Pochopit porážku
Tajemník NATO Rutte si Trumpovi stěžoval, že Putin zesměšnil jednání s Ukrajinou v Istanbulu když do čela vyjednavačů nominoval "fádního" historika Medinského, zatímco Ukrajince vedl ministr obrany Umarov. Nepíše se, jak Trump na stížnost reagoval, je sice velmi pragmatickým politikem, ale v jeho jednání zřetelně respekt k minulému hraje velkou roli. Nestaví svět jako Rutte a evropskounijní degeneráti na vysněných abstrakcích, ale na tradici a na osvědčených historických modelech. V Rutteho fantazii má manažer telefonní firmy Umarov vyšší status než extra dobrý historik Medinský. Trump dal lhůtu padesáti dní na zastavení bojů na Ukrajině, v opačném případě pohrozil 100% clem na zboží odběratelů ruské ropy a plynu. Pokud by klíčové odběratelské země podlehly americkému nátlaku, ruská rozhodovací centra by jen velmi obtížně hledala čím přepsat tento katastrofický scénář. USA jsou v permanentní obchodní válce s Čínou a ta moc na americké vydírání neslyší, je taky možné, že tak vysoké clo na čínské zboží by mohlo přivodit zhroucení samotné americké ekonomiky dřív než ruské.
Nelze vyloučit, že Trumpova protiruská iniciativa má dočasně zastavit senátní rozpravu o předloze zákona navrhované rusofobem senátorem Grimmem o 500% sankcích na zboží odběratelů ruské ropy a plynu, který má většinovou senátní podporu. Zákon by omezil Trumpův rozhodovací prostor a nebezpečně eskaloval situaci na bojišti i v geopolitice. Trumpem navrhovaná opatření mají flexibilní politický charakter, návrh zákona z pera senátora Grimma je teroristickým útokem na geopolitickou rovnováhu, pravicoví španělští komentátoři trefně nazývají americký Senát hnízdem odporných zmijí, kde se koncentruje veškeré zlo světa. Média halasně, ale s patrnou nejistotou, vytrubují informaci o Trumpově diskomfortu z Putinovy neoblomnosti, která se dá číst jako zásadový pronárodní postoj ruského politika. Amerika za evropskounijní prachy dodá Ukrajině zbraně, ale zdaleka ne nejlepší, hlavní města se bombardovat nebudou atd. Americké zbraně Ukrajině samozřejmě nejsou nic příjemného, ale ruský postup to nezastaví, daleko horší důsledky by mělo totální blokování ruského exportu, což by mohl přivodit Grimmem navrhovaný zákon. Trumpova 50 denní lhůta na zastavení bojů dává Rusku velké manévrovací možnosti, poskytne Rusku čas, aby posunulo frontu. Za dva měsíce vykrystalizuje na bojišti kvalitativně nová situace a je reálné, že Rusko získá zpátky celý Donbas nebo ukrajinská obrana se úplně zhroutí. Moskva už několik týdnů očekává odpověď Kyjeva na své memorandum a další kolo vyjednávání o kompromisu, tento proces neblokuje Putin, ale Zelenský. Trump má být rozčarován Putinem, ale nenazývá ho agresorem a nikdy nepožadoval, aby se Rusko vzdalo dobytých území.
Pro ruskou ekonomiku je export ropy a plynu do Indie a do Číny zcela klíčový. Indie by mohla ustoupit americkému vydírání, ale nikdy to neudělá Čína. Světové trhy jsou dobrým indikátorem, pokud by bylo reálné totální blokování ruského exportu, určitě by trh s ropou a plynem okamžitě reagoval. Do Číny a Indie míří 70-80% exportu ruské ropy a plynu a 20% exportu ropných produktů. Dalšími významnými odběrateli jsou Brazílie, Turecko i Japonsko. Podíl exportu ropy a plynu v ruském HDP rychle klesá, v roce 2024 generoval export 30% HDP, letos se očekává 21% podíl. Export do Číny a Indie je pro Rusko kritický, ovšem ruské dodávky mají pro konkurenceschopnost obou ekonomik klíčový význam. Čína a Indie nenajdou za Rusko na trhu s energiemi náhradu a navíc je musí strašit ekonomická krize Evropské unie, kterou si přivodila odřezáním od ruské energie. Zablokování ruských dodávek na světové trhy by mělo za následek nárůst ceny energie i v samotných USA.
Denně nás média bombardují informacemi o důležitých jednáních všech možných unijních komisariátů a pohlavárů a NATO grémií, masírují mozek Evropana a vzbuzují iluzi, co se všechno neděje, ale kromě ruského postupu na frontě se nic neděje. Má smysl konfrontovat bezbřehou politickou každodennost s popisem reality v termínech nějakého metajazyka nebo teorie, které nám zpřehlední prostor a umožní postřehnout vývojové trendy. Významný francouzský historik Audoi-Rouzeau, který je horlivým advokátem ukrajinských zájmů v hovoru ve Figaru říká, že Ukrajina už válku prohrála. Srovnává ukrajinsko-ruskou válku s první světovou válkou, stejně jako tenkrát i dnes jde o poziční válku, kde je rozhodujícím faktorem dělostřelectvo. Podle historika je rysem této války převaha obrany nad útokem, jinak by už byla Ukrajina dávno poražena. Poslední rok narostl význam dronů, potvrzuje to starou clausewitzovu tezi, že válka je chameleon a rozhoduje rychlost adaptace. Překonat minová pole je nejúčinnější zbraní této války.
