce, kdy si režim platí byrokratickou kastu, na kterou se může spolehnout. 
             Argentinský prezident se opírá o podobné utopické vize i v ekonomice. Milei aplikoval nejtvrdší liberální manuál a zdánlivě to funguje. Za dva roky vládnutí  pomocí dekretů se mu za cenu radikálního ořezání státních výdajů podařilo stabilizovat peso, roční inflaci zkrotil na srpnových 33,6%, roste ekonomika i mzdy. Podle oficiálních statistik klesá i procento populace pod hranicí bídy, po dlouhých letech mohou Argentinci považovat svoje mzdy za reálné a ne okamžitě redukované inflací. Řada ekonomických parametrů se vylepšila, ale nepřeložilo se to do růstu prosperity populace. Podle oficiálních statistik 32% populace žije pod bodem bídy, ve web novinách Infobae se expertním způsobem dokazuje, že je to 43%. Lepší makroekonomické ukazatele nevylepšily sociální situaci v zemi: 51% Argentinců se obává ztráty pracovního místa, 63,7% uvádí, že jen s velkými obtížemi jim mzda pokryje měsíční náklady a 65% soudí, že ekonomická situace se poslední půlrok zhoršila. V žádném státě vláda, státní aparát a ekonomika neslouží jen úspěšným, ale celé společnosti. Prezident vládl prostřednictvím dekretů, které měly sílu zákona,  ale v  posledních týdnech mu  Kongres tento mechanismus v řadě případů zablokoval. 
           Volební porážka se nepřikládá jenom korupčnímu skandálu, ale i vyčerpání možností ultraliberálních reforem. Ekonomika a politika jsou daleko komplexnější struktury než zvládne ultraliberální vládnutí. V moderní době má šanci kombinace liberálních přístupů a schopného státního dirigismu, není reálné očekávat, že jednoduché a trochu demagogické postupy postaví na nohy havarovaný stát. Stačí jedny prohrané volby a začne padat měna a investoři brzdí. Peso prudce oslabilo a dosáhlo limitu stanoveného centrální bankou, slabé peso je ovšem největší inflační hrozbou a ohrožuje nejsilnější prezidentův trumf - zkrocení inflace.  Milei prohrál jedny volby a okamžitě se propadly akcie argentinských podniků a panika zahraničních investorů ohrožuje státní ekonomiku.