arendt ustava

Důvod k oslavám v Německu 

 V düsseldorfských novinách Rheinische Post (RP) redakční článek velké mediální drzosti k 10. výročí "Dokážeme to." Merkelová tenkrát vyrazila světu dech pozváním do Německa a do Evropy dnes už desítek milionů muslimů. Dobře vzpomínáme na šílenství davů na německých nádražích, u německé mládeže se tam pozorovaly hromadné samovolné vlny orgasmu. Nejhnusnější pohled na německou ubohost od dob, kdy Rudá armáda osvobodila svět od nacistických hord. Zabránit průniku nacistického hnusu z germánského nebe do dnešní doby se ovšem sovětským hrdinům nepodařilo. To by se muselo tenkrát pokračovat v intencích Churchillova nápadu otrávit německé studny a učinit všechny německé muže impotentními, "lidumilný" Stalin to odmítl. Islám se za války velmi osvědčil, bosenské muslimské divize si na východní frontě vedly tak dobře, že hlavní stan se zabýval myšlenkou islamizovat celé Německo. Nestihlo se to tenkrát, jde to dnes. Většina Němců už evidentně z islámského nadšení vystřízlivěla, ale neplatí to o kastě, která jim vládne. Politický analytik Joey Mannarino twittoval o životě dnešního Evropana: polovinu peněz, které vydělá, odvádí vládě; z těchto peněz se podstatná část investuje do imigrantů, kteří nenávidí evropské tradice a vůbec se nehrnou do práce; Evropanova životní úroveň pomalu koroduje, protože kvůli politice vládnoucích, nejsou prostředky na rozvoj. Analytik píše, že žádná civilizovaná společnost v historii se nechovala tímto hrozným způsobem ke svým občanům. 

            Novinový článek v RP dobře ukazuje k jakému posunu ve státní i v unijní ideologii za posledních deset let došlo. Bez příkras a sebemenšího maskování nějakou morálkou je očividné brutální pohrdání vlastním lidem. Náhledy etnických Němců jsou v očích vládnoucí kasty absolutně nezajímavé  a zanedbatelné. Jestli se před deseti lety musely do lidu pumpovat nějaké pseudomorální důvody, dnes se s vlastním lidem vůbec nepočítá. Imigrační tiráda novinového článku oslavuje imigranty. Poselství RP, ale i parazitní bruselské byrokracie a mocných Berlína a Paříže, je jednoznačné - nově příchozí jsou budoucností Evropy, budoucí spojená Evropa bude islámská a afroasijská. Postavíme novou světovou Bangladéš a etnickému póvlu se dovoluje tu dožít. V samotném Düsseldorfu došlo dík imigraci k nesčíslným vraždám a znásilněním, ale to novinám nestojí za zmínku. Aby imigrant uspěl, požadují noviny věrnost ústavě a znalosti němčiny. Když budou v kavárně mluvit arabsky nebo anglicky i to velkorysé Německo odpustí. Po milionech imigrantů se v zásadě nepožaduje vůbec nic. Pouze extrémisté mluví o kulturní sebemutilaci Německa, ale je to jen jejich nesmyslná ustrašenost. Hlavním axiomem, kterým by se měl imigrant řídit, je ústavní patriotismus. V časech, kdy bruselská byrokracie omezuje národní ústavy, se to podobá vtipu.
           Němci si tradičně potrpí na režimní univerzitní poskoky, kteří všemu dají vznešenou fazónu, v RP vědec Dolf Sternberger: "Přitakání silám živoucí ústavy a substanci ústavního státu: reprezentativní demokracii, dozoru nad exekutivou a nenásilnému střídání moci." Přitom v dnešním Německu, a mluví o tom americký viceprezident Vance, Elon Musk aj., se žádná mocenská alternativa netoleruje. Jde o demokratickou fikci. Věrnost cáru papíru, který se vykládá, jak se politické kastě zlíbí, nemá žádný význam a muslimští imigranti si vůbec nevšimnou, že něco takového existuje. Tvrdá pěst stalinské moci vládnoucího kartelu sděluje lidu, že imigrace islámu bude pokračovat a  jak ukazují statistiky ve velkém stylu pokračuje dál.            
         V Německu se dnes národ v žádné podobě netoleruje, v skrytější formě to platí v celé EU. Povolená forma národního přežívání má folkloristickou popř. kulinární podobu. Monokulturní unijní ideologie zlikvidovala národ, rodinu a náboženství a do centra postavila liberální individuum, ovšem ve velmi vzdáleném chápání od tradičních liberálních konceptů. V Kantových a Lockových konceptech se rýsuje pojem autonomního individua, které omezuje jen univerzální princip svobody. Dnešní evropskounijní individuum je loutkou ve hře politických byrokratů. Evropská komunita je redukována na sumu jednotek s jediným povoleným typem svobody - konzumním. Evropskounijní společnost teoreticky popsala velká filozofka Hannah Arendtová jako nový typ totalitarismu: byrokratická totalita bez kolektivní identity. Arendtová měla na mysli systém, kde je člověk redukován na nevýznamné kolečko v byrokratickém aparátu. Žádná národní byrokracie, možná s výjimkou nacistického Německa, by neměla sílu ustavit tak gigantický byrokratický systém jako se podařilo EU dík tomu, že zlikvidovala národní korekci.  Jednotlivec přestal cítit hlubokou tradiční sociální vazbu a ztratil pocit sounáležitosti s národní komunitou. Arendtová varovala, že byrokratický chlad je živnou půdou pro totalitní režim. Bez hlubší národní příslušnosti nadpersonální byrokracie infiltruje bez překážek do všech aspektů lidského života.  Podle Arendtové, společnosti, která je mechanickým souborem izolovaných jednotek a která funguje pouze podle více nebo méně racionálních postupů a kde nerezonuje hlubinné "my (národ)", nakonec ztratí svou lidskou tvář.