rohrschach

Geopsychiatr 

Na webu kolují dramatická videa o verbování nových kanonenfutr na Ukrajině, vidíme lamenta zoufalých matek a hrůzné statistiky výměny padlých, kdy ukrajinská strana má poměr jedna ke stu. Filozof Andrea Zhok komentuje dobu na serveru Viejotopo: "Dramatické video z vojenského náboru: matka umírá na infarkt,  když se pokouší zabránit odvedení svého syna." Filozof píše, každý, kdo není zaslepen ideologickými pověrami, vidí něco velmi jednoduchého: autoritářský režim, který donucuje vlastní občany a nutí je umírat ve válce, které se nechtějí účastnit, tato praxe na Ukrajině probíhá nejméně dva roky. Evropané utratili 80 miliard za svou imaginární Ukrajinu, ale rozhodně ne za Ukrajince, pokud nemáme na mysli malé nacionalistické skupiny. To co Evropská unie dělá, ve skutečnosti není než blokování jakékoliv rozumné dohody, EU nás postupně vystavuje perspektivě stále horších dohod a tápání v nebezpečné obskurnosti. Filozof píše, že větší dojem na něj vyvolá něco jiného - jak je možné, že relativně funkční země, která navzdor korupci měla budoucnost, byla unesena extrémistickou menšinou štvanou ze zahraničí, až ji to vtáhlo do beznadějného dobrodružství. Počet obyvatel se snížil na polovinu, země, které se slibovaly prominentní pozice ve štábech NATO, se místo toho stala jejich protektorátem. Došlo k tomu proto, že lid - který si zvolil Zelenského jako platformu národního smíření - kompletně ztratil kapacitu rozhodovat. Lid je na jedné straně totálně mediálně manipulován a na druhé straně autoritativně donucován podvolit se autodestruktivní agendě. Opozice k této agendě je tvrdě pronásledována. Pokračujeme ve víře, že žijeme v demokracii, ale kombinace mediální manipulace a diktát dominantní kasty se perfektně překrývá se situací na Ukrajině.  V EU během pár let unijní mocní a národní politické aparáty zničily konkurenceschopnost Evropy a vážně ohrozily životní standard Evropanů, aby se nakonec pustily do kolosálního procesu znovuvyzbrojení a konfrontace s jadernou mocností. Bezmocnost ukrajinské matky, která brání odvedení svého syna,  je již i naší bezmocí, i když si myslíme opak, píše filozof.

     Jiný filozof, Tomáš Kopecký, ve středeční MF popisuje svoji verzi. Na jeho CV se dočteme, že přednáší v kurzech o válečném průmyslu a africké bezpečnosti, což je samo o sobě zábavná kombinace. Informaci o tom, že je  bakalářem filozofie, by měl rychle vymazat. Královna věd mu moc nevoněla a  rychle ji zaměnil vzdělanostním balastem a proto dopadl, jak dopadl - operátor západního vzdělanostního paskvilu. V MF dává Kopecký rozumy o ukrajinském konfliktu, ale evidentně o ruské civilizaci, kam patří i Ukrajina, nic neví. Rusky pravděpodobně nezná, což ho na post zmocněnce pro Ukrajinu úplně diskvalifikuje. Kopecký působí dojmem servilního aparátčíka z NATO nebo EU, v jeho argumentaci se kromě podivného tvrzení, že můžeme jít stavět nemocnice  do východoukrajinských oblastí, žádná česká relevance nevyskytuje. Můžeme jen doufat, že o výdajích na zamilovanou oblast mate záměrně, pokud by šlo o kognitivní propad, bylo by to s českým státem ještě horší. Kopecký  chápe geopolitiku jako aplikovanou morálku, kterou vstřebal na ideologicky zatížených školách, kde se nerozlišuje mezi morálkou a ideologií, nejdůležitějším axiomem jeho perverzní etiky je rusofobie. Kopeckého geopolitika, kterou otravuje českou mládež, je spíš geopsychiatrií. 
        Emmanuel Todd píše na Viejotopo, že rusofobie je patologií západní společnosti, rusofobní posedlostí je nejvíc zatížen anglosaský systém, z něhož Kopecký nasával. Todd píše, že Británie je nejvíc nemocnou zemí v Evropě. Rusko je úžasným projektivním testem, jeho obraz je podobný panelům Rohrschachova testu. Subjekt popisuje psychologovi, co vidí ve tvarech, které jsou zároveň náhodné a symetrické. Odkrývá psychologovi skryté prvky své osobnosti. Rusko je náš Rohrschach.