Rozhovor o současnosti
Thomas Mann ve "Fantazii o Goethovi" napsal, že v období trvání Goethova života (1749-1832) se odehrálo tolik významných událostí, že s tím nemůže soupeřit žádná jiná epocha: Sedmiletá válka, americká revoluce, francouzská revoluce, vzestup a pád Napoleona, přelom tisíciletí s industriální revolucí a vzestupem buržoazie atd. Thomas Mann má pravdu, naše epocha je ve srovnání s tím ubohá. Každá jedna z uvedených událostí daleko zastíní celou naši epochu. Mann nezmínil událost, která zastíní ty ostatní - narození a život samotného tajného rady, pak se rozdíl mezi epochami ještě prohloubí, lidi jeho typu se už nerodí. Ve ViejoTopo publikovali zajímavé politické zamyšlení profesorů Michela Hudsona a Glenna Diesena nad naší mizernou epochou. Michael Hudson patří mezi hvězdy politické ekonomie a politolog Glenn Diesen je renomovaným komentátorem dnešní politiky.
Období od konce studené války charakterizovalo neúspěšné usilování bývalého západního rivala Ruska o integraci do západních struktur. Poslední dekádu se expanzionismus NATO začal dotýkat ruských hranic a Rusko opustilo ideu velké Europy a sblížilo se s něčím, co se nazývá Eurasie. Trump okamžitě rozpoznal tuto chybu a téměř parafrázoval Henryho Kissingera, když řekl, že Západ se dopustil kolosální chyby, když dovedl Rusko do čínského objetí. Vně západního světa se dnes formují nové aliance, což je mimořádné. Je zajímavé, že i když Trump správně analyzoval minulé období, vyhlásil zbytku světa válku a jedinou válku, kterou vyhrál, je válka se spojenci - Evropou, Koreou a Japonskem. Přesně tato neokonzervativní manýra sjednotila zbytek světa. Tématem summitu Šanghajské kooperace (OCS) už bylo globální uspořádání a netýkalo se to jenom zemí OCS, ale všech zemí, které byly vyloučeny z oběžné dráhy USA. Do tohoto scénáře vstoupila i Indie. Trump Indii pohrozil, že pokud nezmrazí obchodní vztahy s Ruskem, zablokuje jí přístup na americký trh. Modi strávil hodinu v Putinově limuzíně a pak veřejně prohlásil, že trh s ropou je pro indickou ekonomiku významnější než obchod s USA. Konverze ropy na energii je motorem celého průmyslu a ekonomiky a generuje to vyvážený trh, který je důležitější než produkce textilu, kdy společnosti doufají, že budou využívat levné indické pracovní síly, protože v Číně to už není možné. Je pravděpodobné, že po Trumpově nátlaku na Modiho, USA ztratily v Indii i hlavního odběratele svých zbrojovek, drahých letadel, raket atd. Všechno je už hotovo - po schůzkách OCS začnou velká jednání BRICS, příští rok bude Modi vůdcem seskupení a summity se povedou v Indii.
Modi pochopil, že budoucnost indické ekonomiky je v rukou Ruska, Číny, Íránu a zbytku BRICS. 80 let USA formovaly mezinárodní ekonomický řád - MMF, Světovou organizaci obchodu i parametry studené války. Nyní budou parametry světa multilaterární a multipolární. Rovnost všech zemí, absence vyvolených a absence sankcí. Toto všechno bylo porušováno americkými neokonzervativci. Došlo ke konsolidaci zemí BRICS a výsledkem je globální dělení světa, které se liší od minulého. V roce 1954 se nezúčastněné země sešly v Bandungu a proklamovaly nutnost spravedlivějšího světového řádu, který by potencoval jejich rozvoj, ale nemohly nic dělat, protože byly slabé. Svět se od devadesátých let změnil - Čína je osou, z velké části dík své finanční politice, devizovým rezervám, ekonomické síle, exportní kapacitě a technologickému progresu. Příští jednání BRICS a OCS se mají koncentrovat na parametry alternativy Západu a jak strukturovat nový ekonomický řád. USA využívají zahraniční obchod jako zbraň - všichni řečníci na summitu OCS to reflektovali. Restrukturalizace a dedolarizace světového obchodního systému je civilizačním bojem. Trumpův pokus o finanční, obchodní a vojenskou izolaci některých zemí měl úplně opačný efekt.
