reakcni

Hrdý reakcionář

V čase zkratkovitého chápání a zdůvodňování se obtížně v pár holých větách vysvětlí v čem jsou liberalismus a globalismus vadné a Evropská unie odporná a jaká k tomu existuje smysluplná alternativa. Někdy stačí jednoduché adekvátní pojmenování alternativy a do chápání to vnese světlo a zreální ji: reakční. Podle amerického výkladového slovníku reakční je víc konzervativní než konzervativní, reakcionář často pojímá přítomnost jako dekadentní. Ve většině encyklopedií má termín počátek ve francouzské revoluci, reakcionář je stoupencem starého režimu, tj. monarchie a náboženství. Společnost reakcionářů je vybraná, dva největší intelektuální zjevy posledních staletí Joseph de Maistre a Chateaubriand uvádí encyklopedie jako prototyp reakcionářů. Ani v komunistické epoše termín nepostrádal zajímavosti, pojmenovávaly se tak imaginární síly ovládající Západ, zřídka kdy se tím označovali lidé, pokud k tomu došlo, vesměs se jednalo o renegáty hnutí a hrozil jim trest smrti, jako Bucharinovi, Kameněvovi nebo Slánského skupině. Reakcionáři nebo reakční hnutí jsou silnou odpovědí nesmyslné Evropské unii, volme pouze ty, kteří do této kategorie patří, ať jsou z jakéhokoliv politického tábora.

           Mimořádný designer a architekt Rudy Ricciotti je autorem řady zajímavých staveb v Provence, v hovoru s jedním magazínem se pojmenoval hrdým reakčním architektem. Ricciotti říká, že dnešní svět je historicky unikátní, vynalezl ošklivost, nic z toho, co se postavilo před rokem 1939 nebylo ošklivé, nic z toho si nezaslouží demolici, většinu toho, co postavily poslední generace, by bylo nejlépe demolovat. Ricciottiho popuzují tři aspekty dnešní doby. Politicky korektní, které svírá neuronovou síť myšlení a evropská dekadence a vyčerpání. Evropa se nemůže renovovat společným projektem, protože kromě karcigenní byrokracie není schopna nic vytvořit. Třetím aspektem je exil krásy z Evropy, zažíváme vládu generalizované ošklivosti, Evropa ztratila své identifikační stopy ve všem.       
           Podobně publicista a spisovatel Eric de Verdelhan, článek v RiposteLaique nazval "Jsem hrdým reakcionářem." Podle publicisty osmašedesátý rok snížil školní úroveň a intelektualizoval imbecily, 96% lidí má dnes maturitu i když jsou ignoranty a ignoranty zůstanou, internet jim dá víru, že znají vše. Kultura je pro ně jako džem, čím méně ho máte, tím víc šíříte. Dnes se stále mluví o umělé inteligenci, přitom inteligence evropskounijního člověka je už dlouho umělou. Termín inteligence má původ v latinském "intelligere", což znamená "pochopit", přitom lidé, kteří nám v Unii vládnou a říkají si elity, nechápou absolutně nic z aspirace "vulgum pecus", kterým opovrhují.
         Co říká Wikipedie, tedy encyklopedie nul?  Reakční znamená návrat k minulé fiktivní nebo skutečné situaci, znamená revokaci řady sociálních, morálních a politických změn. Reakcionář je pejorativní pojmenování člověka, který je proti revolučnímu, pokrokovému, kdo se staví proti ideálům, které si nárokují pokrokovost. Raymond Aron v "Opiu intelektuálů" napsal, že termín reakční často sloužil k označení imaginárního nepřítele, který stmelil progresívní tábor. Za reakcionáře se ve Francii považují Finkelkraut, Zemmour, Elisabeth Levy, Rioufol, Houellebeck aj., přitom většina z nich pochází z levice. Progresisté nadřazují  víru v pokrok kritickému rozumu a domnívají se, že jsou nositeli pravdy a dobra. Podle publicisty se společnost, ať chce nebo nechce, opírá o křesťanskou minulost, desatero je vepsáno do sociálního řádu, který funguje.
         Od francouzské revoluce se koncept dobra a zla nahrazoval konceptem rozumu, v dnešní západní progresívní epoše koncept rozumu úplně převládl. Člověk nevidí rozdíl mezi dobrem a zlem, sleduje jen své instinkty a přání, nemá žádné povinnosti, má jenom práva. Kam dovedla Západ tato ideologie? Jsme skandalizovaní degenerovanými songy uváděnými v Eurovizi, zvedá se nám žaludek ze satanisty z Irska a směšného nebinárního Helvéta. Měli bychom pochopit, že ztráta krásy - fyzické, duchovní a morální - je závěrem dvěstěletého procesu.
             Vkus, odpor k vulgárnímu, přitažlivost krásy a smysl pro estetiku jsou výsadou reakcionářů. Západní dekadentní věk je přitahován ošklivým, špinavým, potetovaným, chlípným, nechutným. V dnešní senilní době bují ošklivost všude. Raymond Loewy napsal v roce 1952 knihu "Ošklivost se špatně prodává", to ovšem platilo kdysi, dnes je ošklivost všudepřítomná. Vítr historie se změnil v plynatost, defatuuje.