Podle francouzského historika Ukrajina prohrála válku už v létě 2023 když neuspěla její ofenzíva. Mluvilo se o spektakulárních zvratech, ale byly to chiméry. Je marné setrvávat v zaříkávání a je nutné doznat porážku. V poziční válce člověk nepozná porážku když už se dávno přiblížila. Není to jako u Stalingradu, kde poražený opouští bojiště. Poziční válka vyčerpává obě strany, obtížně se pozná, kdo se víc vyčerpal. O německé porážce v první válce bylo rozhodnuto už v červenci 1918, přitom Německo okupovalo část Francie a ovládalo obrovské prostory ve východní Evropě. Dobře to věděl německý generální štáb a požadoval vyjednávání, ale nechápala to ani politická moc, ani lid. Podle historika nepochopení porážky 1918 otevřelo cestu nacismu. V poziční válce nestačí ke zhroucení fronty malé průlomy, nutný je průnik v šíři desítek kilometrů. Rusové se mohou zmocnit několika měst jako Pokrovsk a zasadit druhé straně smrtelný úder. Otázka už nestojí o tom, kdo vyhrál válku, to je zřejmé, ale o kolik poražený prohraje, jak bude vypadat ruské vítězství ve strategické rovině. Někdy se postavení vítěze i poraženého překvapujícím způsobem podobají. Velmi těžce se to říká, ale Rusové jsou v ofenzívě a zvrátili silovou rovnováhu ve svůj prospěch. Když se Rusové v Istanbulu Ukrajinců ptali kolik let ještě hodlají válčit a dodávali, že mohou bojovat rok, dva nebo deset, bylo na tom něco velmi přesného.
Pro ruskou ekonomiku je export ropy a plynu do Indie a do Číny zcela klíčový. Indie by mohla ustoupit americkému vydírání, ale nikdy to neudělá Čína. Světové trhy jsou dobrým indikátorem, pokud by bylo reálné totální blokování ruského exportu, určitě by trh s ropou a plynem okamžitě reagoval. Do Číny a Indie míří 70-80% exportu ruské ropy a plynu a 20% exportu ropných produktů. Dalšími významnými odběrateli jsou Brazílie, Turecko i Japonsko. Podíl exportu ropy a plynu v ruském HDP rychle klesá, v roce 2024 generoval export 30% HDP, letos se očekává 21% podíl. Export do Číny a Indie je pro Rusko kritický, ovšem ruské dodávky mají pro konkurenceschopnost obou ekonomik klíčový význam. Čína a Indie nenajdou za Rusko na trhu s energiemi náhradu a navíc je musí strašit ekonomická krize Evropské unie, kterou si přivodila odřezáním od ruské energie. Zablokování ruských dodávek na světové trhy by mělo za následek nárůst ceny energie i v samotných USA.
Denně nás média bombardují informacemi o důležitých jednáních všech možných unijních komisariátů a pohlavárů a NATO grémií, masírují mozek Evropana a vzbuzují iluzi, co se všechno neděje, ale kromě ruského postupu na frontě se nic neděje. Má smysl konfrontovat bezbřehou politickou každodennost s popisem reality v termínech nějakého metajazyka nebo teorie, které nám zpřehlední prostor a umožní postřehnout vývojové trendy. Významný francouzský historik Audoi-Rouzeau, který je horlivým advokátem ukrajinských zájmů v hovoru ve Figaru říká, že Ukrajina už válku prohrála. Srovnává ukrajinsko-ruskou válku s první světovou válkou, stejně jako tenkrát i dnes jde o poziční válku, kde je rozhodujícím faktorem dělostřelectvo. Podle historika je rysem této války převaha obrany nad útokem, jinak by už byla Ukrajina dávno poražena. Poslední rok narostl význam dronů, potvrzuje to starou clausewitzovu tezi, že válka je chameleon a rozhoduje rychlost adaptace. Překonat minová pole je nejúčinnější zbraní této války.
Podle francouzského historika Ukrajina prohrála válku už v létě 2023 když neuspěla její ofenzíva. Mluvilo se o spektakulárních zvratech, ale byly to chiméry. Je marné setrvávat v zaříkávání a je nutné doznat porážku. V poziční válce člověk nepozná porážku když už se dávno přiblížila. Není to jako u Stalingradu, kde poražený opouští bojiště. Poziční válka vyčerpává obě strany, obtížně se pozná, kdo se víc vyčerpal. O německé porážce v první válce bylo rozhodnuto už v červenci 1918, přitom Německo okupovalo část Francie a ovládalo obrovské prostory ve východní Evropě. Dobře to věděl německý generální štáb a požadoval vyjednávání, ale nechápala to ani politická moc, ani lid. Podle historika nepochopení porážky 1918 otevřelo cestu nacismu. V poziční válce nestačí ke zhroucení fronty malé průlomy, nutný je průnik v šíři desítek kilometrů. Rusové se mohou zmocnit několika měst jako Pokrovsk a zasadit druhé straně smrtelný úder. Otázka už nestojí o tom, kdo vyhrál válku, to je zřejmé, ale o kolik poražený prohraje, jak bude vypadat ruské vítězství ve strategické rovině. Někdy se postavení vítěze i poraženého překvapujícím způsobem podobají. Velmi těžce se to říká, ale Rusové jsou v ofenzívě a zvrátili silovou rovnováhu ve svůj prospěch. Když se Rusové v Istanbulu Ukrajinců ptali kolik let ještě hodlají válčit a dodávali, že mohou bojovat rok, dva nebo deset, bylo na tom něco velmi přesného.
Žádné komentáře:
Okomentovat