Čína a Rusko podepsaly dohodu o stavbě plynovodu "Síla Sibiře 2", nejde o export z ruských asijských nalezišť, ale z poloostrova Jamal. Enormní jamalské zásoby plynu půjdou do Číny a ne do Evropy, kam byly původně určeny. Co asi řeknou v budoucnosti historici o Evropanech, kteří oslavují své osvobození od ruského plynu, přitom nemají žádnou rozumnou alternativu? Drahý americký plyn, který v budoucnosti nemusí být? Co způsobili evropskounijní politici je neuvěřitelné, přitom je to nevratné. Putin prohlásil, že potrvá desetiletí než se rusko-evropské vztahy urovnají. Téměř se zdá, že hlavní efekt studené války přinesla až Trumpova strategie - totální závislost Evropy na USA. Evropská ekonomika se vzdala USA, které omezují její obchod s nejrychleji se rozvíjejícími ekonomikami světa v seskupení BRICS. Mělo by to vyvolat politickou revoluci v Evropě a eliminování vládnoucích politických stran, Evropa potřebuje národní politické strany. Zatím k tomu dochází pouze na pravé části politického spektra, na levici snad pouze strana Sarah Wagenknechtové v Německu. Strukturu pravidel příštího světa budou formovat Čína, Rusko, Indie a země BRICS, USA a Evropa se octnou v izolaci. Je symptomatické, že v okamžiku, kdy poprvé v moderní historii existuje země jako Čína, která se připravuje skoncovat s ekonomickým systémem, který je centrován na USA, se Rusko definitivně oprostilo od svého snu o integraci se Západem.
Peking, Moskva a Delhi věří, že míra jejich tolerance ke zmrazení obchodu s USA a Evropou je větší než u opačné strany. Není tak obtížné nahradit americký trh někým jiným. Čína úplně přesměrovala svůj import sóji z USA do Brazílie a ceny sóji v USA se vzápětí zhroutily. Politický citlivý agrární sektor velmi utrpěl ztrátou čínského trhu. Země BRICS mohou tímto způsobem restrukturovat vzájemný obchod. V USA republikánští i demokratičtí politici a kongresmani podporují obchodní válku s Čínou, američtí občané jsou proti. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že americký občan má úplně stejná přání jako Putin a prezident Xi - chce mír, chce obchod a prosperitu. Americký Kongres chce studenou válku, bídu a inflaci. Jsou to politici, kteří z ideologických důvodů destruují ekonomiku. Nemohou akceptovat, že ekonomika socialistického trhu funguje lépe než finanční ekonomika, která experimentuje s chronickými deficity a státním dluhem. BRICS nelze považovat za antiamerické seskupení, ale za skupinu zemí, která se chce chránit před USA a nekapitulovat před požadavky Washingtonu.
USA usilují o tributární typ ekonomiky - ostatní mají platit tribut nebo jim přenechat část své průmyslové síly. Je to destruktivní pojetí a ztratilo velkou část své kredibility. Podle profesora Hudsona čínská ekonomika socialistického trhu má přesně tu podobu, o kterou usilovali klasičtí ekonomové, když popisovali rozvojové strategie v Británii, Francii a v Německu v 19. století. Měli na mysli smíšenou ekonomiku, kde nemají středověké monopoly místo. Kde veřejné subjekty poskytují základní infrastrukturní služby za dotované ceny, aby se snížily náklady na provoz ekonomiky. A právě tento typ smíšené ekonomiky praktikuje Čína. Čína překonala klasické ekonomy 19. století v kontrole financí, což chápe jako veřejnou službu. Proto všechny struktury BRICS a OCS spočívají na využití finančního systému nikoliv k financování akvizic nemovitostí ani ke generování kreditů, ale k efektivnímu vytváření úvěrů a ekonomických přebytků k opětovnému investování do národní produkce. Ne ke generování finančního bohatství v rukách upadajícího finančního sektoru. Západ se propadá do boje proti všem ideálům klasické ekonomie s cílem bojovat proti vládní kontrole. Je to boj za zájmy rentiérů. Boj bank proti všem reformám, které kvetly v 19. století, tato kontrarevoluce sjednotila USA a Evropu a zablokovala jejich rozvoj. A dnes se ostatní země vracejí na vývojovou cestu po níž kráčela civilizace před první světovou válkou.
Modi pochopil, že budoucnost indické ekonomiky je v rukou Ruska, Číny, Íránu a zbytku BRICS. 80 let USA formovaly mezinárodní ekonomický řád - MMF, Světovou organizaci obchodu i parametry studené války. Nyní budou parametry světa multilaterární a multipolární. Rovnost všech zemí, absence vyvolených a absence sankcí. Toto všechno bylo porušováno americkými neokonzervativci. Došlo ke konsolidaci zemí BRICS a výsledkem je globální dělení světa, které se liší od minulého. V roce 1954 se nezúčastněné země sešly v Bandungu a proklamovaly nutnost spravedlivějšího světového řádu, který by potencoval jejich rozvoj, ale nemohly nic dělat, protože byly slabé. Svět se od devadesátých let změnil - Čína je osou, z velké části dík své finanční politice, devizovým rezervám, ekonomické síle, exportní kapacitě a technologickému progresu. Příští jednání BRICS a OCS se mají koncentrovat na parametry alternativy Západu a jak strukturovat nový ekonomický řád. USA využívají zahraniční obchod jako zbraň - všichni řečníci na summitu OCS to reflektovali. Restrukturalizace a dedolarizace světového obchodního systému je civilizačním bojem. Trumpův pokus o finanční, obchodní a vojenskou izolaci některých zemí měl úplně opačný efekt.
Čína a Rusko podepsaly dohodu o stavbě plynovodu "Síla Sibiře 2", nejde o export z ruských asijských nalezišť, ale z poloostrova Jamal. Enormní jamalské zásoby plynu půjdou do Číny a ne do Evropy, kam byly původně určeny. Co asi řeknou v budoucnosti historici o Evropanech, kteří oslavují své osvobození od ruského plynu, přitom nemají žádnou rozumnou alternativu? Drahý americký plyn, který v budoucnosti nemusí být? Co způsobili evropskounijní politici je neuvěřitelné, přitom je to nevratné. Putin prohlásil, že potrvá desetiletí než se rusko-evropské vztahy urovnají. Téměř se zdá, že hlavní efekt studené války přinesla až Trumpova strategie - totální závislost Evropy na USA. Evropská ekonomika se vzdala USA, které omezují její obchod s nejrychleji se rozvíjejícími ekonomikami světa v seskupení BRICS. Mělo by to vyvolat politickou revoluci v Evropě a eliminování vládnoucích politických stran, Evropa potřebuje národní politické strany. Zatím k tomu dochází pouze na pravé části politického spektra, na levici snad pouze strana Sarah Wagenknechtové v Německu. Strukturu pravidel příštího světa budou formovat Čína, Rusko, Indie a země BRICS, USA a Evropa se octnou v izolaci. Je symptomatické, že v okamžiku, kdy poprvé v moderní historii existuje země jako Čína, která se připravuje skoncovat s ekonomickým systémem, který je centrován na USA, se Rusko definitivně oprostilo od svého snu o integraci se Západem.
Peking, Moskva a Delhi věří, že míra jejich tolerance ke zmrazení obchodu s USA a Evropou je větší než u opačné strany. Není tak obtížné nahradit americký trh někým jiným. Čína úplně přesměrovala svůj import sóji z USA do Brazílie a ceny sóji v USA se vzápětí zhroutily. Politický citlivý agrární sektor velmi utrpěl ztrátou čínského trhu. Země BRICS mohou tímto způsobem restrukturovat vzájemný obchod. V USA republikánští i demokratičtí politici a kongresmani podporují obchodní válku s Čínou, američtí občané jsou proti. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že americký občan má úplně stejná přání jako Putin a prezident Xi - chce mír, chce obchod a prosperitu. Americký Kongres chce studenou válku, bídu a inflaci. Jsou to politici, kteří z ideologických důvodů destruují ekonomiku. Nemohou akceptovat, že ekonomika socialistického trhu funguje lépe než finanční ekonomika, která experimentuje s chronickými deficity a státním dluhem. BRICS nelze považovat za antiamerické seskupení, ale za skupinu zemí, která se chce chránit před USA a nekapitulovat před požadavky Washingtonu.
USA usilují o tributární typ ekonomiky - ostatní mají platit tribut nebo jim přenechat část své průmyslové síly. Je to destruktivní pojetí a ztratilo velkou část své kredibility. Podle profesora Hudsona čínská ekonomika socialistického trhu má přesně tu podobu, o kterou usilovali klasičtí ekonomové, když popisovali rozvojové strategie v Británii, Francii a v Německu v 19. století. Měli na mysli smíšenou ekonomiku, kde nemají středověké monopoly místo. Kde veřejné subjekty poskytují základní infrastrukturní služby za dotované ceny, aby se snížily náklady na provoz ekonomiky. A právě tento typ smíšené ekonomiky praktikuje Čína. Čína překonala klasické ekonomy 19. století v kontrole financí, což chápe jako veřejnou službu. Proto všechny struktury BRICS a OCS spočívají na využití finančního systému nikoliv k financování akvizic nemovitostí ani ke generování kreditů, ale k efektivnímu vytváření úvěrů a ekonomických přebytků k opětovnému investování do národní produkce. Ne ke generování finančního bohatství v rukách upadajícího finančního sektoru. Západ se propadá do boje proti všem ideálům klasické ekonomie s cílem bojovat proti vládní kontrole. Je to boj za zájmy rentiérů. Boj bank proti všem reformám, které kvetly v 19. století, tato kontrarevoluce sjednotila USA a Evropu a zablokovala jejich rozvoj. A dnes se ostatní země vracejí na vývojovou cestu po níž kráčela civilizace před první světovou válkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat